Akce "Traktory pro Tanzánii"

Milí čtenáři těchto stránek, prostřednictvím adventní sbírky jste se stali účastníky akce „Traktory pro Tanzánii“, která byla 3. února úspěšně zakončena předáním traktorů. Dovolte, abych vám stručně popsal, jak akce probíhala. Celá akce by se dala rozdělit na dvě části. První část se odehrávala na území naší republiky a spočívala v zakoupení a opravení tří traktorů, shromáždění oblečení, hraček a zdravotnického materiálu, naložení do kontejneru a dopravení pomocí silniční, železniční a lodní dopravy do tanzánského přístavu Dar Es Salaam.


Kontejner byl na místě 11. ledna a čekal v přístavišti na náš příjezd. Mohl být vypraven a dopraven na místo díky mnoha dárcům z farností Řečkovice, Žďár nad Sázavou II, Komín, Přímětice a také díky vám, čtenářům katolik.cz.

Dne 22. ledna 2013 začala druhá polovina této akce – předání traktorů do farnosti Mpanga, kde působí otec Norbert Kinolo Kalimang'asi. Ve skupině jedenácti lidí (3 lékaři, 2 inženýři, 4 kněží, 1 učitelka a 1 studentka) jsme se ve 14:30 SEČ vydali na cestu z vídeňského letiště.

Ve středu 23. ledna jsme pak ráno v 6:00 tanzánského času byli na letišti v Dar Es Salaamu a po zakoupení víza jsme byli připraveni zahájit vyzvednutí kontejneru z přístavu. Na letišti nás již netrpělivě očekával otec Norbert, který tam pro nás měl připravený mikrobus. Věděli jsme, že nějaký čas musíme věnovat vyřizování různých byrokratických formalit, bez kterých není možné vyzvednout kontejner z přístavu. Všichni jsme však na úřady nemohli, tak se část výpravy vydala na ostrov Zanzibar.

V Dar Es Salaamu jsme zůstali dva z nás a otec Norbert. Jak jsme se postupně seznamovali s tím, co je třeba všechno ještě vyřídit, tak se naše nálada postupně zhoršovala. Večer prvního dne pro nás byl kontejner v nedohlednu, protože chyběla zásadní věc - číslo TIN, což je obdoba našeho DIČ. A pak ještě chybělo spoustu dalších dílčích kroků, které bylo třeba vykonat.

Otec Norbert spolupracoval s Gofreyem, který vlastnil agenturu zabývající se celními deklaracemi. Ale agentura pracovala v africkém tempu, což pro nás nebylo moc dobré. My jsme měli na vyzvednutí a předání traktorů pouze několik dní a čas pracoval proti nám. Druhý den jela většina výpravy na návštěvu městečka Bagamoyo, což je místo působení prvních misionářů. Ve dvojici s Norbertem jsme opět běhali celý den po úřadech. To byl již čtvrtek večer a kontejner s traktory byl stále v nedohlednu. Navíc v pátek měl být státní svátek, narozeniny Mohameda, takže nikdo nešel do práce. Museli jsme proto přehodnotit náš program. Vzdali jsme se vize, že traktory předáme hned první víkend, jak jsme původně plánovali. Vyrazili jsme proto na sobotu a neděli na safari a do hor Undzungwa Mountains s tím, že většina pak přejede do Mpangy a tři z nás pojedou zpátky do Dar Es Salaamu.

Lékaři se po příjezdu do Mpangy věnovali nemocným. Místní zdravotník Jakob se jich hezky ujal a společně konzultovali léčbu různých místních nemocí. Byrokratický boj v Dar Es Salaamu o kontejner trval ještě nekonečné tři dny, ale dočkali jsme se. Ve čtvrtek večer jsme vítězoslavně vyjížděli ze skladiště kontejnerů. Čekala nás však ještě cesta do cca 600 km vzdálené Mpangy. Chtěli jsme ještě ten večer přeložit traktory na dvě menší auta, ale nepodařilo se to, protože auta, která přijela, měla nad korbou střešní konstrukci, kvůli které se tam s traktorem nedalo vjet. Otec Norbert tedy objednal větší náklaďák, ale ten zase nemohl přijet večer, tak jsme museli počkat na ráno. Ovšem ráno si dal načas, přijel až kolem poledne.

Nicméně, v pátek se podařilo traktory přeložit a vyrazit směrem do Ifakary, kde měla začít jejich cesta po vlastní ose. Po sjetí z korby náklaďáku nás čekalo 170 km po polní cestě. Traktory se statečně držely pouhých 50 km. Po tomto úseku z komínu jednoho Zetoru Super 50 vyšel bílý kouř a traktor přestal jet. Snažili jsme se jej opravit, ale marně. Na řadu přišel řetěz a 120 km jsme porouchaný Zetor museli táhnout. Jeli jsme celou noc a přijeli jsme úplně přesně na mši svatou do Mpangy. Po mši svaté byly slavnostně traktory požehnány a sbor kolem nich zpíval písně v afrických rytmech.

Lidé se radovali nejen z darů, ale prostě jen proto, že byla neděle, a že mohli být spolu. V pondělí pak proběhlo nezbytné zaučení řidičů na naše Zetory a také oprava toho poškozeného traktoru. Museli jsme demontovat vstřikovací čerpadlo, které se pravděpodobně zadřelo. Rozhodli jsme se, že čerpadlo odvezeme do Česka a opravené jej v balíku pošleme zpět. Večer na faře byla slavnostní večeře s proslovy, ve kterých jsme si vzájemně děkovali za oboustranné obohacení. Jak spolupracovníkům otce Norberta, tak nám tato akce mnoho přinesla.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří se na této akci jakýmkoliv způsobem podíleli.

P. Jan Kotík


Vice informaci na Texty, články, promluvy