Otázka:
Chvála Kristu milí bratři, rád bych se zeptal na dekret vydaný svatým otcem Piusem XII ohledně komunismus, a to ve čtyřech rovinách;
1) je tento dekret o komunismu stále platný, zrušil jej některý nástupce svatého otce anebo jej někdo potvrdil a kdo jej potvrdil a případně zda došlo k jeho rozšíření (zúžení) alespoň co do jeho výkladu.
2) do jaké míry byl tento dekret aplikován a to nejen u nás ale i v dalších teritorií.
3) jaká je jeho vymahatelnost v novém světle dnešní doby a to obzvláště u nás avšak i na jiných územích, byl někdo v novodobých dějinách (tím myslím po pádu komunismus) exkomunikován anebo bal do klatby či jiného trestu.
4) byl tento dekret použit i jinde, mám namysli takové státy Kubu či Čínu anebo byl po jeho vzoru vydán takový dekret i v obdobném politicko – hospodářském uspořádání.

Odpověď:
Zde se mísí dvě věci: učení církve a církevní trest, proto je vysvětlení poněkud komplikovanější. Zatímco učení církve je neměnné - vždy v souladu s tradicí a jedině s ohledem na dobový kontext, vyhlášené nápravné tresty jakoby zanikají. Proč? Především pro svou podstatu. Exkomunikace totiž nic nepřidává k těžkému hříchu, který již člověka zbavil společenství s Kristem, spíše jen dopředu hrozí obtížnou cestou smíření. Církev tak dává vykřičník před závažné jednání v rozporu s Božím řádem. Aby exkomunikace vůbec nastoupila, musí o ní dotyčný vědět (což tady není) a musí být také prohlašována. Takže ačkoliv odsouzení komunismu stále platí (dokud bude komunismus), Nejvyšší Pastýř s ním spojuje trest exkomunikace pro odpad od víry nakolik šíří neslučitelné učení. Nejde v prvním řadě o nějaký komunismus, zednářství apod. ale hlavně odmítnutí pravdy víry pro lidské nauky. Dotyčný se sám potom staví proti Církvi a to znamená ztrátu milosti, až následně nějakou právní formu.

Vůbec k účinnému fungování exkomunikace je třeba užívání v rozumné míře: dnes se tak ukazuje především na děsivé zlo potratu - http://www.katolik.cz/texty/tresty.asp