Podkůvky
sv. Martina - oživená legenda
V
Martinicích u Velkého Meziříčí každoročně ožívá místní
svatomartinská legenda.
Velké
Meziříčí: Kolem svátku sv. Martina (11.11.) se v Martinicích u
Velkého Meziříčí pokaždé čte legenda Podkůvky sv. Martina, na kterou se
těší děti i dospělí, protože má sladké zakončení:
Jednou
se zachtělo sv. Martinovi podívat se na vesničku, kterou po něm pojmenovali,
na Martinice u Velkého Meziříčí. Osedlal tedy bělouše a vydal se na
cestu. Bylo to kolem jeho svátku a jemu byla zima. Brnění římského setníka
jej studilo a ani do svého purpurového pláště se nemohl pořádně zahalit,
když už jej měl jenom půl. Tu druhou polovinu uťal před dávnými časy a
daroval polonahému žebrákovi. Dlouho se trmácel se svým věrným koněm po
úzkých cestách Vysočiny. Když konečně dojel do Martinic, nebyl nijak potěšen.
Právě odtud odtáhli cizí vojáci a moc toho odvezli pryč. Ožebračení lidé
si nemohli ani o pouti napéci koláče.
Sv.
Martinovi se jich zželelo. Poručil svému koni: "Šimlíku,
zadupej!" Bělouš poslechl, zadupal a na zemi zůstaly ležet jeho čtyři
podkovy. Hned se mu však udělaly nové. Když mu jezdec přikázal, aby
zadupal znovu, na zemi zůstaly ležet další podkovy. A sv. Martin jezdil přes
Martinice křížem krážem. Od Nových Dvorů až na kopec, kde pak ve 20.
století postavili družstevní budovy, ze Žlebů až na Dolní konec, od rybníka
k tunelu. Pak to vzal kolem celé návsi a skončil u zvoničky. Znovu a znovu
koni přikazoval, aby zadupal. Brzy byly celé Martinice plné podkov. Jakési dítě
se pro jednu shýblo, že si ji doma pověsí pro štěstí, ale světě div se!
Podkova byla pečená a byla v ní maková náplň. Děcko zavolalo své kamarády
a kamarádky. Všechny děti pak začaly podkůvky sbírat a ochutnávat. Brzy
se k nim přidali i dospělí a za chvíli nezůstala v Martinicích na zemi
jediná podkova. Všem velice chutnaly a jeden přes druhého tvrdili, že nikdy
nic tak dobrého ještě nejedli.
O druhé Svatomartinské pouti v roce 1991 si už martinická děvčata všech věkových kategorií makové podkovy napekla sama. A díky jejich obětavosti se tento zvyk zachoval dodnes. V Martinicích tak opravdu ožila starobylá legenda. Legenda je latinské slovo, které znamená „to, co má býti čteno“. Proto se o martinické pouti vždycky čte tento list a po mši svaté se rozdávají rohlíčky s mákem – podkůvky sv. Martina.
Letošní 14. pouť u sv. Martina v Martinicích začne v sobotu 8.11. v
Sv. Martin, biskup (11.listopadu)
| Narodil se kolem roku 316 na území dnešního Maďarska v rodině římského setníka. Když mu bylo 10 let, byl přijat mezi čekatele křtu. Již v 15ti letech se stal vojákem a byl odvelen do Galie. |
| Podle legendy ho v zimě, když projížděl městskou branou v Amiensu u Paříže, oslovil polooděný žebrák a prosil o almužnu. Protože Martina u sebe nic neměl, rozetnul mečem svůj plášť a polovinu mu daroval. Následující noci se mu zdálo, že vidí Ježíše oděného polovinou jeho pláště. Brzy poté se Martin dal pokřtít, rozloučil se s vojenskou kariérou a začal se hlouběji zabývat křesťanskou vírou. |
| Roku 371 ho věřící z Tours zvolili biskupem. Opustil biskupský dům a s několika mnichy se nastěhoval před brány města do několika ubohých dřevěných chatrčí. T této poustevny se pak vyvinul významný klášter Marmoutier, který se stal střediskem duchovního a kulturního života Západu. Pro křesťanství ve Francii vykonal Martin mnoho, proto se mu přezdívalo apoštol Galie. Zemřel v roce 397 ve věku 81 let a 11. listopadu byl pohřben v Toursu. Scéna dělení pláště patřila po celá staletí nejoblíbenějším motivům umělců. |
| V předvečer sv. Martina se lidé stýkají s dobrými přáteli a zasedají ke stolu s tradiční "martinskou" husou a pečivem. |
| (Zpracováno podle knihy "Církevní rok a lidové obyčeje" od Vlastimila Vondrušky; vydalo nakladatelství DONA v roce 1991 v Českých Budějovicích.) |