Otázka:
Zdravím,
hrozně mě zajímá, jak je to s tzv.pozvedáním od Boha.Má kmotra říkala že skutky které nejsou činěny z opravdové lásky, tzn.čistě pro Boha, jsou v Božích očích téměř zbytečné.Zkoušela jsem to tedy a brzy jsem totálně ztroskotala, protože jsem nevěděla, co si přitom představovat, jak se chovat, měla jsem pocit, že jsem jako kdyby stažená a nemůžu se na tu činnost soustředit.Také mám vážné zdravotní problémy, což mi moc nepřidalo.Tak jsem toho radši nechala.Jeden čas jsem pobývala v klášteře, bylo to tam moc pěkné, myslím že tam právě šlo o to "pozvedání Pánem", všimla jsem si, že některé zkušené sestry jakoby létají při práci a byly plné radosti a šťastné.Můžete mi to blíže vysvětlit?Může to zvládnout každý člověk nebo je to dost náročné?Děkuji

Odpověď:
Nu, asi by stálo za to, zamyslet se nad tím, co to znamená konat skutky "čistě pro Boha". Jistě každý náš skutek získává mimořádnou hodnotu tím, že jej předkládáme Hospodinu. Ale to nemusí být vždy aktuálně vědomé, mohu své skutky například nabízet Pánu při své ranní nebo večerní modlitbě, při okamžiku přinášení darů ve mši svaté atd. Podle tradice církve mají naše dobré skutky svou hodnotu ani ne tak podle toho, jak při nich dokážu myslet na Boha, což je věc spíše psychologická a nelze ji každému jednotně předepsat, ale zda je konáme ve stavu posvěcující milosti, tedy ve stavu celkového přátelství s Bohem. Snažím-li se žít podle Božích přikázání, hledám-li vhodným způsobem Boží blízkost, pak i mé aktuální úmysly budou čím dál více prinikány myšlenkou na Boha. Někdy je dokonce lepší nechat takovou myšlenku jaksi svobodně vyvstat ve svém nitru než se do ní nutit. Létání při práci je obecně věcí lásky, létají tak i některé maminky, babičky, snoubenky i manželky. Ale opět: nejde o to, učit se létat, ale učit se lásce. Létání přijde časem.