Otázka:
Jak se dívá současná církev na výkon myslivosti kněžími. Pokud vím, do nedávna se nesměli kněží myslivosti věnovat, ale dnes je to již prý povolené. Je podle Vás slučitelné jejich kněžské povolání se zabíjením zvěře, která je součástí přírody stvořené Bohem a která je rovněž Bohem stvořena. Jestliže je to dnes již přijatelné, v čem došlo ke změně proti nedávné minulosti, kdy kněží nesměli být myslivci a zabíjet zvířata pro své potěšení. Osobně je pro mne jen těžce přijatelné, jestliže kněz slouží mši a proměňuje rukama, ve kterých ještě před hodinou držel pušku a zabíjel zvěř. Když jsem knězi o tom řekl, odpověděl mi, že dnes už nejsme tak citliví, a i biblicky je možnost myslivosti kněžími odůvodněna.
Děkuji

Odpověď:
Ještě v předchozím kodexu kanonického práva vydaném v roce 1917 byl kněžím zakázán hon - tedy zábava z lovení zvěře. To, že se v nových právních předpisech již nevyskytuje, není samo o sobě schválením a nepotvrzuje to správnost, neboť zákony reagují na aktuální dění. Dnes zase (CIC 1983) kněží nesmějí podnikat.
Mně záliba v loveckém povyražení nepřipadá přijatelná, ale je to otázka vlastního svědomí dotyčného. Každý člověk má právo na obživu i na zábavu a musíme přiznat, že rekreace spojená s lovem volně chované zvěře je užitečná. Zrovna u kněze však kombinace obojího nepůsobí příkladně a není důvod, proč by se tomu měl kněz věnovat. Pokud tedy není z mysliveckého rodu nebo na faře nepanuje takový hlad, že si musí vlastnoručně stáhnout zajíce.
Spíše bych řekl, že dnes jsme právě mnohem více citliví k věcem, které byly kdysi naprosto běžné - starozákonní kněz byl přece obětník spalující zvířata na Hospodinově oltáři.