Otázka:
V katolických knihách bývá latinské "Nihil obstat" nebo "Imprimatur" a jméno církevní autority. Já se tímto řídím při výběru knih. Znamená to že nemám číst knihy bez církevního schválení? Ale podle čeho se mám řídit, jde-li o knihu, která není vyloženě teologická, např. s s psychologickým obsahem s jistou dávkou teologie a není označena "Imprimatur"(např. knihy Dr.Kašparů či jiných autorů)? Děkuji za odpověď.

Odpověď:
Nihil obstat je vyjádření teologa, že nic nebrání publikování; imprimatur pak souhlas příslušné autority k vytištění. Jde o pověření k vydání náboženské literatury, které uděluje biskup (příp. jeho zástupce) či pro řeholníky jejich představený.

Církevní schválení potvrzuje soulad s katolickou věroukou a morálkou, proto se týká jen příslušných publikací. Toto potvrzení je zároveň doporučením, nezbytným pro odborné publikace (Bible, kancionály, modlitby, učebnice..). V jiných oblastech stačí doporučení kněze, anebo nějaká recenze v Katolickém týdeníku. Jistou záruku také skýtá autor a vydavatel. Ale na druhou stranu zakoupení knihy s církevním schválením v antikvariátu nemusí znamenat přínos. Vždyť ani "neomylnost" cenzora není zaručena a to může být zvlášť patrné kvůli závislosti na dobovém poznání. Vzpomínám si totiž na tvrzení podporující božský původ života ze starého katechismu, že člověk není schopen vytvořit srdce, dokonce ani obilné zrnko - což již není třeba použitelný argument.