Vánoční doba - historie slavení

Liturgický rok dělíme na velikonoční okruh, vánoční okruh a liturgické mezidobí.

Po velikonocích jsou vánoce nejstarším křesťanským svátkem, který byl v Říme slaven už kolem roku 330. Zde také vznikl. Jaké byly proto to důvody? V Říme bylo zvykem slavit narozeniny velkých mužu (tzv. dies natalis) a když se neznalo skutečné datum, zvolil se jiný významný den jako symbolické narozeniny.

Křesťané chtěli podobné uctít svého Pána, a protože z evangelia nebyl znám skutecný den jeho narození, zvolili se 25. prosinec. Je tu ovšem otázka proc právě toto datum ?

K tomu přispěly dva důvody :

Datum narození Ježíše se namáhali teologové zjistit už od 3. století. Přitom přišli k přesvedčení, že Jan Křtitel se narodil o letním slunovratu, kdežto Kristus vzhledem k údaji v Lukášove evangeliu (Lk1,26: „V šestém měsíci byl andel Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret.“) byl počat o jarní rovnodennosti a musel se tedy narodit o zimním slunovratu.

Druhým důvodem bylo, že na 25.prosinec, den zimního slunovratu, se stanovil svátek boha slunce (zavedený císařem Aureliánem roku 274). Aby římská církev čelila tomuto pohanskému svátku, stanovila Narození Páně právě na tento den; vždyt Kristus podle Písma je „slunce spravedlnosti“ (viz. Malachiáš 4,2) a „světlo světa“ (viz. Jan 8,12). Avšak nebyl to pouhý protest proti pohanství, tehdy ještě velmi živému, ale také velký zájem o osobu Spasitele, který stojí vpopředí rozšiřujícího se křesťanství.

Ovšem původním obsahem svátku nebyla jen oslava Ježíšova narození, ale také jeho Vtělení; tedy jeho vlastní příchod na tento svět. Až pozdeji se slavnost Vtělení stala předmětem „svého“ svátku – 25. březen.

Z Říma se svátek Narození Páně rychle rozšíril na Východ, kde byl slaven už ve 4. století, i když se tam už o něco dříve památka narození Krista konala o slavnosti Zjevení Páne, takže západní i východní liturgie mela vlastne dva vánocní svátky, což vedlo k odlišení obou svátku.

Na Západe určovaly obsah vánoc události v Betléme : narození Páne a klanení pastýru. Zjevení Páne bylo klanení Trí králu.

Na Východě byl 6. leden dnem Narození Páně, klanění pastýřů a králů a také dnem Křtu Páně, proto je dodnes rozdílné slavení vánoc na Východě a na Západě.

Slavnost Narození Páně má vigílii (= noční bdění), proto se vánoční bohoslužba slaví v noci 24. prosince.

Vlastní mše slavnosti Narození Páně jsou tedy tři : mše v noci, ve které je Kristus predstaven jako lidské díte položené v jeslích, o kterém se ale praví, že je to Syn který byl zplozen Bohem. Druhá mše - za svítání - nabízí lidem Krista jako Spasitele, jehož dobrota a láska se ukázala Jeho narozením a třetí mše - ve dne – představuje Krista jako Věcné Slovo, které se stalo Tělem, které má božskou důstojnost a je vládcem vesmíru.

Mimo vigílii a vlastní slavnost Narození Páně ještě je znám vánoční oktáv, který byl vytvořen v 6. století. Do tohoto oktávu patří oslavy sv. Štepána, sv. Jana, Mládátek betlémských a osmý den dostal mariánský ráz : Slavnost Panny Marie, Matky Boží (slavený 1.ledna). Je to vlastne nejstarší mariánský svátek rímské liturgie, slavený už od 8. století.

V neděli v oktávu je Svátek Svaté Rodiny (z roku 1921).

Slavnost Zjevení Páně - 6. ledna – je v pojetí římské (tedy i naší západní) liturgie zjevením Krista pohanům, představovaným „třemi králi“.

Svátek Křtu Páně se v naší, západní liturgii slaví v neděli po slavnosti Zjevení Páně. V tento den oslavujeme tu chvíli, kdy byl Ježíš pomazán na Kněze, Proroka a Krále, aby mohl veřejně působit. Je to vhodné zakončení celé vánoční doby. Vždyt proto se Kristus narodil v lidském těle, aby zvěstoval evangelium všem lidem a aby vykonal dílo spásy.

Nejznámejšími vánočními zvyky je zdobení vánočního stromku a vystavení jeslicek.

Vánoční stromky se u nás začaly objevovat v 19. století, kdy romantici přejali tento zvyk z Německa. Odpovídá uctívání stromu ve všech náboženstvích jako znamení života. I v Bibli hraje strom velmi důležitou úlohu : od stromu v ráji až po „strom kříže“. Jelikož ze stromu, hlavně z jedle, se trhaly „plody života“, bývalo toto znázorneno jablky, orechy a podobne, které se ješte balily do zlaté fólie; odtud pochází dnešní ozdoby na vánocních stromcích.

Jeslicky pocházejí z doby středověku. Prvním kdo si postavil jesličky na připomínku Narození Krista v Betlémě byla patrně osoba sv. Františka z Assisi.