Křížová cesta skautských rádkyň, rádců a jejich členů

Úvodní modlitba
Skauti? Co ti asi tak můžou mít za problémy?! Akorát si hrají, jezdí si do lesů a na tábory, a i ty výpravy jim koneckonců platí rodiče. Může se vůbec skaut setkat s něčím, co by alespoň vzdáleně připomínalo Kristovo utrpení?

I přes pochybnosti a nejistotu dnes k tobě, Pane, přicházejí skauti a skautky. Chceme ti v prvé řadě děkovat – za tvou oběť a za vše, co jsi pro nás vykonal. Chceme tě však také prosit. Možná jsou naše problémy malicherné vedle problémů světa, ale ty jsi přítelem všech a věříme, že vyslyšíš i naše modlitby.

Dnes se chceme modlit především za skauty a skautky jako společenství lidí dobré vůle, za skautské rádce a rádkyně, vedení oddílů a středisek, aby své funkce a úkoly vykonávali s láskou, dobrovolně, trpělivě a zodpovědně. Aby nikdy nepřicházeli o optimismus, naději, nervy. Abys nám byl vždy nablízku. Jako symbol našeho společenství, našich družin, rádců a zároveň každého z nás, budeme dopředu přinášet vlajky našich družin.

Amen.

1. zastavení – Kristus je odsouzen
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Ježíš nikoho nezabil, nikoho nepodvedl, nikomu neublížil, a přesto je odsouzen. Je to nespravedlivé, chtělo by to obhajobu, protest. Kristus mlčí. Rozsudek přijímá. Neříká: „Nesouhlasím.“ Nehází vinu na ostatní, nerozčiluje se.

Ježíš se rozhodl Otcovu vůli splnit sám, dobrovolně, z lásky k Otci a k nám. Ke skautskému slibu nás taky nikdo nenutil, slibovali jsme vše dobrovolně. Když se pak ale v našem skautském životě objeví nějaký Pilát, který nás nařkne z nějaké chyby a odsoudí k nějakému úkolu, křičíme, bráníme se. Kopeme kolem sebe a jsme uraženi a už vůbec neřešíme, zda obvinění bylo oprávněné.

Ježíš před Pilátem mlčel.

Pane, prosíme Tě, pomoz nám mlčet, když je třeba mlčet, a mluvit, když je co říct. Buď přítomen při všech střediskových a oddílových radách, aby jejich členové nebyli jeden druhému soudcem, ale oporou. Buď přítomen i v srdcích všech členů, jejich rodičů a blízkých, aby dříve než chyby viděli lásku a snahu.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
2. zastavení – Ježíš přijímá kříž
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kristus bere kříž. Neříká „Nechci!“ – ačkoliv ho nenese sám za sebe, ale nese ho za nás. Před námi skauty se taky čas od času objeví něco náročnějšího. Zdaleka ne velký dřevěný kříž, možná spíš křížek či malinkatý křížeček. Něco, co máme přibrat na svá záda ke všemu, co už na nich vláčíme. K tíze Kristova kříže mají naše břemena daleko, ale stejně se nám tak často nechce udělat něco navíc.

Pane, prosíme Tě, dej nám pokoru a lásku, abychom dokázali přijmout vše, co nás v našem skautském životě čeká, ať už to bude pumpování vody do barelu na táboře, vedení družinky malých dětí, vedení oddílu, střediska či třeba škrábání brambor pro padesát lidí.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
3. zastavení – Kristus padá poprvé
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Křížová cesta není zaranžovaná podívaná, je reálná, živá. Kristus ji plně prožívá jako člověk. Musí projít překážkami, mezi které patří i pády. Tak jako my.

Když skaut začíná vést první družinu, začíná vymýšlet hry pro ostatní a organizovat akce, je plný energie, nadšení a nápadů. Pak to ale nějak opadne, poprvé dojde energie, poprvé si uvědomíme, že máme zodpovědnost, že se na nás spoléhá, že máme povinnosti, že opravdu musíme jít na schůzku své družiny a něco pro ně připravit, nakoupit včas jídlo na výpravu nebo dopravit 30 dětí bezpečně na tábor. I my poprvé padáme.

Ježíš ale nezačíná nadávat, panikařit. Nevzdává se po prvním pádu. Pane, prosíme Tě, zůstaň s námi, když nás opustí počáteční nadšení, když dojde energie, nápady. Když si poprvé uvědomíme, že vedení není jen o tom, že nemusíme na rozcvičky a na hlídky. Pomoz nám si uvědomit, že členové i vedení na nás spoléhají. Pomoz nám vstát a jít dál.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
4. zastavení – Kristus potkává svou matku
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kde jsou apoštolové? Kde jsou všichni uzdravení? Kde jsou všechny ty davy posluchačů a fanoušků? Zůstali jen vojáci a kati. Ne! Zůstala i Matka. Díky ní a Otci v nebesích Kristus nebyl ani chvíli na své cestě sám. Ani my nejsme sami. Na světě je přes 40 miliónů skautů. V České republice jich je skoro 50 tisíc. V našem středisku je nás 190. Všichni jsme bratři a sestry. Na žádný z úkolů a problémů nejsme sami. Občas se ale cítíme jako poslední skaut ve vesmíru.

Pane, děkujeme Ti, že nejsme sami. Prosíme Tě, připomínej nám, že i když se cítíme osamělí a přetažení, i když nikdo jiný nemá čas, když jsme na všechno sami, Ty i Tvá Matka jste pořád s námi. Dej našim oddílům a družinám dar pevného pouta, abychom tvořili společenství, kde se nikdo nebude cítit osamělý.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
5. zastavení – Šimon pomáhá Ježíši nést kříž
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Šel kolem jistý muž – Šimon. Třeba pospíchal, třeba se bál, třeba byl unavený, třeba se prostě nechtěl ušpinit. Prý ho donutili pomoct Ježíši. A přece je jeho pomoc připomínána dodnes.

Skaut je zvyklý pomáhat, většinou pomůže sám od sebe. Někdy si ale nevšimneme, že je potřeba naší pomoci. S nádobím, se dřevem, s hrou, s různými problémy… A když nás pak k pomoci někdo donutí, zlobíme se – copak toho nedělám i tak dost? Jak si může někdo dovolit mi rozkazovat?

Pane, prosíme Tě, ukaž nám cenu každé pomoci, dobrovolné i nedobrovolné, vyžádané i nevyžádané, zištné i nezištné.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
6. zastavení – Veronika podává Ježíši roušku
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Křehká dívka – Veronika. Není jí jedno, že tu jde člověk, který trpí. Není lhostejná k cizímu utrpení. Nikdo od ní nevyžadoval pomoc, vždyť se jí ta událost vlastně vůbec netýkala.

Když jsou skautští rádci či rádkyně pohromadě, mají pocit, že dokážou všechno. Že jsou pány světa. Nebojí se ničeho. Ale někdy se přece jen vyskytne něco nad jejich síly. Shodnout se na výchovných postupech, tématu tábora, místu tábora, rozdělení práce, to je občas těžší než přeplavat oceán. Najednou se všichni ocitnou v začarovaném kruhu názorů, kritik a podmínek a není nikdo, kdo by pomohl.

Pane, prosíme Tě, posílej nám v pravý čas Veroniky, aby nám přinášely podporu, nápady a energii. Využívej i nás jako Veroniky a posílej i nás všude, kde jsme zapotřebí.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
7. zastavení – Kristus padá podruhé
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kristus leží znovu vysílen na zemi. Kříž na něj dopadl, tlačí ho k zemi. Vojáci ho kopou, křičí na něj. Bičem mu pomáhají vstát a jít dál. A on vstává a jde. Jde dál.

I skauty potkává další pád. Nepodařená hra či schůzka, připálené těstoviny, promočený spacák, odchod člena družiny, školní povinnosti či kroužky v době schůzky, konflikt s kamarády, neshoda s rodiči. Máme chuť zůstat ležet a nedělat nic, anebo všechno zahodit a utéct někam daleko.

Ježíš nezůstal ležet, ani neutekl, prostě se vzchopil a šel dál.

Pane, prosíme Tě, nenech nás se vzdát pro malé zakopnutí. Ať nikdy nezapomeneme, že ty ses nevzdal. Šel jsi dál. Až do konce.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
8. zastavení – Kristus potkává plačící ženy
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Ženy, které vidí proudy krve, bolestné utrpení, žádnou šanci na šťastný konec, pláčou nad cizím neštěstím, nad nespravedlností osudu, nad krutostí a zlobou lidí. Kdo z nás by neplakal? Ježíš slzy neodsuzuje, zná jejich cenu.

Skaut není k problémům světa lhostejný. Často nás naopak světové problémy velmi zajímají a dovedeme o nich mluvit, rozčilovat se či nad nimi naříkat celé hodiny. A to pak učíme i své členy. Zbytečně je předem zbavujeme naděje na lepší svět a energie svět měnit.

Pane, prosíme Tě, dej, ať nikdy nepodceňujeme hodnotu slz, ale ať nikdy nezůstaneme jen u nářku. Ať za nás mluví naše činy.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
9. zastavení – Kristus padá potřetí
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Lidské síly mají své hranice. Ježíš byl na dně svých sil. Vysílený, utýraný, zbičovaný. Bez energie. Energie dochází často i nám. Skaut nerad odmítá příležitosti, nerad odmítá šance, nerad odmítá účast na akcích. Pak, po několika letech rutinního vedení schůzek, práce s dětmi, vzdělávání se, plánování táborů, výprav, soutěží, týden co týden, někdy i den co den, prostě energie dojít musí. Dochází síly, čas, výdrž, trpělivost. Dochází nápady. Třetí pád potkává i zkušeného rádce či vedoucího.

Ježíš i potřetí vstal a šel dál. Dokončit svůj úkol.
Pane, prosíme Tě, pomoz nám rozpoznat, na co naše síly stačí a na co už ne. Nauč nás hledat si čas i na odpočinek fyzický a duševní, abychom pádům dokázali předcházet nebo vždy znovu a znovu vstávat a jít dál až do konce.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
10. zastavení – Ježíše svlékli ze šatů
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Z Ježíše strhli šaty. Sebrali mu i to poslední, co měl. Nyní stojí sám, bezbranný uprostřed nepřátelského krvežíznivého davu.

Občas se cítíme podobně. Ze všech stran útočí děti s nepochopenými pravidly hry, s úrazy, s tím, že se nudí, s tím, že soutěž není fér. Přes ně se hlásí rodiče s dotazy, omluvami, poučkami, kritikami. A do toho další členové vedení, připomínající, co všechno jsme neudělali.

Pane, prosíme Tě, připomeň nám, když se cítíme bezbranní, že nám alespoň oblečení nikdo nesebral. Daruj nám Pokoj, klid a mír, abychom se i uprostřed křičícího davu díky Tobě cítili v bezpečí.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
11. zastavení – Kristus je přibit na kříž
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Hřeby trhají nervy, bolest v rukou a nohou je strašná. Tělo i s křížem se zdvihá do výše. A Kristus se vzdává i toho posledního a nejcennějšího, co mu zbylo. Svou Matku, nejsilnější, nejtrpělivější, nejkrásnější, svěřuje svému učedníku.

Skaut je tvor šikovný. Občas se sám pozastaví nad tím, co všechno umí a dokáže. A pak není divu, že i když je všeho nad hlavu, odmítá kterýkoliv ze svých úkolů svěřit komukoliv jinému. „Ještě by mi to pokazili. Teda – ne, že bych byl nenahraditelný – ačkoliv vlastně jsem.“ Nedůvěřujeme. Někdy po špatných zkušenostech, někdy kvůli přehnané sebedůvěře.

Kristus lidem důvěřoval natolik, že jednomu z lidí svěřil do péče dokonce svou vlastní Maminku. Při tom měl sám s lidmi špatných zkušeností víc než dost.

Pane, prosíme Tě, ať se nebojíme důvěřovat. Přátelům, rodině, známým. Lidem. Ať dokážeme žít bez předsudků, dokážeme odpouštět a zapomínat to špatné.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
12. zastavení – Ježíš na kříži umírá
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Kristus na kříži umírá. Čím mohl víc dokázat svou neuvěřitelnou lásku k nám, než tím, že pro nás obětoval všechno. Všechno, co měl. I život.

Skaut v dnešní době nemusí pokládat za své názory ani blízké život. Za to tu máme jinou veličinu. Platidlem dnešní doby je čas. Nikdy ho není dost a všichni o něj mají zájem. Obětovat svůj čas pro druhé – to je to, co se od nás vyžaduje, to je to, co je pro nás občas tak náročné.

Pane, prosíme Tě, ukaž nám cenu oběti. Nauč nás hospodařit s časem, který jsi nám dal tak, abychom jej vždy měli dostatek pro sebe i ostatní.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
13. zastavení – Kristovo tělo je sňato z kříže
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Pán Ježíš dotrpěl. Jeho bezvládné tělo se vrací do náruče Matky. A ona jej spolu s dalšími nejbližšími s láskou objímá a omývá.

Ve skautu jsme všichni bratři a sestry. Stáli bychom jeden druhému po boku až do konce? Do smrti? Někteří z nás už měli příležitost dokázat, že ano. Dokážeme k tomu vychovávat i naše členy? Vedeme je k upřímnému trvalému přátelství, které nezničí žádná bouře?

Pane, prosíme Tě, nauč nás věrnosti a vytrvalosti ve vztazích. Dej ať se nevzdáváme po drobných neshodách a ať svým příkladem pěstujeme úctu a víru v přátelství a vztahy i v našich členech.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
14. zastavení – Kristovo tělo uloženo do hrobu
Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Tělo Ježíšovo přenesli do hrobu ve skále. Kamenem z hrobu vyhnali poslední paprsky slunečního světla. Zbyla jen tma, ticho, beznaděj.

Pořád dokola vysvětlujeme, jak by se lidi k sobě měli chovat, a oni se pořád hádají kvůli každé soutěži, perou se, křičí. Pořád dokola opakujeme ambulák a morseovku a ošetřování zlomeniny a oni to vždycky stejně pokazí. Má to vůbec cenu se zbytečně namáhat?

Pane, prosíme Tě, zůstaň s námi, když nám připadá všechno marné, prohrané, beznadějné. Dej nám poznat, že naše snaha není zbytečná.

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
Závěrečná modlitba A pak když už vedeme několik let, jsme zocelení všemi překonanými překážkami. Nalézáme rovnováhu mezi dáváním a přijímáním. Vidíme alespoň maličké plody své práce. Zapomínáme na všechny pády a utrpení. Víme, že naše cesta není marná a zbytečná, a s radostí a nadějí putujeme dál.

Pane,
děkujeme Ti, že jsi nám dovolil čerpat sílu pro náš skautský život z Tvé křížové cesty.
Děkujeme Ti, žes nás povolal ke skautskému životu.
Děkujeme Ti, že stále přicházejí noví členové a stávají se skauty.
Děkujeme Ti za naše družinky, které můžeme vést a které nám přinášejí mnoho radosti.
Děkujeme za všechny, kteří se podílí na vedení a organizaci.
Děkujeme za všechny naše členy, za každé vzniklé přátelství, za každý jejich úspěch, za každý úsměv a každou chvilku s nimi.
Pane, prosíme, zůstávej s námi i nadále. Pomáhej nám překonávat další překážky, které nás potkají.

Amen.

Autor: Tereza Fialová

Vice informaci na Texty, články, promluvy