Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Jeden takybiblista s humorem vyprávěl o legendární Jonášově rybě (Jonáš 2,1.11). Jak jsou věřící nevzdělaní, že nevědí, že nikdy v přírodě taková ryba nemohla existovat, natož aby v takové rybě připomínající ponorku mohl někdo 3 dny pobývat bez úhony ze žaludečních a trávicích šťáv, kterými by musel být rozpuštěn. Prostě bible je taková pověrečná a legendární kniha bájí.
Pán Ježíš tuto rybu ale zná jako reálnou a mluví o ní jako o jediném znamení, které bude lidem jeho doby dáno (Mat 12,39-40).
Jak se na toto (a podobná) vyprávění dívá dnešní exegeze? Děkuji.
Odpověď:
Exegeze urazila ze uplynulých sto let velký kus cesty a rozhodně nemá dnes v zásobě jediný způsob výkladu Bible, nevystačí si s pouze doslovným chápáním textu (chápat Bibli ve všech částech a detailech doslovně, to jsme pak velmi blízko fundamentalistickému výkladu, který jako takový je církví odsouzený – 15.dubna 1993), ale využívá např. historicko-kritické metody, metody literární analýzy, metody s využitím hlubinné psychologie a dalších. To, že se prosadily nové přístupy biblistů, ukazuje především dokument II. vatikánského koncilu Dei verbum a dokument papežské biblické komise z 15. dubna 1993 Výklad Bible v církvi. Tyto poznatky nám umožňují nedívat se na knihy Bible zjednodušeně až infantilně a doslovně, tomu je totiž třeba se vyhnout i v případě oné populární velké ryby, která spolkla Jonáše. Je totiž tato rovina rovinou přísně historickou a je ona ryba podstatou poselství knihy?
Myšlenkový svět SZ používá vcelku dost jiná kritéria pro historii než dnešní historická věda. Stejně tak je problematické promítat do Bible i jiné naše dnešní vědní disciplíny, znalosti a přístupy, protože prostě v tehdejší době nebyly tyto na takové výši nebo nebyly v takové formě vůbec známy. Bylo by tedy chybou hledat u Jonáše kapitolku ze zoologie (velká ryba, co spolkla Jonáše) nebo ze starověké historie (celý Jonášův příběh). Biblický autor vše podřizuje hlubšímu poselství, které chce sdělit, a tak s fakty pracuje mnohem svobodněji než bychom třeba čekali, jen aby vyjádřil to podstatné. Co je tedy Jonáš za knihu v kontextu celého SZ?
Biblická věda mluví o tzv. literárních druzích. To znamená, že je třeba napřed určit, jakým literárním druhem je daná biblická kniha, nebo přinejmenším kterému z dnešních literárních žánrů se nejvíce podobá. Jestli dobře neurčím tento „literární druh“, pak se mohou mnozí nad mými biblickými pokusy pousmívat, tak jako se pousmějeme, jestli někdo bude dumat, z kolika karátového zlata byly tři vlasy děda Vševěda ve stejnojmenné pohádce (řečeno samozřejmě trochu v nadsázce, ale je to asi ten humor, který použil jmenovaný biblista v otázce, a věřím pevně, že to nebyl žádný výsměch). Jaký literární druh tedy Jonášova kniha představuje?
Jisté je, že se hned na první pohled velmi liší od ostatních Dvanácti malých proroků. Není sbírkou biblických výroků typu: „Praví Hospodin!“, tak jak je to u většiny proroků, ale pro vyjádření své zvěsti používá souvislého vypravování. Jestli bychom ji chtěli žánrově zařadit k nějaké dnešní literární formě, byla by to snad povídka, dobrodružný příběh nebo novela. Tento příběh zpracovává velmi staré prorocké motivy (Ninive bylo zničeno v roce 612 př. Kr., ale dnešní podoba je až z 5. stol. př. Kr.). Pisatelé tímto příběhem chtěli vyjádřit onu starší prorockou zvěst (zatím předávanou asi jen ústně), že Bůh má zájem o celý svět a dává nám nové a nové šance, nepřeje si smrt bezbožného. Každý může být Bohem osloven, Boží milosrdenství nezná hranic, a tím se také neváže jen na společenství Božího lidu (Ninive bylo pohanské město). To je hlavní poselství.
Jak to bylo s tou rybou? I dnes víme, že existuje druh kytovců, který dokáže pohltit nejen člověka, ale i živočichy větší. Přesto nemůžeme v příběhu o Jonášovi hledat nové poznatky z přírodopisu. Motiv není vzat ze zoologie, ale z mytologie, starověký Orient často popisují takovéto mořské netvory. Hospodinově zvěsti o záchraně poslouží i tento mytologický prvek, který prostě těm lidem byl znám a byl symbolem strachu, symbolem sil, které člověka ovládají a ničí. Vyprávění ale říká, že Hospodin to má všechno v ruce a dokáže použít i veliká smrtelná nebezpečí k dobrým koncům, dokonce je zde odkaz na to, že i smrt je na něj krátká. To potvrzuje i Ježíš, který odkazuje na tuto událost jako na předobraz: „Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země“ (Mt12,40). U Ježíše jde tedy o využití tohoto obrazu pro jinou mnohem, větší skutečnost: Boží moc nad smrtí.
I pisatel (-é) Jonášovy knihy mluví především o této neuvěřitelné Boží moci a dobrotě k člověku a právě proto takovou velkou věc vyjádřil (-i) nikoli jen faktograficky (aby třeba na čtenáře po třech odstavečcích nepřišly dřímoty), ale zajímavě, napínavě – tedy příběhem – s použitím starých vyprávění a hluboké symboliky (symbol města Ninive, symbol ryby, symbol keře ...).
A tak jestli vše, co se v Bibli píše, není možné brát doslovným smyslem, neznamená to zároveň, že bychom z Bible chtěli udělat jen legendární knihu bájí (viz vyjádřená pochybnost v otázce) nebo že si pisatelé vymýšlejí nebo že jsou „nějak pozadu“. Prostě ti lidé chtěli jen něco důležitého říci, a používají určité odpovídající výrazové prostředky, které musíme jako takové respektovat, abychom jim porozuměli.
Jeden takybiblista s humorem vyprávěl o legendární Jonášově rybě (Jonáš 2,1.11). Jak jsou věřící nevzdělaní, že nevědí, že nikdy v přírodě taková ryba nemohla existovat, natož aby v takové rybě připomínající ponorku mohl někdo 3 dny pobývat bez úhony ze žaludečních a trávicích šťáv, kterými by musel být rozpuštěn. Prostě bible je taková pověrečná a legendární kniha bájí.
Pán Ježíš tuto rybu ale zná jako reálnou a mluví o ní jako o jediném znamení, které bude lidem jeho doby dáno (Mat 12,39-40).
Jak se na toto (a podobná) vyprávění dívá dnešní exegeze? Děkuji.
Odpověď:
Exegeze urazila ze uplynulých sto let velký kus cesty a rozhodně nemá dnes v zásobě jediný způsob výkladu Bible, nevystačí si s pouze doslovným chápáním textu (chápat Bibli ve všech částech a detailech doslovně, to jsme pak velmi blízko fundamentalistickému výkladu, který jako takový je církví odsouzený – 15.dubna 1993), ale využívá např. historicko-kritické metody, metody literární analýzy, metody s využitím hlubinné psychologie a dalších. To, že se prosadily nové přístupy biblistů, ukazuje především dokument II. vatikánského koncilu Dei verbum a dokument papežské biblické komise z 15. dubna 1993 Výklad Bible v církvi. Tyto poznatky nám umožňují nedívat se na knihy Bible zjednodušeně až infantilně a doslovně, tomu je totiž třeba se vyhnout i v případě oné populární velké ryby, která spolkla Jonáše. Je totiž tato rovina rovinou přísně historickou a je ona ryba podstatou poselství knihy?
Myšlenkový svět SZ používá vcelku dost jiná kritéria pro historii než dnešní historická věda. Stejně tak je problematické promítat do Bible i jiné naše dnešní vědní disciplíny, znalosti a přístupy, protože prostě v tehdejší době nebyly tyto na takové výši nebo nebyly v takové formě vůbec známy. Bylo by tedy chybou hledat u Jonáše kapitolku ze zoologie (velká ryba, co spolkla Jonáše) nebo ze starověké historie (celý Jonášův příběh). Biblický autor vše podřizuje hlubšímu poselství, které chce sdělit, a tak s fakty pracuje mnohem svobodněji než bychom třeba čekali, jen aby vyjádřil to podstatné. Co je tedy Jonáš za knihu v kontextu celého SZ?
Biblická věda mluví o tzv. literárních druzích. To znamená, že je třeba napřed určit, jakým literárním druhem je daná biblická kniha, nebo přinejmenším kterému z dnešních literárních žánrů se nejvíce podobá. Jestli dobře neurčím tento „literární druh“, pak se mohou mnozí nad mými biblickými pokusy pousmívat, tak jako se pousmějeme, jestli někdo bude dumat, z kolika karátového zlata byly tři vlasy děda Vševěda ve stejnojmenné pohádce (řečeno samozřejmě trochu v nadsázce, ale je to asi ten humor, který použil jmenovaný biblista v otázce, a věřím pevně, že to nebyl žádný výsměch). Jaký literární druh tedy Jonášova kniha představuje?
Jisté je, že se hned na první pohled velmi liší od ostatních Dvanácti malých proroků. Není sbírkou biblických výroků typu: „Praví Hospodin!“, tak jak je to u většiny proroků, ale pro vyjádření své zvěsti používá souvislého vypravování. Jestli bychom ji chtěli žánrově zařadit k nějaké dnešní literární formě, byla by to snad povídka, dobrodružný příběh nebo novela. Tento příběh zpracovává velmi staré prorocké motivy (Ninive bylo zničeno v roce 612 př. Kr., ale dnešní podoba je až z 5. stol. př. Kr.). Pisatelé tímto příběhem chtěli vyjádřit onu starší prorockou zvěst (zatím předávanou asi jen ústně), že Bůh má zájem o celý svět a dává nám nové a nové šance, nepřeje si smrt bezbožného. Každý může být Bohem osloven, Boží milosrdenství nezná hranic, a tím se také neváže jen na společenství Božího lidu (Ninive bylo pohanské město). To je hlavní poselství.
Jak to bylo s tou rybou? I dnes víme, že existuje druh kytovců, který dokáže pohltit nejen člověka, ale i živočichy větší. Přesto nemůžeme v příběhu o Jonášovi hledat nové poznatky z přírodopisu. Motiv není vzat ze zoologie, ale z mytologie, starověký Orient často popisují takovéto mořské netvory. Hospodinově zvěsti o záchraně poslouží i tento mytologický prvek, který prostě těm lidem byl znám a byl symbolem strachu, symbolem sil, které člověka ovládají a ničí. Vyprávění ale říká, že Hospodin to má všechno v ruce a dokáže použít i veliká smrtelná nebezpečí k dobrým koncům, dokonce je zde odkaz na to, že i smrt je na něj krátká. To potvrzuje i Ježíš, který odkazuje na tuto událost jako na předobraz: „Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země“ (Mt12,40). U Ježíše jde tedy o využití tohoto obrazu pro jinou mnohem, větší skutečnost: Boží moc nad smrtí.
I pisatel (-é) Jonášovy knihy mluví především o této neuvěřitelné Boží moci a dobrotě k člověku a právě proto takovou velkou věc vyjádřil (-i) nikoli jen faktograficky (aby třeba na čtenáře po třech odstavečcích nepřišly dřímoty), ale zajímavě, napínavě – tedy příběhem – s použitím starých vyprávění a hluboké symboliky (symbol města Ninive, symbol ryby, symbol keře ...).
A tak jestli vše, co se v Bibli píše, není možné brát doslovným smyslem, neznamená to zároveň, že bychom z Bible chtěli udělat jen legendární knihu bájí (viz vyjádřená pochybnost v otázce) nebo že si pisatelé vymýšlejí nebo že jsou „nějak pozadu“. Prostě ti lidé chtěli jen něco důležitého říci, a používají určité odpovídající výrazové prostředky, které musíme jako takové respektovat, abychom jim porozuměli.
