Pomazání nemocných - troška teorie na úvod

Nemoc a utrpení patří k lidskému životu. Dříve nebo později, ve větší či menší míře, na sobě či u druhých, každý z nás se s nimi někdy setká. V nemoci člověk zakouší vlastní bezmocnost, ohroženost a křehkost. Nemoc může vést k úzkosti, k uzavření do sebe, dokonce k zoufalství a vzpouře proti Bohu. Může však také napomáhat člověku k větší zralosti či v rozlišování mezi důležitým a nepodstatným. Velmi často nemoc vyvolává hledání Boha a návrat k němu.

Ve Starém zákoně je nemoc často chápána jako trest za spáchaný hřích. Už prorok Izaiáš ale ohlašuje čas, kdy Bůh odpustí každou vinu a vyléčí každou nemoc (viz Iz 33,24). V Novém zákoně jsme potom svědky Ježíšova soucitu s nemocnými. Četná uzdravení nemocných všeho druhu jsou jasným znamením příchodu Božího království. Ježíš ale nepůsobí pouze jako lékař těla, ale také má moc odpouštět hříchy – nemoc duše. Ježíšova láska k trpícím jde tak daleko, že se s nimi zcela ztotožňuje: „Byl jsem nemocen, a navštívili jste mě... Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25,36.40). Celým životem Ježíš ohlašoval ještě mnohem radikálnější uzdravení: vítězství nad smrtí a hříchem skrze jeho velikonoční oběť. Svým utrpením a svou smrtí na kříži dal Kristus utrpení nový smysl: od té doby nás utrpení může připodobnit Kristu a spojit s jeho vykupitelským utrpením.

Nemocní se snažili Ježíše i jen dotknout, „protože z něho vycházela síla a všechny uzdravovala“ (Lk 6,19). Podobně i my zakoušíme Ježíšův uzdravující dotyk – skrze svátosti. Jedna ze sedmi svátostí je dokonce zvláštním způsobem určena k tomu, aby posilovala ty, kteří jsou postiženi nemocí: pomazání nemocných.

„Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně; modlitba spojená s vírou zachrání nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno.“ (Jak 5,14-15)

Jakubův list nám dosvědčuje víru prvních křesťanů, že křesťan ani v nemoci a v utrpení nezůstává opuštěn, ale že i za této situace je zahrnut Ježíšovou láskou. Z uvedeného úryvku můžeme také vyčíst některé důležité charakteristiky svátosti pomazání nemocných:
- pomazání nemocných uděluje představený církevní obce – dnes biskup nebo kněz
- podstatou slavení této svátosti je pomazání olejem, doprovázené modlitbou kněze
- pomazání nemocných působí jak na tělo, tak na duši 

Olej, používaný při slavení této svátosti, je jedním ze tří olejů, které světí biskup na Zelený čtvrtek ve své katedrále (kromě oleje nemocných ještě olej katechumenů a křižmo). V opravdu nutném případě může posvětit olej kterýkoli kněz přímo při slavení této svátosti.

Kdo může tuto svátost přijmout?
Mezi lidmi občas panuje strach z této svátosti. „Kněze nevolejte, ještě neumírám!“ Podobná zvolání uslyšíme tam, kde se svátost nemocných prezentuje jako „poslední pomazání“. Jistěže v mnoha případech doprovází tato svátost poslední okamžiky lidského života. Pomazání nemocných ale není svátostí jen pro ty, kdo se ocitli v krajním ohrožení života a umírají. Příhodná doba pro její přijetí je už tehdy, když věřící začíná být v nebezpečí smrti pro nemoc nebo stáří. Tuto svátost můžeme přijmout i vícekrát ve svém životě. Pomazání má přece nemocného posílit a zachránit. Křesťan může požádat o svaté pomazání, kdykoliv těžce onemocní (míra závažnosti nemoci se posoudí bez zbytečné úzkostlivosti), a stejně tak když se nemoc zhorší. Také je vhodné přijmout tuto svátost před závažným lékařským zákrokem (operací), je-li příčinou této operace nebezpečné onemocnění. Ale svátost nemocných je možno udělit též starým lidem, jejichž síly značně ochabují, i když není přímo vidět nějaká nebezpečná nemoc. Nikdy se nemá přijetí pomazání nemocných zbytečně oddalovat. 
Pokud je kněz zavolán k nemocnému, který už mezitím zemřel, tak se za něj pomodlí; svátost pomazání nemocných už ale mrtvému neuděluje. 

Jako všechny svátosti, i tato je slavením liturgie ve společenství, ať už koná v rodině, v nemocnici nebo v kostele, pro jednoho nemocného nebo pro skupinu nemocných. Dovolují-li to okolnosti, může slavení svátosti předcházet svátost pokání a může být ukončeno přijetím eucharistie. Při společném udělování této svátosti většímu počtu věřících v kostele, bývá liturgie této svátosti vsazena do mše svaté za nemocné. 

Jaké jsou účinky pomazání nemocných?
- spojuje nemocného s Ježíšovým utrpením
- vlévá nemocnému útěchu, pokoj a odvahu, aby křesťansky snášel utrpení nemoci
- odpouští hříchy, jestliže nemocný nemohl přijmout odpuštění ve svátosti smíření
- uzdravuje, pokud to prospěje nemocnému ke spáse duše
- připravuje na přechod do věčného života


Zpět na obsah rubriky