Ve svém apoštolském listě „Růženec Panny Marie“ vyzval římský biskup k zapojení nových pěti tajemství do modlitby růžence. Ke třem okruhům, po skrytých událostech Ježíšova života a před tajemství utrpení a vítězství zmrtvýchvstání, přidal nový.

Zařadil meditaci o nejvýznamnějších událostech Kristova veřejného života, tzv. tajemství světla, aby se růženec mohl pokládat za úplnou příručku evangelia.

Týká se následujících částí Písma:
1. křtu v Jordánu (Mt 3; 13-17)
2. zázraku v Káně (Jn 2; 1-12)
3. hlásání království a výzva k pokání (Mk 1; 15)
4. proměnění na hoře Tábor (Lk 9; 28-36)
5. ustanovení Eucharistie (Mt 26; 26-28).

Pravděpodobně budeme do modlitby vkládat věty: "který je Otcův milovaný Syn", "který hlásal příchod království“ a podobně.

Jednotlivé formulace stanoví biskupská konference. Růženec s radostnými tajemstvími by se měl modlit v pondělí a sobotu, bolestný v úterý a pátek, slavný ve středu a neděli a nová tajemství ve čtvrtek.
A proč se papež rozhodl k takovému kroku?

Vždyť šlo o lidovou modlitbu rozšířenou už od 12. století svatým Dominikem. Najednou se má změnit zaběhnutý pořádek, který ve 150 Zdrávas nahrazoval při modlitbě zpaměti 150 starozákonních žalmů. Svatý Otec to zvolil jako pobídku k rozjímání Kristovy tváře, vždyť jeho tato modlitba posilovala 25 let pontifikátu v okamžicích radosti i zkoušek. Vybral ji jako duchovní cestu pro následující rok a právě k posílení christologického smyslu navrhl rozšířit okruh rozjímání. I když je růženec charakteristický svou mariánskou strukturou, jeho nitro směřuje ke Kristu. Střízlivost prvků nás přivádí k poselství evangelia. Ve své jednoduchosti i hloubce má modlitba růžence velký význam. Jakoby v něm zaznívá věčné Mariino magnificat skrze rozjímání vtělení, jenž začalo v jejím panenském lůně. Pohlédnout na Krista v tajemství jeho života je úkolem každého jeho učedníka, tedy i nás. Když odrážíme, reflektujeme, Kristovu slávu, měníme se k jeho podobě. (2Kor3;18) Tato meditativní modlitba vzniklá na Západě vlastně odpovídá modlitbě srdce, jenž má své kořeny v křesťanské východní tradici.

Není důležité, zda se v celém růženci opakuje 150x nebo 200x Zdrávas, ale mít v běžném životě spojení s Kristem. Objevit růženec znamená ponořit se do Toho, jenž je naším pokojem, vyprosit mír a pomoci rodině. Společná modlitba růžence vnáší do všedního dne rodiny jiný obraz; obraz spasitele, obraz jeho matky. Dochází k napojení na hluboký vztah, který spojuje Krista s jeho přesvatou matkou, protože ona žije s ním a pro něj. V rodině tak vzniká ovzduší nazaretského domu a v jejím středu je Kristus. "Rodina, která se modlí spolu, zůstává spolu".

Jan Pavel II. navíc říká, že objevení správného způsobu modlitby je pomocí nikoliv překážkou pro ekumenismus. Růženec již svou povahou vyžaduje klidný rytmus a rozvažování, aby se nestal mechanickým opakováním formulací. (Mt 6;7) V Kristu Bůh přijal skutečné srdce z masa; jsme svědky toho, jak se po vzkříšení třikrát ptá Petra: máš mě rád? A naše opakování je živeno touhou po plném připodobnění Kristu. Růženec dále nenahrazuje rozjímavou četbu, ale předpokládá ji. Proto má po oznámení tajemství následovat odpovídající úryvek evangelia či Otče náš . Při recitaci růžence se společenství křesťanů doslova synchronizuje se vzpomínkami a pohledem Marie. Utvářel se v jejím těle, přijal od ní lidskou podobu, její pohled ho provázel v okamžicích, o kterých rozjímáme. Ona je Kristu nejpodobnější. I litanické opakování raduj se, Maria se stává neustálou chválou Krista. Je to uctivé rozjímání tajemství, které se naplnilo na Panně. Je to obdiv nebe i země, nazírání Božího mistrovského díla. Bereme za vlastní slova archanděla Gabriela a svaté Alžběty a cítíme pohnutí hledat u Marie, v její náruči a v jejím srdci požehnaný plod jejího života. Vrcholí pak zvoláním Sláva Otci, které je možné po společné recitaci zpívat. Zakončením je modlitba na úmysl papeže pro rozšíření pohledu modlícího na širší horizont potřeb církve. A právě k posílení tohoto církevního zaměření je modlitba obdařena odpustky pro toho, kdo přednáší s potřebnými dispozicemi.

Růženec se skutečně stává duchovním putováním, ve kterém je Maria matkou, učitelkou a průvodkyní, a není divu, že duše touží na závěr vyzpívat chválu v modlitbě Zdrávas Královno či v loretánských litaniích.