Některé z odpovědí:
„Úplně velkou změnu neočekávám, ale už teď vím, že se dost změnil můj vztah k církvi. Neberu ji jako nutnou instituci, ale jako opravdovou rodinu."
„ Papež přijel na mý narozeniny:-) Setkání s ním bude určitě hluboký a zajímavý a když budu celý příští rok vzpomínat na toto setkání v Boleslavi, budu plná radosti, protože věřím, že nás papež povzbudí, že nejsme sami - i v tak ateistické zemi."
„Chtěl bych se stát knězem."
„Chcem sa snažiť o svätosť, ale nie sám. Nájsť spoločenstvo."
„Určitě se mi zlepšil vztah k papeži, vnímám ho teď tak trochu jako jednoho z nás."
„Být křesťanem není statický stav, ani vid dokonavý. Jdeme za Kristem. Dynamika. Úsilí. Pády. Potřebujeme sílu, odhodlání a plnou milost Boží. Návštěva papeže je nesmírné požehnání, které tuto milost nabízí. Chci a potřebuji brát plnými doušky, jinak nejsem schopná dávat - milovat. Být křesťanem. Být více křesťanem - po návštěvě papeže."
„Že lidé kolem mě, kteří se nezajímají o Pána, se začnou ptát. A budu jim umět odpovědět tak, jak to cítím: že God is Great! Můžou za Ním s čímkoliv jít a On jim dá, co potřebují, i když to není vždy tak, jak si to představujeme. Ale On s námi má své plány. Chci se naučit jim rozumět, přijmoutt je a plnit."
„Nepřijela jsem se podívat na papeže, jako na známou osobnost, ale přišla jsem se zkusit nasměrovat tam, kam se nás snaží nasměrovat on - k Bohu."
„Měla jsem to štěstí a dívala se svatému otci do očí. Stačil ten jeden pohled a já si rázem uvědomila, že nejsem jedna ze sta,ale i já něco znamenám a mám šanci něčím hnout... Bylo to úžasné a smysluplné setkání...!"
„Přečtu si papežovu encykliku Deus caritas est."
A na závěr přidáváme ještě odpověď ze všech odpovědí nejoriginálnější:
„Přestanu vytahovat cibulky dvouletek po prvím roce z hlíny!"