Otázka:
Jeden kněz při obnově doporučoval, že máme svůj hřích Ježíši odevzdat. Jak se tomu má rozumět?
Ve zpovědi se přece hříchů zbavujeme, jako v koupelně. A aby hřích zmizel, musí být dokonalá lítost a pevné předsevzetí.
V jeho podání tomu rozumím tak, že máme Bohu odevzdat celou svou náklonnost, třeba když kradu, tak ruku, a že on ji od kradení vyléčí, když se mu opravdicky svěřím.
On s tím odevzdáním hříchu jedná jako s mrtvolou. Máme ji duchovně zabalit do černého plátna a Ježíš ji přibije na kříž.
Existuje nějaké "vyšší" odevzdání se do Ježíšových rukou než vyznáním při zpovědi?
Děkuji za odpověď.

Odpověď:
Odevzdat Ježíšovi svůj hřích, zbavit se hříchu jako v koupelně, mít dokonalou lítost (mimochodem pro zpověď stačí i nedokonalá lítost spojená se strachem z věčného trestu) a pevné předsevzetí, odevzdat Bohu celou svou náklonnost, přibít hřích na Ježíšův kříž, to vše jsou synonyma (jen s tou mrtvolou jsem to úplně nepochopil, to už bude asi nějaká těžká mystika). Jsou to výrazy a obrazy, které se snaží popsat tajemství smíření člověka s Bohem. Každé z těch vyjádření má své výhody i nevýhody, každé něco z tajemství smíření lépe vysvětluje a něco naopak poněkud zatemňuje, každé vychází z určitého prostředí a určité historické epochy (koupelnu bych tipoval na české katolické studentstvo za časů komunismu, kdy byla teplá voda vzácností). Také Ježíš přece nehovořil o vztahu člověka k Bohu jen formou nějakých definic, ale různých podobenství k témuž tématu.

Neexistuje žádné „vyšší“ odevzdání se do Ježíšových rukou než při zpovědi, ale samotná zpověď může být z naší strany na různě „vysokých“ úrovních prožívána. Neexistuje žádné „vyšší“ odevzdání se do Ježíšových rukou než při zpovědi, ale to neznamená, že se do Ježíšových rukou máme odevzdávat jen při ní. Pokání je normální součást křesťanského života, která má ve zpovědi svůj vrchol a zdroj, ale která se neomezuje jen na ni.