Umučení našeho Pána Ježíše Krista podle Marka.                             

Sláva tobě, Pane.

Bylo dva dny před velikonocemi a svátky nekvašeného chleba. Velekněží a učitelé Zákona hledali příležitost, jak by se lstí zmocnili Ježíše a jak by ho připravili o život; říkali totiž: Jenom ne o svátcích, aby nedošlo ke vzbouření lidu. Když byl Ježíš v Betánii v domě Šimona Malomocného, přišla k němu při jídle žena s alabastrovou nádobkou drahocenného oleje z pravého nardu, rozlomila nádobku a olej mu vylila na hlavu. Někteří to však těžce nesli a mezi sebou si říkali: Nač došlo k takovému plýtvání tím olejem? Vždyť se ten olej mohl prodat za víc než tři sta denárů a dát je chudým. A zlobili se na ni. Ježíš však řekl: NECHTE JI! PROČ JSTE NA NI ZLÍ? DOBRÝ SKUTEK NA MNĚ VYKONALA. VŽDYŤ CHUDÉ MÁTE MEZI SEBOU VŽDYCKY A MŮŽETE JIM PROKAZOVAT DOBRODINÍ, KDYKOLI CHCETE, MNE VŠAK VŽDYCKY NEMÁTE. UDĚLALA, CO MOHLA: UŽ NAPŘED MOJE TĚLO POMAZALA K POHŘBU. AMEN, PRAVÍM VÁM: VŠUDE NA CELÉM SVĚTĚ, KDE BUDE HLÁSANO EVANGELIUM, BUDE SE NA JEJÍ PAMÁTKU VYPRAVOVAT TAKÉ O TOM, CO VYKONALA. Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil. Jak to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. Hledal tedy vhodnou příležitost, jak by ho zradil. První den o svátcích nekvašeného chleba, když se zabíjel velikonoční beránek, zeptali se učedníci (Ježíše): Kam chceš, abychom ti šli připravit velikonoční večeři? Tu poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: JDĚTE DO MĚSTA, A (TAM) VÁS POTKÁ ČLOVĚK, KTERÝ PONESE DŽBÁN VODY. JDĚTE ZA NÍM, A KAM VEJDE, ŘEKNĚTE HOSPODÁŘI: »MISTR VZKAZUJE: KDE JE PRO MĚ VEČEŘADLO, V KTERÉM BYCH MOHL SE SVÝMI UČEDNÍKY JÍST VELIKONOČNÍHO BERÁNKA?« ON VÁM UKÁŽE VELKOU HORNÍ MÍSTNOST OPATŘENOU LEHÁTKY A PŘIPRAVENOU. TAM NÁM PŘICHYSTEJTE VEČEŘI! Učedníci odešli, přišli do města a nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka. Večer přišel Ježíš s Dvanácti. Když byli u stolu a jedli, řekl: AMEN, AMEN, PRAVÍM VÁM: JEDEN Z VÁS MĚ ZRADÍ, TEN, KTERÝ SE MNOU JÍ. Zarmoutili se a začali mu říkat jeden přes druhého: Jsem to snad já? Odpověděl jim: JEDEN Z DVANÁCTI, KTERÝ SI SE MNOU NAMÁČÍ V TÉŽE MÍSE. SYN ČLOVĚKA SICE ODCHÁZÍ, JAK JE O NĚM PSÁNO, ALE BĚDA TOMU ČLOVĚKU, KTERÝ SYNA ČLOVĚKA ZRADÍ. PRO TOHO ČLOVĚKA BY BYLO LÉPE, KDYBY SE NEBYL NARODIL. Když jedli, vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: VEZMĚTE. TO JE MÉ TĚLO. Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. A řekl jim: TO JE MÁ KREV, (KREV) SMLOUVY, KTERÁ SE PROLÉVÁ ZA VŠECHNY. AMEN, PRAVÍM VÁM: UŽ NIKDY NEBUDU PÍT Z PLODU RÉVY AŽ DO TOHO DNE, KDY Z NOVÉHO (PLODU) BUDU PÍT V BOŽÍM KRÁLOVSTVÍ. Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. Ježíš jim řekl: VŠICHNI SE POHORŠÍTE, NEBOŤ JE PSÁNO: »BUDU BÍT PASTÝŘE, A OVCE SE ROZPRCHNOU. « ALE PO SVÉM VZKŘÍŠENÍ  VÁS PŘEDEJDU DO GALILEJE. Petr mu na to řekl: I kdyby se všichni pohoršili, já ne! Ježíš mu odpověděl: AMEN, PRAVÍM TI, ŽE TY DNES TÉTO NOCI, DŘÍVE NEŽ KOHOUT DVAKRÁT ZAKOKRHÁ, TŘIKRÁT MĚ ZAPŘEŠ. Ale on ještě rozhodněji tvrdil: I kdybych měl s tebou jít na smrt, nezapřu tě! Stejně tak mluvili všichni. Přišli k venkovskému dvorci zvanému Getsemany. Ježíš řekl učedníkům: POSEĎTE TADY, AŽ SE POMODLÍM. A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Pak se ho zmocnila hrůza a úzkost. Řekl jim: MÁ DUŠE JE SMUTNÁ AŽ K SMRTI. ZŮSTAŇTE ZDE A BDĚTE! Trochu poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, jestliže je to možné, minula to hodina. Řekl: ABBA, OTČE, TOBĚ JE VŠECHNO MOŽNÉ; ODEJMI ODE MĚ TENTO KALICH! AVŠAK NE CO JÁ CHCI, ALE CO TY CHCEŠ. Potom se vrátil a našel je, jak spí. Řekl Petrovi: ŠIMONE, SPÍŠ? TO JSI NEMOHL ANI JEDNU HODINU BDÍT? BDĚTE A MODLETE SE, ABYSTE NEPŘIŠLI DO POKUŠENÍ. DUCH JE SICE OCHOTNÝ, ALE TĚLO JE SLABÉ. A zas odešel a modlil se stejnými slovy. Znovu se vrátil a našel je, jak spí, protože se jim únavou zavíraly oči, takže nevěděli, co by mu odpověděli. Přišel potřetí a řekl jim: JEN SPĚTE A ODPOČÍVEJTE DÁL! UŽ DOST! PŘIŠLA TA HODINA: TEĎ BUDE SYN ČLOVĚKA VYDÁN DO RUKOU HŘÍŠNÍKŮ. VSTAŇTE, POJĎME! HLE, JE TADY MŮJ ZRÁDCE. Když ještě mluvil, to se objevil Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním celý houf s meči a kyji, jak je poslali velekněží, učitelé Zákona a starší. Jeho zrádce s nimi smluvil znamení: »Koho políbím, ten to je; toho se chopte a obezřetně ho odveďte!« A když (Jidáš) přišel, ihned přistoupil k Ježíšovi a řekl: Mistře! A políbil ho. Oni pak vztáhli ruce na Ježíše a zmocnili se ho. Jeden z okolostojících však vytasil meč, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu ucho. Ježíš jim řekl: JAKO NA ZLOČINCE JSTE VYTÁHLI S MEČI A KYJI, ABYSTE MĚ ZATKLI. BÝVAL JSEM DEN CO DEN U VÁS V CHRÁMĚ A UČIL, A NEZMOCNILI JSTE SE MĚ. ALE MUSELY SE SPLNIT VÝROKY PÍSMA. Tu ho všichni opustili a utekli. Jeden jinoch šel za ním, měl pouze lněné plátno přehozené přes holé tělo. I toho se chtěli zmocnit, ale on jim nechal to plátno v rukou a utekl nahý. Ježíše odvedli k veleknězi. Tam se shromáždili všichni velekněží, starší a učitelé Zákona. Petr šel zpovzdálí za ním až dovnitř do veleknězova dvora; sedl si mezi služebníky k ohni a ohříval se.

Velekněží a celá velerada hledali nějaké svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenacházeli. Mnozí sice proti němu lživě vypovídali, ale jejich výpovědi nebyly shodné. Někteří pak vystoupili a lživě proti němu vypovídali: My jsme ho slyšeli, jak říkal: »Já zbořím tento chrám, udělaný rukama, a ve třech dnech vystavím jiný, rukama neudělaný.« Ale ani v této věci nebylo jejich svědectví shodné. Tu povstal velekněz, (postavil se) doprostřed a zeptal se Ježíše: Nic neodpovídáš na to, co tito lidé proti tobě vypovídají? On však mlčel a vůbec nic neodpověděl. Velekněz se ho znovu zeptal: Ty jsi Mesiáš, syn Požehnaného? Ježíš odpověděl: JÁ JSEM. A UVIDÍTE SYNA ČLOVĚKA, JAK SEDÍ PO PRAVICI VŠEMOHOUCÍHO A JAK PŘICHÁZÍ V NEBESKÝCH OBLACÍCH. Tu roztrhl velekněz své roucho a prohlásil: Nač ještě potřebujeme svědky? Právě jste slyšeli rouhání. Co o tom soudíte? Oni všichni prohlásili, že je hoden smrti. Někteří začali na něho plivat, zahalovali mu tvář, tloukli ho pěstmi a říkali mu: Ukaž, že jsi prorok! Také služebníci se do něho pustili a bili ho. Petr byl dole na dvoře a přišla tam také jedna z veleknězových služek. Když uviděla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: Ty jsi také byl s tím nazaretským Ježíšem! Ale on to zapřel: Nevím ani nerozumím, co povídáš. Pak šel ven k prostranství u brány. A kohout zakokrhal. Ta služka tam Petra uviděla a hned zase začala říkat lidem, kteří tam stáli: To je jeden z nich. Ale on opět zapíral. Za chvilku zase řekli Petrovi ti, kteří tam stáli: Opravdu, patříš k nim, vždyť jsi přece Galilejec. On se však začal zaklínat a zapřísahat: Neznám toho člověka, o kterém mluvíte! A hned zakokrhal kohout podruhé. Tu si Petr vzpomněl, jak mu Ježíš řekl: »Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.« A propukl v pláč. Hned zrána velekněží se staršími a učiteli Zákona, to je celá velerada, vynesli rozhodnutí, dali Ježíše v poutech odvést a vydali ho Pilátovi. Pilát se ho otázal: Ty jsi židovský král? On mu odpověděl: ANO, JÁ JSEM! Velekněží proti němu přednesli mnoho žalob. Pilát se ho znovu zeptal: Nic neodpovídáš? Hleď, co všechno na tebe žalují! Ježíš však už vůbec nic neodpověděl, až se Pilát divil. O svátcích jim (vladař) propouštíval vězně, o kterého požádali. Právě byl ve vězení jistý Barabáš ještě s jinými vzbouřenci, protože se při vzpouře dopustili vraždy. Lid přišel nahoru a začal Piláta prosit o to, co pro ně vždycky dělával. Pilát jim na to řekl: Chcete, abych vám propustil židovského krále? Věděl totiž, že ho velekněží vydali z nenávisti. Velekněží však poštvali lid, ať jim raději propustí Barabáše. Pilát se jich znovu zeptal: Co tedy mám udělat s tím, kterému říkáte židovský král? Oni začali křičet: Ukřižuj ho! Pilát jim namítl: Ale co udělal špatného? Oni však křičeli ještě víc: Ukřižuj ho! Pilát chtěl lidu vyhovět, proto jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Vojáci ho odvedli dovnitř dvora, to je do vládní budovy, a svolali celou četu. Oblékli mu rudý plášť, upletli trnovou korunu a nasadili mu ji. Pak ho začali pozdravovat: Buď zdráv, židovský králi! Bili ho rákosovou holí po hlavě, plivali na něj,  klekali na kolena a holdovali mu. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu rudý plášť, oblékli mu zase jeho šaty a vyvedli ho, aby ho ukřižovali. Jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole a šel kolem - otce Alexandrova a Rufova přinutili, aby nesl jeho kříž. Přivedli ho na místo, kterému se říká Golgota, což znamená v překladu Lebka. Dávali mu víno s přimíchanou myrhou, ale on ho nepřijal. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty: losováním o nich rozhodli, co si kdo má vzít. Bylo devět hodin dopoledne, když ho ukřižovali. Jeho provinění hlásal nápis »Židovský král«. Zároveň s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici, druhého po levici. Tak se splnil výrok Písma: »Byl počítán mezi zločince.« Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili, potřásali hlavou a říkali: Hleďme, chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět! Zachraň sám sebe a sestup z kříže! Stejně tak se mu mezi sebou posmívali i velekněží a učitelé Zákona a říkali: Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Mesiáš, izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, abychom to viděli a uvěřili! Tupili ho i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni. Když bylo dvanáct hodin, nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Ve tři hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: ELOI, ELOI, LEMAl SABACHTHANI? To je v překladu: »Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?« Když to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli kolem, řekli: Hleďte, volá Eliáše! Jeden z nich odběhl, namočil houbu do octa, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít; říkal přitom: Počkejte, chceme vidět, zdali ho Eliáš přijde sejmout! Ježíš však vydal mocný hlas a vydechl naposled.                             (tichá modlitba vkleče)

Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. Když setník, který stál při tom naproti němu, uviděl, že tak vydechl naposled, prohlásil: Tento člověk byl opravdu syn Boží! Zpovzdálí také přihlížely (některé) ženy, mezi nimi Marie Magdalská, Marie, matka Jakuba Mladšího i Josefa, a Salome. Ty ho následovaly a sloužily mu už tehdy, když působil v Galileji - i mnoho jiných, které spolu s ním přišly do Jeruzaléma. Mezitím už nastal večer. Protože byl den příprav před sobotním svátkem, přišel vážený člen velerady Josef z Arimatie, který sám také očekával Boží království, a odvážně šel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. Pilát se podivil, že by už zemřel. Když mu to setník potvrdil, daroval Josefovi mrtvé tělo. Ten koupil lněné plátno, sňal tělo, zavinul ho do plátna a uložil do hrobky, která byla vytesána ve skále, a před vchod do hrobky přivalil kámen. Marie Magdalská a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl (Ježíš) položen.                                                                                                                         

Slyšeli jsme slovo Boží. Chvála tobě, Kriste.