Otázka:
Chvála Kristu!
Prosím vás o zodpovězení dvou dotazů.
Někdy se mi stane, že u sv. zpovědi zapomenu nějaký hřích vyznat.Myslím, že to není z nedbalosti( připravuji se na sv. zpověď doma a modlím se k Duchu sv. aby mi připoměl moje hříchy), ale z nervozity.Četla jsem, že Ježíš v těchto případech odpouští, ty zapomenuté, ale je to opravdu tak?
Někdy mám problém rozeznat, jedná- li se o hřích těžký, nebo lehký.Potom nevím, jestli si můžu dovolit jít ke sv. přijímání s tímto hříchem.( Snažím se o určení podle zpovědního zdrdcadla).
Mohli byste prosím Vás nastínit, jaké hříchy patří mezi těžké?
Děkuji!

Odpověď:
Milá sestro,
k přípravě na svatou zpověď je možné přistupovat v zásadě dvěma způsoby. První spočívá v tom, že se snažíme poctivě vypočítat všechny hříchy, kterých jsme se dopustili. Takový způsob je dobrý ve chvíli, kdy jdeme ke zpovědi po dlouhé době (např. jeden rok) a hrozí nebezpečí, že bychom mohli na něco důležitého zapomenout.

Druhý způsob přípravy na zpověď spočívá naopak v tom, že z hříchů vybíráme jen ty nejdůležitější, nebo ty, které se dotýkají oblasti, kterou jsme obzvlášť v poslední době z nějakých důvodů sledovali. Tento způsob je dobrý při časté a pravidelné svaté zpovědi, zejména u lidí, kteří se dopouštějí spíše jen lehkých hříchů. Při svaté zpovědi nejsme totiž povinni vyznat všechny své lehké hříchy, to ani není možné a navíc by to zpověď proměnilo ve frašku a sebepředvádění. Jde zde spíše o prohloubení určitých oblastí našeho života.

Co se týká Vaší otázky o pochybnostech ohledně vážnosti Vašich provinění, je možné celou věc konzultovat se svým pravidelným zpovědníkem. Dá Vám určitou obecnou radu, kterou se pak můžete řídit. Mohu však říci i takto, „na dálku“, že u člověka s Vaší svědomitostí se bude jednat v pochybnostech pravděpodobně vždy o hříchy lehké. I kdybychom se zmýlili, Bůh přece vidí naši touhu jednat správně. Navíc přílišné soustředění se na rozlišování hříchů může člověka přivést až k šílenství. Jsou důležitější věci.

Mezi těžké hříchy obecně patří vražda, potrat, dokonané smilstvo, velká lež, velká krádež, neúčast na nedělní mši… Ale věc je složitější. Ani tyto hříchy se nám nepřičítají jako těžké, jestliže je nekonáme s plným vědomím a plnou dobrovolností. A naopak celá řada jiných hříchů, které obyčejně považujeme za lehké, jako např. nenávist, lakomství, hněv, lenost, obžerství a jiné, se mohou stát těžkými, jestliže v nich překročíme jistou míru nebo do nich vložíme velký podíl zloby a odporu vůči Bohu. Určování těžkých a lehkých hříchů není tedy snadná záležitost a v některých nespočitatelných oblastech náleží skutečně jen Bohu.

A v otázce, zda daný skutek, zvnějšku posouzený jako těžký, se takto vážně přičítá i danému hříšníkovi, jsme už téměř úplně bezmocní. Něco o tom ví svědomí onoho člověka a něco zpovědník. Záleží na tom, s jakým poznáním a s jakou svobodou onen člověk hřích vykonal. Je na to i celá řada vtipů, jak Boží pohled na lidské činy je „totaliter aliter“, zcela jiný než pohled lidských soudců. Ne že by Bůh měl jinou morálku než Církev, ale vidí hlouběji do svědomí lidí. Možná už chápete proč Vás varuji před cestou k šílenství. Preparováním lidských činů se někdy musí zabývat soudce nebo morální teolog. Nám obyčejným lidem je však lépe spokojit s upřímným, ale jednoduchým posouzením dané věci a svěřením jí do Božích rukou, aby nám její rozpitvávání nebránilo věnovat se novým a důležitějším úkolům, které každá nová chvíle přináší.