Otázka:
Dobrý den.Chtěla bych Vás požádat o radu. Již delší dobu mám potíže v otázkách zpovědi.Nevím podle čeho bych měla zpytovat své svědomí (při použití zpovědních zrcadel vycházejících z desatera mi dělá velký problém svůj hřích proti Bohu "správně pojmenovat" a tak má zpověď pak často připomíná výčet hříchů v těchto zrcadlech abstraktně uvedených). Vnitřně cítím, že to není "opravdové".Je troufalá myšlenka říci, že někdy opravdu nevím ani z čeho se zpovídat? Je to výraz lidské pýchy, vždyť přece nikdo není bez hříchu? Děkuji za pomoc

Odpověď:
Když bude člověk celý den přesně určovat charakter jistých předmětů, je pochopitelné, že se mu po celodenní námaze tyto předměty začnou plést. Zpovědní zrcadla slouží k rozšíření našeho pohledu na sebe. Jejich neustálé používání může ale náš pohled rozostřit. Jestliže pak potřebujete přesněji popsat svůj hřích, je lépe vyjádřit se bez pomůcek, vlastními slovy.

Říci, že nevím, z čeho se mám zpovídat, není nic troufalého. Tím přece neříkám, že nehřeším. Je tedy možné tuto větu přidat k několika slovům svého vyznání, ve chvíli, kdy je přede mnou kněz, který mi může pomoci. Ostatně mé vyznání nemusí vycházet jen z poněkud nervózního zpytování těsně před zpovědí. Zdravě zahanbující myšlenky nás přece napadají i v běžném životě – při pozorování svých tužeb, při četbě knih, při setkání s obětavými lidmi…