Otázka:
Svátost smíření, mám příliš přecitlivělé svědomí ?

Je mi 24, byl jsem u svátostí smíření asi po sedmi letech. Pečlivě jsem se připravoval, chci znovu začít. Vše jsem se snažil vyznat, jak jsem myslel, že je to nejlepší. Z nervozity jsem MOŽNÁ nepřečetl jeden hřích vůbec, nebo přesně tak jak jsem to měl sepsáno. Opravdu nevím a také jsem mohl vše vyznat správně. Rozhodně to nebylo úmyslné. A teď, pořád mě hlodá svědomí, i když si řeknu, vždyť jsem nic schválně nezamlčel a kněz mi navíc před rozhřešením řekl, že se mi odpouštějí i hříchy, na které jsem zapomněl, abych prý mohl
být klidný.
Dále jsem si vzpomněl na toto: Když jsem byl asi v 6, nebo 7 třídě, kdosi nám říkal, že nemáme Bohu přísahat s něčím, co nevíme, jestli můžeme splnit a že nejlépe je nepřísahat vůbec. Matně si vzpomínám, že jsem prohlásil cosi jako, že přísahám že nikdy nebudu pít pivo, nebo alkohol, či chodit do hospody, opravdu nevím přesně a nevím jestli jsem to přísahal i Bohu.
Od té doby jsem toho samozřejmě vypil dost :-)
Jak se teda mám zachovat ? Přece na posezení u piva s přáteli není nic špatného (když se to nepřehání).
Sám sobě říkám, že jsou to hlouposti a že Bohu snad nezáleží na takovýchto věcech a jednotlivých slovech, ALE proč mi jdou pořád na mysl? Proč nemůžu pocítit opravdovou radost z odpuštění ? Mám jít znovu ke zpovědi ? Mám strach, že se do všeho ještě více zamotám, že vyvstanou nové a nové pochybnosti a já skončím jako před tím.
A já si tolik přeji vrátit se zase k Bohu, protože jsem poznal, že bez Boha byl můj život k ničemu. Chtěl bych zlepšit svůj život a jednání, přistupovat konečně pravidelně k sv. přijímání a tyhle věci jakoby mi chtěli stát v cestě. Je možné, že je tohle „hlodání svědomí“ formou, jak se ďábel snaží mě zmást a znovu odvést z cesty k Bohu ? Mám to brát jako zkoušku, kterou musím projít? Mám méně poslouchat svoje svědomí?
Rád bych udělal za svou pochybnou minulostí tlustou čáru a řekl Bohu svoje ANO, tady jsem, už nechci hřešit. Místo toho mám strach, jestli mi Bůh odpustil, jestli se nedopouštím dalšího hříchu.

Děkuji za Vaši odpověď a zároveň Vám děkuji za tuhle službu, kterou na internetu děláte.
Mezi tolika zlem a komercí, zde má své místo i Bůh a to je moc dobře.

S pozdravem Radek


Odpověď:
Ano, taková situace se může stát. Jsou skutečně lidé, kteří jsou pronásledováni neustálými výčitkami svědomí, ačkoli jim bylo již dávno odpuštěno. Lze jen doporučit, abyste odmítl přemýšlet nad tím, co již bylo ve svátosti smíření vyznáno, snad kromě případu, kdy si budete opravdu jistý, že jste závažný těžký hřích vědomě zamlčel nebo na něj zcela zapomněl. Je dobré mít i stálého zpovědníka a řídit se jeho pokyny. Jinak by se Vám mohlo stát, že vás výčitky svědomí budou neustále drásat. Tento jev se obecně nazývá jako „skrupulantní svědomí“, a takový člověk by se měl řídit radami, které mu zpovědník dá.
Možná by stálo zato si připomenou, že Bůh není „policajt“, který čeká na naši chybu, aby nám mohl dát „pokutu“. Je naopak „lékař“, který touží po našem uzdravení z hříchu. Je tedy nepředstavitelné, že by trestal za nevědomé či nechtěné chyby.

Co se týče nesplněného slibu – jako závazné jsou považovány ty, které člověk udělá v dospělosti, s plným uvážením, popř. veřejně. Trvale závazné jsou sliby složené slavnostní formou (např. řeholní sliby - ty může rozvázat pouze papež) nebo slib manželství (trvalý a nerozlučitelný). Ve Vašem případu se nejedná o žádný z těchto forem. Pokud jste to již vyznal ve svátosti smíření, dál se k tomu nevracejte. Pokud ještě ne, vyznejte jej a udělejte za ním čáru. Věk v 6. nebo v 7. třídě ještě nepředpokládá schopnost závazného a trvalého rozhodnutí.