Nové Jubileum 

"Jubileum koncentrované do několika dní a násobené deseti" - takto bývají v italských médiích označovány přípravy na pohřeb Jana Pavla II. Několik hodin po smrti římského biskupa se rozběhl program, který má zajistit organizaci života Věčného města během těchto dnů. Je třeba uznat, že v současné době funguje vše bez velkých problémů. Dlouhý zástup lidí, kteří chtějí naposledy spatřit zemřelého papeže a uctít tak jeho památku je ukázněný, čekajícím je nabízena balená voda, vše probíhá v klidu. Už víc než čtrnáct hodin čekání je odměněno jen několika málo vteřinami průchodu kolem těla zesnulého, ale to poutníkům nevadí. Všichni, kdo se tohoto pietního aktu účastní, pro to mají důvod: je to jejich milovaný papež. Loučí se s ním nejen celý Řím, Itálie, ale přijíždějí z bližšího i vzdálenějšího zahraničí. Včera jsem potkal polské manžele, kteří právě přijeli a ptali se mě na cestu do Vatikánu a na možnost vidět tělo svého zesnulého rodáka. Varoval jsem je, že mohou čekat i dvacet hodin. "To se nedá nic dělat, my tam prostě musíme...", zněla odpověď.

S blížícím se pohřbem roste počet přijíždějících poutníků. Práce na přípravách vrcholí. Zajistit bezpečnost pro 200 význačných státníků, většinou hlav států, a zvládnout nápor několika milionů lidí, to bude pro organizátory těžký oříšek. Po městě byly rozmístěny televizní obrazovky, naváží se balená voda, vytvářejí odstavná parkoviště, instalují toaletní buňky, prostory pro přenocování pod širým nebem, staví se provizorní centra lékařské pomoci, v ulicích je policie, hasiči, sanitní vozidla. Posílena byla hromadná doprava, mobilní operátoři rozesílají informační SMS, v pátek bude zastavena veškerá soukromá doprava po městě. Zastaví se práce, zavřou obchody. Rušno bude je v televizních a rozhlasových studiích, v redakcích novin a časopisů. Město Řím bude oplakávat a zdravit svého papeže, jak to hlásají plakáty vylepené po městě.

Proč tolik vzrušení kolem smrti Jana Pavla II? Jistě je to mimo jiné tím, že poprvé do takových událostí zapojují ve větší míře média. Ale ten hlavní důvod bude v tom, že Jan Pavel II. dokázal překonat hranice samotného katolicizmu a oslovit širokou veřejnost bez rozdílu náboženství a vyznání. Měl jsem možnost o tom přemýšlet v noci z pondělí na úterý, kdy jsme s kolegou čekali spolu s ostatními poutníky před bazilikou, abychom kolem druhé hodiny po půlnoci naposledy viděli tělo Jana Pavla II. Pro katolíky to byl především papež, viditelná hlava církve, náměstek Kristův na zemi. Tak není divu, že se ze zástupu čekajících ozývala modlitba, náboženské písně, bylo možné rozlišit farní skupiny i příslušníky nejrůznějších hnutí. Za zamyšlení stojí ale fakt, že Jana Pavla II. obdivovalo nebo respektovalo i mnoho lidí, kteří se nepovažovali ani za katolíky, ani za věřící. Na českém internetu bylo možno číst mnoho komentářů typu: "nejsem věřící, ale papež byl veliký člověk, vážím si ho". Mnoho lidí mělo a má výhrady ke katolické věrouce či morálce, ze které ostatně zemřelý papež nikdy neslevil, přesto byl obdivován jako osobnost. Dopad pontifikátu Jana Pavla, jeho pozitivní či negativní stránky - to vše budou rozebírat odborníci na slovo vzatí, kterým nebudu konkurovat. Přesto si troufám tvrdit, že Karol Wojtyla vytýčil alespoň v hrubých rysech roli papežství pro třetí tisíciletí. Nikoli papež aristokrat, monarcha, nikoli téměř zbožštěná hlava katolictva, nikoli symbol triumfálního vítězství "svaté církve", ale člověka lásky, odpuštění, smíření, naděje, radosti i spoluúčasti v utrpení. Toto jsou nakonec základní idee Ježíšova kázání i základní Boží vlastnosti. Stejné charakteristiky má i humanizmus, což neudiví toho, kdo rozumí poselství Písma o člověku: "Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil." (Gn 1,27) Jan Pavel II. byl ztělesněním těchto hodnost, proto jeho vliv přesáhl hranice katolicismu. Možná nám v tomto kontextu vyvstane na mysli Ježíšova věta: "Kdo vás přijímá, přijímá mne; a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mne poslal." (Mt 10,40) Papež je především člověkem zakotveným v Bohu, který sám uskutečňuje ideály evangelia a je tak svědectvím o Bohu. V tom můžeme spatřovat roli "Kristova náměstka na zemi": svědčit o Božím radostném poselství všem lidem bez rozdílu.

A co si myslíte o osobnosti Jana Pavla II. či o poslání papeže vy?