Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Moje otazka je dvoji:
1/Jak se diva katolicka cirkev na rozvedeneho cloveka? Cirkev sama rozvod manzelstvi neuznava, jsou tedy rozvedeni vecnymi hrisniky bez naroku na dalsi plnohodnotne spolecenstvi v cirkvi? A nebo se jejich provineni casem umori do ztracena a cirkev primhouri oko? Faktem je, ze nemohou znovu vstoupit do manzelstvi, takze hrich rozvodu na nich oficialne lpi.
2/Maji rozvedeni (permanentni hrisnici) narok na eucharistii a nebo se svatokradeznym prijimanim dale a hloubeji zatracuji?
Odpověď:
Ad 1) Apoštolská adhortace Jana Pavla II. Familiaris consortio hodnotí stav znovu sezdaných rozvedených takto: "jejich životní stav a jejich životní poměry jsou v objektivním rozporu se smlouvou lásky mezi Kristem a církví". Termín věčný nebo trvalý hříšník by snad šlo teoreticky obhájit a zdůvodnit, ale zejména pastoralisté se mu brání. Cítíme, že je něco jiného setrvávat v hříchu, ze kterého je možné se vymanit, a setrvávat ve stavu, který sice není správný, ale ze kterého je obtížné, nebo téměř nemožné ihned vystoupit. Je ovšem třeba podotknout, že hovoříme o situaci, kdy církevně nerozlučně sezdaný katolík si našel nového partnera. Samotný rozvod, nemá-li na něm člověk vinu, hříchem není. Problém je v nalezení nového partnera.
Církev se na tyto lidi dívá víceméně jako na starověké kajícníky, kteří žijí v úzkém spojení s Církví. Ta jim pomáhá dosáhnout spásy, na její rozhřešení však dosud musejí čekat. Rozhřešení však nenastává tehdy, až Církev "přimhouří oko", ale až budou rozvedení schopni začít žít bez rozporu se svou platnou církevní manželskou smlouvou. Za tento stav se považuje situace, kdy jsou schopni začít žít se svým novým partnerem jako "bratr a sestra". Výjimkou může být vážné ohrožení života , neboť tehdy Církev rozhřešuje každého, kdo lituje svých hříchů. Jinou cestou, která se někdy otevírá před rozvedenými katolíky, je přezkoumání platnosti prvního církevního sňatku. Ukáže-li se , že první sňatek neproběhl platně, (např. partner prokazatelně nebyl schopen převzít manželské povinnosti), hledí Církev na dotyčného jako na svobodného.
Ad 2)Rozvedení, kteří žijí v novém necírkevním manželství, nesmí přistupovat ke stolu Páně právě z důvodu, který jsem citoval z papežského dokumentu. Eucharistie je výrazem smlouvy mezi Kristem a Církví, smlouvy "nové a věčné", kterou manželství představuje, a kterou znovu sezdaní rozvedení viditelně porušují. Jestliže přesto přistupují ke stolu Páně, jednají tak zřejmě proto, že nemají o celé věci správné poznání. Ale pokud by přistupovali skutečně svatokrádežně, tedy s vědomím nesprávnosti věci, rozhodně si ubližují.
Doplnění odpovědi (na dotazy diskutujících):
Mezi překážkami zneplatňujícími manželství uvádí církevní právo nízký věk (méně než 16 u muže, méně než 14 u ženy), neschopnost k souloži, pokrevní příbuzenství (zejména "v přímé linii" - otec-dcera, babička-vnuk...), psychickou nemoc (zejména "kdo z psychických důvodů není schopen převzít podstatné manželské povinnosti"- zde je asi prostor pro různé lavírování, pro "cucání důvodů z prstu" - jak se to - snad - někde děje; je ale třeba říct, že výrok církevního soudu není neomylný, i když je jistě závazný - tedy "zahraje -li" se zde něco, před Pánem Bohem trvá manželství nadále), podvod ohledně vlastnosti, která může vážně narušit společenství manželského života (sem by zřejmě patřila homosexualita), slib složený pod vlivem vážného strachu, slib prokazatelně složený jen naoko (např. jedna strana prokazatelně nechce trvalost manželství). Všechny tyto překážky však musejí existovat již v okamžiku složení manželského slibu. Existují i některé další (kněžské svěcení, jeden z partnerů není katolík...), které však je možné (a u některých je to i obvyklé) dispenzovat. Neplodnost může být překážkou manželství jen tehdy, je-li záměrně zatajena "za účelem dosažení souhlasu druhé strany", ne tedy v případě, že se na ni přijde v průběhu manželství. Nejde zde o to, že by manželství bylo strojem na lidskou reprodukci, ale že je spojením osob příliš vážným na to, aby strpělo při svém uzavření podvod ve věcech, které se ho bytostně dotýkají. Pokud jeden z partnerů mít děti nechce, je to překážka pro manželství jen tehdy, pokud je prokazatelně nechtěl již ve chvíli uzavření sňatku. Církev nezná žádné rozvody.
Podrobnější informace o překážkách bránících církevnímu sňatku najdete na adrese: http://www.katolik.cz/texty/prekazky.asp
Moje otazka je dvoji:
1/Jak se diva katolicka cirkev na rozvedeneho cloveka? Cirkev sama rozvod manzelstvi neuznava, jsou tedy rozvedeni vecnymi hrisniky bez naroku na dalsi plnohodnotne spolecenstvi v cirkvi? A nebo se jejich provineni casem umori do ztracena a cirkev primhouri oko? Faktem je, ze nemohou znovu vstoupit do manzelstvi, takze hrich rozvodu na nich oficialne lpi.
2/Maji rozvedeni (permanentni hrisnici) narok na eucharistii a nebo se svatokradeznym prijimanim dale a hloubeji zatracuji?
Odpověď:
Ad 1) Apoštolská adhortace Jana Pavla II. Familiaris consortio hodnotí stav znovu sezdaných rozvedených takto: "jejich životní stav a jejich životní poměry jsou v objektivním rozporu se smlouvou lásky mezi Kristem a církví". Termín věčný nebo trvalý hříšník by snad šlo teoreticky obhájit a zdůvodnit, ale zejména pastoralisté se mu brání. Cítíme, že je něco jiného setrvávat v hříchu, ze kterého je možné se vymanit, a setrvávat ve stavu, který sice není správný, ale ze kterého je obtížné, nebo téměř nemožné ihned vystoupit. Je ovšem třeba podotknout, že hovoříme o situaci, kdy církevně nerozlučně sezdaný katolík si našel nového partnera. Samotný rozvod, nemá-li na něm člověk vinu, hříchem není. Problém je v nalezení nového partnera.
Církev se na tyto lidi dívá víceméně jako na starověké kajícníky, kteří žijí v úzkém spojení s Církví. Ta jim pomáhá dosáhnout spásy, na její rozhřešení však dosud musejí čekat. Rozhřešení však nenastává tehdy, až Církev "přimhouří oko", ale až budou rozvedení schopni začít žít bez rozporu se svou platnou církevní manželskou smlouvou. Za tento stav se považuje situace, kdy jsou schopni začít žít se svým novým partnerem jako "bratr a sestra". Výjimkou může být vážné ohrožení života , neboť tehdy Církev rozhřešuje každého, kdo lituje svých hříchů. Jinou cestou, která se někdy otevírá před rozvedenými katolíky, je přezkoumání platnosti prvního církevního sňatku. Ukáže-li se , že první sňatek neproběhl platně, (např. partner prokazatelně nebyl schopen převzít manželské povinnosti), hledí Církev na dotyčného jako na svobodného.
Ad 2)Rozvedení, kteří žijí v novém necírkevním manželství, nesmí přistupovat ke stolu Páně právě z důvodu, který jsem citoval z papežského dokumentu. Eucharistie je výrazem smlouvy mezi Kristem a Církví, smlouvy "nové a věčné", kterou manželství představuje, a kterou znovu sezdaní rozvedení viditelně porušují. Jestliže přesto přistupují ke stolu Páně, jednají tak zřejmě proto, že nemají o celé věci správné poznání. Ale pokud by přistupovali skutečně svatokrádežně, tedy s vědomím nesprávnosti věci, rozhodně si ubližují.
Doplnění odpovědi (na dotazy diskutujících):
Mezi překážkami zneplatňujícími manželství uvádí církevní právo nízký věk (méně než 16 u muže, méně než 14 u ženy), neschopnost k souloži, pokrevní příbuzenství (zejména "v přímé linii" - otec-dcera, babička-vnuk...), psychickou nemoc (zejména "kdo z psychických důvodů není schopen převzít podstatné manželské povinnosti"- zde je asi prostor pro různé lavírování, pro "cucání důvodů z prstu" - jak se to - snad - někde děje; je ale třeba říct, že výrok církevního soudu není neomylný, i když je jistě závazný - tedy "zahraje -li" se zde něco, před Pánem Bohem trvá manželství nadále), podvod ohledně vlastnosti, která může vážně narušit společenství manželského života (sem by zřejmě patřila homosexualita), slib složený pod vlivem vážného strachu, slib prokazatelně složený jen naoko (např. jedna strana prokazatelně nechce trvalost manželství). Všechny tyto překážky však musejí existovat již v okamžiku složení manželského slibu. Existují i některé další (kněžské svěcení, jeden z partnerů není katolík...), které však je možné (a u některých je to i obvyklé) dispenzovat. Neplodnost může být překážkou manželství jen tehdy, je-li záměrně zatajena "za účelem dosažení souhlasu druhé strany", ne tedy v případě, že se na ni přijde v průběhu manželství. Nejde zde o to, že by manželství bylo strojem na lidskou reprodukci, ale že je spojením osob příliš vážným na to, aby strpělo při svém uzavření podvod ve věcech, které se ho bytostně dotýkají. Pokud jeden z partnerů mít děti nechce, je to překážka pro manželství jen tehdy, pokud je prokazatelně nechtěl již ve chvíli uzavření sňatku. Církev nezná žádné rozvody.
Podrobnější informace o překážkách bránících církevnímu sňatku najdete na adrese: http://www.katolik.cz/texty/prekazky.asp
