Byli to blázni...

Představte si, že je vám někde dobře. Máte kolem sebe přátele a známé. Máte výborné postavení. Jste na začátku své slibně se rozvíjející kariéry. Máte za sebou úžasný archeologický nález, který se nepovede každých sto let. Sklízíte obdiv okolí....

A do toho si vás šéf jednoho dne zavolá a řekne: "Jsi šikovný, daří se ti a vím, že tady v hlavním městě máš nejlepší možnosti pro svou práci i službu, ale potřeboval bych tebe i tvého bratra někde jinde. Protože je to poslání na celý život, pravděpodobně se sem, do své rodné země, už nikdy nepodíváte. Neslibuji vám žádnou odměnu ani slávu. Ani pohodlí, které nabízí naše vyspělá civilizace. Posílám vás do jednoho zapadákova na severozápadě, kde to cizinci nemají lehké, kde je těžké se domluvit, kde jejich řeč neexistuje v písemné podobě... Pro vás to ale nebude velký problém, protože kromě své mateřštiny umíte i arabsky, rozumíte slovansky a ještě všelijak jinak, tak se tam neztratíte. A ještě něco. Nebude to tam asi moc bezpečné, možná jim tam jako cizinci budete vadit - víte, že cizince nikdo nemá rád, zvlášť, když něco chtějí - a budete se muset mít na pozoru. Ale jejich kníže, jakýsi Rostislav, žádá o dva kněze, tak vás tam, Konstantine a Metoději, posílám."

Kdybyste byli na jejich místě, nenaštvalo by vás to? Nenaštvalo by vás i něco desetkrát menšího? Nepochybovali byste o tom, jestli je váš šéf vůbec normální?

Nehledali byste rozumné a přesvědčivé důkazy o tom, že to takhle nejde? Neřekli byste: "Víš co? Pošli tam někoho jiného..!"

A co udělali oni? ------ ŠLI ! ------

Vyslání do - kulturou, místem i podnebím - vzdálené země přijali za své. A je jasné, že jiný důvod než ten, který vyplýval z jejich víry a poslušnosti, k tomu mít nemohli.

Jeden z nich na základě řecké kurzívy a arabštiny vytvořil originální písmo, do kterého přeložili části Bible a vydali se na cestu. A to byl teprve začátek.

Všechno v jejich životech bylo jistě jinak, než si představovali, kromě toho nejdůležitějšího ­ že Bůh byl s nimi.

Nebyli to blázni? Byli.   

Byli blázny pro Krista. A my z toho dodnes žijeme.

Kéž Bůh přijme náš dík a chválu za ně. Kéž v jejich díle pokračujeme a stáváme se na místech, kam jsme posláni, také blázny pro Krista.

Mons. Vojtěch Cikrle

biskup brněnský

pro Katolický týdeník ke sv. Cyrilu a Metodějovi