Liturgické texty na 13.12.2020
3. neděle adventní
1. ČTENÍ Iz 61,1–2a.10–11
Radostí jásám v Hospodinu.
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Duch Pána, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce,
oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto.
Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, neboť mě oblékl v roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít své setbě,
tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.
2
Lk 1,46–48a.48b–50.53–54 Odp.: Iz 61, l0b
Odp.: Můj duch jásá v mém Bohu!
Velebí má duše Hospodina
a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení,
Odp.
že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté
a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
Odp.
Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství.
Odp.
2. ČTENÍ 1 Sol 5,16–24
Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.
Bratři!
Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte (Bohu). Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši.
Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností.
Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní.
EVANGELIUM Jan 1,6–8.19–28
Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte.
Slova svatého evangelia podle Jana.
Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.
A toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ Vyznal to a nezapřel. Vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“
Zeptali se ho: „Co tedy jsi? Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“
„Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“
Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“
Řekl: „Já jsem hlas volajícího na poušti: »Vyrovnejte cestu Pánu,« jak řekl prorok Izaiáš.“
Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?“
Jan jim řekl: „Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku.“
To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.
Přejít na detail dne v "Liturgickém kalendáři"