Závěry 8. konference o mládeži
Praha 28. – 30.11.2002
Motto:
„Evangelium je pořád velmi silné,
jen my býváme docela slabí.“
Téma:
Jak prohloubit naši odpověď na
požadavky a očekávání mladých lidí
1)
Život mladých lidí, jejich požadavky
a očekávání je nutné dobře znát. Důležitými prameny tohoto poznání
jsou pro nás společný život s mladými lidmi, poučené vnímání a
reflexe jejich života i citlivé naslouchání tomu, co nám s důvěrou a
někdy i bolestí sdělují, a soustavná snaha o všestranné poznání světa,
ve kterém žijeme, abychom dokázali číst „znamení doby“.
2)
Shodujeme se v tom, že současní
mladí lidé – bez toho, zda se považují za příslušníky církve či
nikoli – přes všechnu svou rozdílnost hledají především možnost, jak
uplatnit svou svobodu a jak prožít hlubokou lásku. Ať více či
méně vědomě potřebují, abychom jim vytvořili prostor, kde budou bráni
vážně. Jen tak mají šanci, že získají důvěru v sebe i nás, a
tím i potřebnou motivaci k chuti být skutečně dospělými,
nejen nezávislými „puberťáky“.
3)
Vytvoření takového prostoru ze
strany církve konkrétně znamená nabídnout těmto mladým lidem nejprve
skutečně lidské přijetí a autentické svědectví osobní víry
v Ježíše Krista včetně vlastního hledání, nejistot i chyb, následně
pak společenství, které je dokáže podepírat i
pravdivě a kompetentně odpovídat na jejich otázky, hledání a
pochybnosti.
4)
Zjednodušeně řečeno, mladí
lidé od nás nejen očekávají, ale skutečně potřebují, abychom
na ně měli čas, skutečně žili svou víru, odpovídali na jejich otázky a
byli pravdiví ve slovech i jednání.
5)
To před nás ale staví tři velké úkoly, které zatím nedostatečně zvládáme
jako jednotlivci i celek našeho církevního společenství:
·
správně hospodařit s časem a
silami,
·
zajistit kvalitní systém sebevzdělávání
i vzdělávání (tedy kvalitní formaci pro různé „role“ v církvi)
·
pročistit naši komunikaci uvnitř církve
i církve navenek.
6)
Uznáváme sice, že čas je Božím darem, prakticky všichni ale zažíváme na sobě i
ostatních, že se nám ho nedostává ani na ty úkoly, které považujeme za důležité.
Cestu z toho
vidíme
ü
ve
správném stanovení priorit – což znamená i schopnost soustředit síly
(lidské i materiální) na to důležitější a mít odvahu opustit méně důležité;
jsme přesvědčeni, že jasnou prioritou dneška je „investice do lidí“
(duchovní, společenská i finanční)
ü
v naplňování
principu katolického sociálního učení – subsidiarity – i v rámci
církve: řešit a rozhodovat záležitosti na té nejnižší úrovni, kde se
řešit mohou; opakovaně se přesvědčujeme, že taková řešení bývají
(zejména dlouhodobě) nejúčinnější a přitom s nejmenší ztrátou času
i energie – to žádá na jedné straně odvahu svěřit určité úkoly druhým
(např. kněz mladým) a na druhé straně to vyžaduje aktivitu (mnohdy ani členové
místní církve neví, s čím si mohou vzájemně pomoci)
ü
v praktickém
naplnění učení o charismatech a konkrétních obdarováních – přejeme
si, aby biskupové a kněží měli prostor soustředit se na tu činnost, v níž
jsou nenahraditelní; mnohé z toho, co je dnes zavaluje (protože to od
nich mnohdy lidé ze setrvačnosti očekávají), mohou dobře zvládat laici
– od ekonomických a organizačních záležitostí, až k pomoci v pastoraci
konkrétních skupin (např. snoubenci, děti, studenti apod.). Jde o účinnou
partnerskou spolupráci, nikoliv konkurenci.
ü
v daleko
větší schopnosti spolupracovat – zejména mezi všemi, kteří se na
tomto poli angažují (řády, hnutí, diecézní centra, pověření duchovní,
církevní školy atd.); jsme připraveni k tomu napomoci uvědomělým
odbouráváním všeho, co by tomu na naší straně bránilo (počínaje zbytky
předsudků či nedůvěry až k pohodlnosti v zaběhaném)
7)
Jsme si vědomi toho, že napomáhat
mladým lidem při jejich cestě k lidské i křesťanské dospělosti
mohou jen lidé dostatečně zralí, ochotní stále pracovat na vlastním růstu.
Totéž je třeba nabízet i mladým lidem. Jde tedy o účinnou lidskou i křesťanskou
formaci.
Konkrétně
ji vidíme ve třech rovinách:
ü
propracovat
systém našeho vlastního duchovního růstu i odborného vzdělávání
na rovině pedagogických, psychologických a manažerských vědomostí a
dovedností; být těmi, kdo dobře vedou, řídí, spolupracují. Samozřejmě,
že pouhé lidské úsilí nestačí, ale ani pouhé teologické vzdělání
nebo osobní nadšení nedostačuje a nenahradí odborné kvality potřebné k zodpovědné
práci.
ü
propracovat
formaci mladých, kteří chtějí něco dělat:
-
učit je přijímat role přiměřené
jejich schopnostem, nabízet jim tyto role;
-
shromažďovat inspiraci, co všechno
jde s nimi dělat na rovině praktické, sportovní i duchovní;
-
propracovávat metodiku práce s různými
typy mladých lidí – spojovat pohled teologický s pedagogickým,
psychologickým a sociologickým;
-
zaměřit se na uvádění do vztahu s
Bohem (mystagogie), který jediný může být konečnou Odpovědí na potřeby (nejen) mladého člověka, konkrétně pak
na práci s Biblí, život modlitby a srozumitelnou liturgickou výchovu;
-
posilovat fungující „střediska živé
víry“
ü reflektovat situaci na církevních školách jako místě nejplošnějšího působení mezi mládeží, které je zatím nedostatečně využívané; napomáhat spolupráci Sekce pro mládež se Sekcí pro školy
8)
S jistou bolestí zažíváme, že
přes množství dobré vůle a jasnou „teorii“ vázne na mnoha rovinách komunikace uvnitř naší církve a ještě hůře dopadá
komunikace naší církve s ostatní společností. To cítí mnozí mladí
lidé i uvnitř církve jako známku velké uzavřenosti a nepravdivosti. Víme,
že uzdravení komunikace je vždy procesem, který kromě našeho lidského úsilí
vyžaduje výrazné přispění Ducha Pravdy a Lásky. Jelikož jsme si vědomi
svého poslání svědčit mladým lidem právě o tomto Duchu Pravdy a Lásky,
nemůžeme rezignovat na to, aby se skrze nás a naši církev projevoval hodnověrněji
a účinněji.
Proto chceme
přispívat k tomu, aby vztahy mezi námi byly přímé a „průhledné“.
Chceme v naší církvi napomáhat duchu pochopení. Komunikovat jasně,
konkrétně. Chceme být otevření k názorům, obavám i potřebám druhých
i tehdy, když se s námi v něčem
neshodují. Totéž očekáváme od všech, kteří v církvi zastávají nějaký
úřad – od kněží až k biskupům.
Uvědomujeme si též svoji zodpovědnost
za sdělovací prostředky (které Jan Pavel II. nazývá „moderními aeropágy“).
Tuto zodpovědnost chceme naplňovat modlitbou, správným výběrem,
podporou dobrých i adresnou kritikou špatných pořadů či článků a
podporou kvalitní tvorby. Totéž očekáváme od všech, kterým leží na
srdci obraz našeho Pána i Jeho Církve v srdcích lidí – a zvláště
mladých.
9)
Jako konkrétní cestu k prohloubení
schopnosti doprovázet mladé Sekce pro mládež ČBK nabízí Studijně-formační
kurz. Pro prohloubení komunikaci a spolupráce na rovině diecéze je dobré
rozvinout koordinační rady mládeže.
10)
Příští
konference se bude konat 28. a 29.11. 2003.
V Praze
30.11.2002