Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Otazka 1:
V Mt 5,44-47 rika Jezis, abychom milovali i ty, kteri nas nenavidi. Jakto tedy, ze spasu lze dosahnout pouze kdyz clovek miluje Boha? (uryvky z Pisma myslim neni treba hledat) Jezis vylozene rika, ze kdo jej zapre, toho On zapre taky (Mt 10,32-33), neni to tak trochu "oko za oko"? Jak to jde dohromady s predchozim?
Otazka 2:
(Souvisi s predchozi otazkou) Proc se Buh nezjevi takovym zpusobem, ze by o jeho existenci proste NESLO POCHYBOVAT? Nezajistil by tak spasu opravdu vsem? Porad dokola se rika, ze Buh touzi po spase vsech, proc to tedy neudela?
Otazka 3:
Jakym zpusobem bude Jezis soudit potracene deti? (nemely moznost nijak se o svou spasu zaslouzit -> pokud ji dostanou, je to nespravedlive vuci nam, kteri riskujeme peklo, pokud nedostanou, je to nespravedlive vuci nim)
Odpověď:
Setkal jsem se kdysi s logickou hádankou, zda musí ředitel muzea na cestě do práce denně platit vstupné, když jsou všichni povinni u vchodu předložit ke kontrole vstupenku. To mě tak vytanulo při obratu čiňte dobře těm, kdo vás nenávidí vztaženém na Boha. Ale je nutno říci, že Bůh nevyžaduje něco, co sám neobsahuje. Bůh nařizuje člověku milovat všechny - i nepřátele. Ale miluje Bůh všechny - i nepřátele? Odpověď je kladná. Základní Boží vlastnost je přece láska; ale k dokonalosti mu nemůže jistě chybět ani něco takového jako je naše ctnost spravedlnosti. Říká se totiž, že láska může nastoupit až po spravedlnosti; neboť až ve chvíli, kdy spravedlivě dávám druhému to, co mu náleží, mohu udělat další krok a dát mu laskavě to, co náleží mě. Co však může dát Bůh tomu, kdo mu dává najevo, že pro něj není důležitý a nic od něj nežádá? Stejně tak nelze opomenout, že mezi lidmi jsou veškeré vztahy založené na rovnosti pokrevných bratří (přirozeně míněno i sester) z jednoho rodu, nemůžeme tedy někým pohrdat; zatímco Bůh je naším Bohem a přísluší mu tím pádem i soudit.
Boží požadavek pro nás je jasný: milovat. Milovat toho, kdo se ke mě chová stejně, je částečně vypočítavé; milovat z dobroty je pak známkou dokonalosti. A již sám citovaný úryvek obsahuje vysvětlení Bůh rovněž prokazuje dobro i špatným lidem žijícím na zemi (Mt 5;45).
Těm, kterým se nedostalo odměny / lásky od ne-přátel na zemi, to nahradí Bůh. Proto se jedná víceméně o garantování spravedlnosti. To, že Bůh zahrne láskou ty, kteří sami zahrnovali láskou druhé, není odplata stejným. Je to odměna. Avšak to, že Bůh potrestá bezbožníky, je možné vykládat nejen jako trest nejvyššího Pána, ale rovněž nemožnost vzít do Božího království proti jejich vůli ty, kteří tam sami odmítli jít.
Odpověď na druhou otázku spočívá právě v tom, že Bůh chce záchranu všech. Zjevení, které by se změnilo v důkaz, by se nestalo přesvědčením, ale donucením. Ba dokonce hůře: odsouzením, neboť člověk, který by odmítl Boha, by se dopustil neodpustitelné urážky. Vlastně by tak zanikla možnost odpuštění pro zatvrzelé ignoranty a přestala by existovat samotná víra. Kam by se víra poděla, kdyby existence Boha byla dokazatelná nevývratnou rovnicí? Vždyť chtěl-li Bůh dát život inteligentní bytosti (aby se pro něj rozhodla), obdařil ji nutně rozumem se schopností volit, což obnáší i jisté riziko odmítnutí.
A za třetí: soud nevinných nemůže končit odsouzením, ale jeví se jako nesmyslný. Kristus bude soudit zlo; bude soudit ty, co páchali zlo; ty, co je zabili a zbavili možnosti užít Božího daru.
Nás však může odsoudit, ale ne z toho důvodu, že se nám něčeho jen nepodařilo dosáhnout. Podobně ani neexistuje závod, který by určoval trest pro slabé, ale i méněschopní zůčastnění se odměňují cenou útěchy. A náš závod je značně jiný; je totiž hodnocen podle možností jednotlivce. Sice je pravdou, že si taková neviňátka nebe sama nevysloužila, ale to přece nemůžeme o sobě říci v žádném případě ani my .
Otazka 1:
V Mt 5,44-47 rika Jezis, abychom milovali i ty, kteri nas nenavidi. Jakto tedy, ze spasu lze dosahnout pouze kdyz clovek miluje Boha? (uryvky z Pisma myslim neni treba hledat) Jezis vylozene rika, ze kdo jej zapre, toho On zapre taky (Mt 10,32-33), neni to tak trochu "oko za oko"? Jak to jde dohromady s predchozim?
Otazka 2:
(Souvisi s predchozi otazkou) Proc se Buh nezjevi takovym zpusobem, ze by o jeho existenci proste NESLO POCHYBOVAT? Nezajistil by tak spasu opravdu vsem? Porad dokola se rika, ze Buh touzi po spase vsech, proc to tedy neudela?
Otazka 3:
Jakym zpusobem bude Jezis soudit potracene deti? (nemely moznost nijak se o svou spasu zaslouzit -> pokud ji dostanou, je to nespravedlive vuci nam, kteri riskujeme peklo, pokud nedostanou, je to nespravedlive vuci nim)
Odpověď:
Setkal jsem se kdysi s logickou hádankou, zda musí ředitel muzea na cestě do práce denně platit vstupné, když jsou všichni povinni u vchodu předložit ke kontrole vstupenku. To mě tak vytanulo při obratu čiňte dobře těm, kdo vás nenávidí vztaženém na Boha. Ale je nutno říci, že Bůh nevyžaduje něco, co sám neobsahuje. Bůh nařizuje člověku milovat všechny - i nepřátele. Ale miluje Bůh všechny - i nepřátele? Odpověď je kladná. Základní Boží vlastnost je přece láska; ale k dokonalosti mu nemůže jistě chybět ani něco takového jako je naše ctnost spravedlnosti. Říká se totiž, že láska může nastoupit až po spravedlnosti; neboť až ve chvíli, kdy spravedlivě dávám druhému to, co mu náleží, mohu udělat další krok a dát mu laskavě to, co náleží mě. Co však může dát Bůh tomu, kdo mu dává najevo, že pro něj není důležitý a nic od něj nežádá? Stejně tak nelze opomenout, že mezi lidmi jsou veškeré vztahy založené na rovnosti pokrevných bratří (přirozeně míněno i sester) z jednoho rodu, nemůžeme tedy někým pohrdat; zatímco Bůh je naším Bohem a přísluší mu tím pádem i soudit.
Boží požadavek pro nás je jasný: milovat. Milovat toho, kdo se ke mě chová stejně, je částečně vypočítavé; milovat z dobroty je pak známkou dokonalosti. A již sám citovaný úryvek obsahuje vysvětlení Bůh rovněž prokazuje dobro i špatným lidem žijícím na zemi (Mt 5;45).
Těm, kterým se nedostalo odměny / lásky od ne-přátel na zemi, to nahradí Bůh. Proto se jedná víceméně o garantování spravedlnosti. To, že Bůh zahrne láskou ty, kteří sami zahrnovali láskou druhé, není odplata stejným. Je to odměna. Avšak to, že Bůh potrestá bezbožníky, je možné vykládat nejen jako trest nejvyššího Pána, ale rovněž nemožnost vzít do Božího království proti jejich vůli ty, kteří tam sami odmítli jít.
Odpověď na druhou otázku spočívá právě v tom, že Bůh chce záchranu všech. Zjevení, které by se změnilo v důkaz, by se nestalo přesvědčením, ale donucením. Ba dokonce hůře: odsouzením, neboť člověk, který by odmítl Boha, by se dopustil neodpustitelné urážky. Vlastně by tak zanikla možnost odpuštění pro zatvrzelé ignoranty a přestala by existovat samotná víra. Kam by se víra poděla, kdyby existence Boha byla dokazatelná nevývratnou rovnicí? Vždyť chtěl-li Bůh dát život inteligentní bytosti (aby se pro něj rozhodla), obdařil ji nutně rozumem se schopností volit, což obnáší i jisté riziko odmítnutí.
A za třetí: soud nevinných nemůže končit odsouzením, ale jeví se jako nesmyslný. Kristus bude soudit zlo; bude soudit ty, co páchali zlo; ty, co je zabili a zbavili možnosti užít Božího daru.
Nás však může odsoudit, ale ne z toho důvodu, že se nám něčeho jen nepodařilo dosáhnout. Podobně ani neexistuje závod, který by určoval trest pro slabé, ale i méněschopní zůčastnění se odměňují cenou útěchy. A náš závod je značně jiný; je totiž hodnocen podle možností jednotlivce. Sice je pravdou, že si taková neviňátka nebe sama nevysloužila, ale to přece nemůžeme o sobě říci v žádném případě ani my .
