Poselství Svatého otce Benedikta XVI. ke 40. Světovému dni sdělovacích prostředků


(neoficiální překlad)


Drazí bratři a sestry,

     v souvislosti se 40. výročím zakončení II. vatikánského koncilu je mi potěšením připomenout jeho dekret o sdělovacích prostředcích Inter Mirifica, který obzvláště vyzdvihl vliv a moc médií v rámci celé lidské společnosti. Nutnost využít této moci ve prospěch celého lidstva mě podnítila k tomu, abych se v tomto svém prvním poselství ke Světovému dni sdělovacích prostředků krátce zamyslel nad myšlenkou médií jakožto sítě usnadňující komunikaci, společenství a spolupráci.

     Svatý Pavel ve svém listě Efezanům živě popisuje naše lidské povolání „k účasti na božské přirozenosti“ (Dei Verbum 21): skrze Krista máme přístup k Otci v jednom Duchu; proto už nejsme cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané ostatních křesťanů a členové Boží rodiny, kteří se stávají svatým chrámem a Božím příbytkem (srv. Ef 2,18–22). Tento vznešený portrét života ve společenství zahrnuje veškeré aspekty životů nás jakožto křesťanů. Výzva k věrnosti v osobním společenství s Bohem v Kristu ve skutečnosti vyjadřuje výzvu k rozeznání jeho dynamické síly v nás, která se chce šířit i k ostatním lidem, aby se jeho láska mohla opravdu stát hlavním měřítkem světa. (srv. Homilie na Světovém dni mládeže v Kolíně nad Rýnem 21. srpna 2005)

     2. Technický pokrok na poli médií v určitém ohledu zvítězil nad časem a prostorem tím, že umožnil okamžitou a přímou komunikaci i mezi těmi lidmi, které od sebe dělí obrovské vzdálenosti. Tento vývoj představuje ohromný potenciál pro službu společnému dobru a „zakládá dědictví, které žádá záštitu a podporu“ (srv. apoštolský list Jana Pavla II. z 24. 1. 2005). Ovšem jak všichni víme, náš svět má do dokonalosti daleko. Každodenně se přesvědčujeme, že bezprostřední komunikace nebuduje nezbytně spolupráci a společenství v rámci lidské společnosti.

     Poučovat svědomí jednotlivých lidí a pomáhat s utvářením jejich myšlení není nikdy neutrální záležitost. Autentická komunikace vyžaduje zásadní odvahu a rozhodnost. Žádá od těch, kdo pracují v médiích, aby se s určitostí nenechali zavalit masou informací a nespokojovali se s částečnými nebo provizorními pravdami. Naopak je nezbytně nutné, aby hledali a předávali, co je základem a konečným smyslem existence lidské, osobní a společenské. (srv. Fides et ratio 5) Takto se sdělovací prostředky mohou tvůrčím způsobem podílet na šíření všeho toho, co je dobré a pravdivé.

     3. Povolání dnešních sdělovacích prostředků k zodpovědnosti – k tomu, aby byly čelnými představiteli pravdy a podpůrci pokoje, který z ní vyplývá – s sebou nese nejednu výzvu. Ačkoli nejrůznější prostředky komunikace usnadňují výměnu informací a myšlenek a vzájemné porozumění mezi jejími účastníky, mohou být zároveň zkaleny nejednoznačností. Sdělovací prostředky představují „velký kulatý stůl“ pro dialog, ovšem spolu s tím mohou některé tendence v médiích vytvářet určitý druh monokultury, která omezuje tvůrčího ducha, zmenšuje subtilnost komplexního myšlení a podceňuje specifičnost kulturních dějů a jedinečnost víry a náboženství. Tato degenerace se projevuje, když se mediální průmysl stává nástrojem pro podporu sebe sama nebo zaměřuje pouze na zisk a ztrácí tak smysl pro zodpovědnost za službu společnému dobru.

     Proto musí být neustále žádoucí podávat přesné zprávy a vyčerpávající vysvětlení záležitostí veřejného zájmu a poctivě představovat různé úhly pohledu. Zvláštní důležitost připadá vyzdvižení a podpoře manželství a rodinného života, které představují základy každé kultury a společnosti. (srv. Apostolicam Actuositatem 11) Ve spolupráci s rodiči mohou sdělovací prostředky a zábavný průmysl přispět k výchově dětí – což je povolání sice obtížné, ale přináší nesmírné zadostiučinění – a to tím, že budou představovat tvůrčí vzory lidského života a lásky. (srv. Inter mirifica 11) Jak nás to všechny děsí a ničí, když vidíme, že se děje pravý opak. Což tím netrpí naše srdce, především když jsou mladí lidé vydáváni takovým znázorněním lásky, která ji hanobí nebo falšují, která se vysmívají důstojnosti, již dal Bůh každému lidskému jedinci, a která podrývají zájmy rodiny?

     4. Abych podpořil tvůrčí přítomnost a kladné přijetí sdělovacích prostředků ve společnosti, rád bych zdůraznil tři kroky, jak je vyjádřil můj ctihodný předchůdce Jan Pavel II., nutné pro jejich službu společnému dobru: formaci, účast a dialog. (srv apoštolský list Jana Pavla II. z 24. 1. 2005)

     Formace k zodpovědnému a kritickému užívání médií pomáhá lidem užívat je rozumně a řádně. Výrazný vliv nového slovníku a obrazů, které zvláště elektronická média vnášejí do společnosti, nemůže být přeceňován. Právě proto, že současná média vytvářejí lidovou kulturu, musí překonávat každé pokušení ovládat druhé, zvláště mladé lidi, a namísto toho usilovat o to, aby formovala a sloužila. Tak budou média schopna spíše chránit než bořit občanskou společnost důstojnou člověka.

     Účast na sdělovacích prostředcích vyplývá z jejich vlastní přirozenosti jako dobro žádoucí pro všechny lidi. Společná komunikace jakožto služba veřejnosti vyžaduje ducha spolupráce a společné zodpovědnosti spolu s přísnou pozorností vůči užívání společných prostředků a vůči roli médií jako společné záruky (srv. dokument Etika v komunikaci 20), což zahrnuje i oporu v určujících kritériích a ostatních měřítkách či strukturách spojených s tímto úkolem.

     A konečně podpora dialogu při výměně poznatků, vyjádření solidarity a šíření pokoje představují pro masmédia velkou příležitost, kterou je třeba rozeznat a rozvíjet. Takto se média mohou stát vlivným a cenným prostředkem pro budování civilizace lásky, po níž všichni lidé touží.

     Věřím, že vážně míněné úsilí o podporu těchto tří kroků pomůže sdělovacím prostředkům, aby se zdravě rozvíjely v síť komunikace, společenství a spolupráce a pomáhaly tak mužům, ženám i dětem, aby si více cenili důstojnosti člověka, byli zodpovědnější a otevřenější vůči ostatním lidem, zvláště těm nejpotřebnějším a nejslabším členům společnosti. (srv. Redemptor hominis 15, Etika v komunikaci 4)

     Na závěr se vracím k povzbuzujícím slovům sv. Pavla: Kristus je náš pokoj. V něm jsme jedno. (srv. Ef 2,14) Zbořme společně rozdělující zdi nepřátelství a společně vybudujme společenství lásky podle Stvořitelova plánu, který zjevil skrze svého Syna!


Ve Vatikáně 24. ledna 2006, o svátku sv. Františka Saleského


Benedikt XVI.


© Copyright 2006 – Libreria Editrice Vaticana

přeložil Zdeněk Drštka podle originálu na vatikánských internetových stránkách

Vice informaci na Texty, články, promluvy