HOMILIE
NA SLAVNOST SV. JOSEFA V BRNĚ
(19. března
2002)
Vážený a milý pane biskupe,
milí spolubratři v kněžské službě a milé řádové
sestry,
milí bratři a sestry v Kristu.
1.
Je mi velkou radostí, že mohu jako zástupce Svatého otce ve vaší zemi
vykonat na dnešní slavnost svatého Josefa svou první
oficiální návštěvu v Brněnské diecézi. Všechny vás
zdravím v Kristově lásce: vašeho ctěného pastýře,
biskupa Vojtěcha Cikrleho, kněze a řeholníky, všechny věřící
vaší místní církve, jakož i představené a občany tohoto města.
Zároveň posílám své srdečné pozdravy také všem, kteří
jsou s námi spojeni prostřednictvím rozhlasu.
Slavnost
svatého Josefa není jen zvláštním
svátkem pro ty, kteří nosí jeho jméno a proto dnes slaví své
jmeniny. Je to velký svátek rovněž pro celou Církev, která uctívá
svatého Josefa jako svého ochránce.
Jako byl Ježíš Kristus, vtělený Syn Boží, svěřen za svého
pozemského života do otcovské péče svatého Josefa, tak je i Církev,
v níž Kristus mezi věřícími žije dál až do konce času, navždy
svěřena jeho zvláštní ochraně.
Vám
všem i všem z diecéze, kteří dnes tak jako já slaví své jmeniny, přeji
mnoho stěstí a požehnání. Zároveň vás všechny zvu,
abyste si při dnešní slavnostní bohoslužbě k poctě svatého
Josefa, ochránce Církve, znovu uvědomili veliký dar moci patřit k Církvi Ježíše Krista; že nám je
Kristus ve své Církvi takřka tělesně blízký a že nás na naší
pouti osvěcuje svou radostnou zvěstí a posiluje svátostmi.
2.
Vaše vlast – Morava, milí bratři a sestry, patří k zemím, které
přijaly víru kázáním dvou velkých slovanských apoštolů svatých
Cyrila a Metoděje. Svatý Metoděj nakonec nalezl ve vaší zemi i
hrob, který je ještě dnes uctíván věřícími na Velehradě.
Země a lidé zde, jejich životní styl i kultura jsou hluboce poznamenány
křesťanskou zvěstí. Početné kostely a kláštery z dřívějších
staletí jsou toho dodnes výmluvným svědectvím.
Připomeňme si dnes krátce zvláštním způsobem
těžké časy utlačování
a krutého pronásledování, které musela prožít Církev ve vaší zemi
– především v posledním století – pod zvůlí nacionálního
socialismu a komunismu. S úctou vzpomínám na mnohé bratry a sestry ve víře,
biskupy a kněze, řeholníky a řeholnice i prosté křesťany,
kteří s důvěrou v Krista a Církev snášeli s ohromnou statečností
vyznavačů nespočetná strádání, potupy, věznění
a nezřídka i smrt
Kéž
by nebyla zapomenuta oběť těchto statečných svědků
víry, nýbrž by se stala pro Církev ve vaší zemi zdrojem povzbuzení a
obnoveného křesťanského života! Děkujme Bohu, že Církvi, jež
byla po desetiletí ateistického režimu nucena k existenci v podzemí,
je jí nyní opět v této zemi přiznáno právo na život. Ústava
dnešní České republiky opět chrání a zaručuje svobodu
vyznání a svědomí svých občanů. Radujte se z této změněné
situace, buďte za to vděční a využívejte odpovědně
nových svobod a možností!
Je
velmi bolestivé, že se, podobně jak je tomu dnes na mnoha místech v
moderní společnosti, i ve vašem národě mnozí
lidé odvrátili od Boha a Církve. Nepřísluší nám je posuzovat. To
je vyhrazeno pouze Bohu. Jejich nábožensky lhostejné chování má být pro nás
spíše popudem, abychom se o to rozhodněji a věrněji přiznávali
ke Kristu a Církvi. Dnes již není – díky Bohu! – jako v době
pronásledování životně nebezpečné vystupovat veřejně
jako křesťan. Přesto se od nás i dnes vyžaduje odvaha a
odhodlanost, snažíme-li se uspořádat náš život podle svého svědomí
a svého náboženského přesvědčení.
3.
Církev není pouze lidský spolek, do něhož a z něhož může
člověk dle libosti vstupovat a vystupovat. Není to žádné nezávazné
zájmové sdružení a rovněž není nějakým dobročinným
spolkem, k němuž člověk buď může anebo nemusí patřit.
Církev je putující lid Boží,
celosvětové společenství všech těch, kteří věří
v Krista. Je, jak také říkají teologové, mystické
tělo Kristovo, skrze něž Kristus sám tajemně ale skutečným
způsobem dále žije ve světě a mezi lidmi pokračuje ve svém
spásném díle. Je zvláštním božím povoláním a proto nekonečně
cenným darem patřit k Církvi Ježíše Krista.
Milí
bratři a sestry, buďte pod vedením svého biskupa touto Církví
Ježíše Krista na tomto místě a ve farnostech vaší diecéze.
Biskup je vaším představeným coby nástupce apoštolů, jimž
Kristus dal za úkol, aby pásli jeho ovce a beránky. K tomu jsou vám nápomocni
vaši kněží. Biskup a kněží jsou vám posly a nástroji
Kristovými, jenž sám je pravým pastýřem vašich duší. Přítomnost
apoštolského nuncia, který mezi vámi zastupuje papeže jako nejvyššího
pastýře Církve, vás upomíná na to, že místní církev není žádnou
izolovanou národní církví nýbrž živoucím členem celosvětové
katolické Církve.
Když
se Ježíš u Cézareje Filipovy ptal učedníků, za koho ho lidé pokládají,
byl to Petr, který mu vyznal jejich společnou víru: „Ty
jsi Mesiáš, syn Boha živého.“ (Mt 16,16) Toto Petrovo vyznání je i dnes
součástí naší víry, kterou slavně vyznává a zvěstuje Církev
ve společenství s jeho nástupcem, papežem: Ježíš Kristus není pouze
nějaký velký a mimořádný člověk, je to Syn Boží,
který se pro nás stal člověkem a vykoupil nás svou smrtí a zmrtvýchvstáním.
Jako
křesťané jsme povoláni,
abychom se často přiznávali ke Kristu coby našemu Pánu a
Vykupiteli, i když byl náboženskými vůdci svého národa zavržen a
zabit. Jsme povoláni, abychom mu zůstali věrní, i když i
dnes je mnohými nepoznán, posmíván, ignorován či často zcela odmítán.
„Syn člověka musí mnoho trpět,“
(Mk 8,31) předpověděl sám o sobě Ježíš. Totéž předpovídá
i těm, kteří se k němu přiznají jako učedníci. I oni
s ním budou muset sdílet mnohá utrpení, pronásledování a pohrdání.
Proto jim naprosto jasně říká: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž
a následuj mne.“ (Mk 8,34)
Přiznávejme
se, milí
bratři a sestry, právě v naší dnešní nábožensky lhostejné,
sekularizované společnosti odvážně k naší víře, tím
že se nebudeme ve svém osobním životě, ve svých rodinách a společenstvích
usilovat uskutečnit vůli svou nýbrž Boží. Ujímejte se lidí, kteří
vaší pomoc zvláště potřebují, nemocných, chudých, osamělých
a odvržených. „Milujte se navzájem;“
říká Ježíš: „jako já jsem
miloval vás, i vy se milujte navzájem.“ (srv. J 13,34) Kdo myslí pouze
na sebe, chce mít všechno pro sebe a chce zachránit jen a jen svůj
vlastní život, ten jej podle Ježíšových slov ztratí. „Kdo
však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ (Mt 16,25) Odvažme
se tedy toho, podělit se podle Ježíšovy vůle o náš život s druhými
a nasadit jej spolu s Kristem do nezištné služby bližním.
4.
Svatý Josef, pěstoun svaté rodiny a ochránce Církve, jehož
slavnost dnes slavíme, je všem křesťanům přesvědčivým
vzorem věrné vydanosti do vůle a prozřetelnosti Boží.
V evangeliích se nám o něm nedochovala žádná zmínka. Působí na
nás a učí nás pouze skrze to, co dělá. Svatý Josef je mužem
činu, který neříká pouze „Pane! Pane!“, aniž by cokoliv udělal,
nýbrž ihned koná, co mu Bůh ukládá.
Když
Bůh ve snu skrze anděla vyzývá Josefa, aby si vzal Marii za ženu,
poznamenává jen evangelista lakonicky: „Když
se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl
Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě.“ (Mt 1,24)
Stejnou pohotovost prokazuje svatý Josef o několik měsíců později,
když mu opět ve snu anděl přikáže, aby s dítětem a jeho
matkou uprchl do Egypta, neboť Herodes usiluje novorozeněti o život.
A v písmu se znovu praví: „On tedy
vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do
smrti Herodovy.“ (Mt 2,14-15)
Touto
pohotovostí bezprostředně konat bez jakýchkoliv „coby“ a
„kdyby“ to, co od něj Bůh žádá, se svatý Josef ukazuje jako poslušný
a věrný služebník Boží. Maria vyjádřila svou připravenost
ke spolupráci na spásném Božím díle známými slovy: „Hle, jsem služebnice
Páně!“ (Lk 1,38) Oproti tomu Josef prostě a jednoduše koná,
co mu Bůh ukládá. Jemu platí Ježíšova zaslíbení dobrému a věrnému
služebníku, jemuž je za jeho poslušné jednání přislíbena stonásobná
odměna a nakonec věčný život.
Maria
shrnuje tento pohotový a poslušný postoj, který Bůh požaduje i od nás,
na svatbě v Káni takto: „Udělejte,
cokoliv vám nařídí.“ (J 2,5) Dělat, co jim Bůh říká,
bylo společným znakem Josefa a Marie. Proto jsou zářícími
příklady pro všechny Kristovy učedníky. Následovat ho neznamená
nic jiného než nekonat ve svém životě vlastní nýbrž Boží vůli:
Nemiluje mne opravdu, kdo mi jen říká
‘Pane, Pane’; ale ten kdo činí vůli mého Otce v nebesích. (srv.
Mt 7,21)
Snažme
se, milí bratři a sestry, nejen vyslovovat svými ústy, ale také v našem
životě vážně uskutečňovat, oč každodenně
prosíme v Otčenáši: „Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.“ Když
se budeme jako Josef s Marií vždycky snažit konat, co od nás Bůh očekává,
budeme mít také jako poslušní a věrní služebníci a služebnice Boží
účast na oněch zaslíbeních, která Kristus dal dobrému a věrnému
služebníku: stonásobnou odměnu již v tomto životě a jednou život
věčný.
Tuto
Mši svatou obětuji za vás a vaší Brněnskou diecézi se
zvláštní prosbou, aby byl mezi vámi vždy živý Duch Kristův a
aby jste vždy byli statečnými svědky jeho Království, které
chce mezi vámi zbudovat a které je královstvím lásky a pravdy, královstvím
dobroty a míru.
Ať vaší diecézi, vašim společenstvím a rodinám vyprošuje
svatý Josef zvláštní Boží ochranu a požehnání. – Požehnej vás všechny
všemohoucí Bůh Otec X i
Syn X i Duch X
svatý! – Amen!
Pozdrav na začátku Mše svATÉ
„Pokoj vám!“ – Tímto pozdravením oslovil Kristus své učedníky
po svém zmrtvýchvstání. Budiž to dnes rovněž mým pozdravením
vám, milí bratři a sestry, při mé první pastorační návštěvě
ve vaší Brněnské diecézi.
Děkuji vašemu biskupovi za přátelské pozvání
k eucharistické slavnosti v katedrále na slavnost svatého Josefa, ochránce Církve. Jeho otcovské péči, do níž
byl po dobu svého pozemského života svěřen Syn Boží, poručme
dnes zvláště vaší místní církev a celou církev v této
zemi.
Jako zástupce
Svatého otce jsem vás dnes přišel ujistit o tom, že se papež Jan Pavel II. cítí být s vaší církví zvláště
spojen. Jeho tři pastorační návštěvy jsou toho výmluvným
důkazem. Jako v každé mši svaté chceme i v této eucharistické
slavnosti zvláštním způsobem prosit Boha za Svatého otce, aby ho
posiloval a vedl v jeho odpovědném poslání.
Připravme
se nyní na naše nové setkání s Kristem v eucharistii a na přímluvu
svatého Josefa prosme Boha o odpuštění našich hříchů.