Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Dobry den,
ako si mame z hladiska katolickeho pohladu na stvorenie cloveka vysvetlovat kosterne nalezy vsetkych tych "predchodcov" cloveka,
ktore skor nahravaju evolucnej teorii.
Tie nalezy tu su a aj ked u casti z nich by sa pravost spochybnit dala, vacsina je skutocne autenticka. Ak teda po zemi chodili bytosti ako napr. australopitekovia ci neandertalci kto alebo co to boli?
Dakujem
Odpověď:
Církev se nesnaží, ani nemůže, zpochybnit existenci humanoidních forem života. Jak píšete, v některých případech odborníci mylně vykonstruovali nové druhy, ovšem malebný pravěk s dinosaury a neandrtálci patří k minulosti naší země. Rozvíjet můžeme jen následnou diskusi o správné dataci či o ztotožnění prvního představitele homo sapiens sapies s Adamem. Redukce člověka na dokonalého živočicha vede k nezbytnosti evoluce, ovšem uznání duše vykazuje nutnost Božího zásahu. Skutečnost nám ukazuje jediné: obrovskou propast mezi lidskou bytostí a bestiemi (kterou zůstane i milé štěňátko či malující orangutan) v duševním ohledu. Stanovení přechodu antropoidního živočicha k člověku je záležitostí vědy, která ho může na základě pozdějších poznatků upravit. Náboženství definuje na základě Písma vznik člověka skrze stvoření; a protože člověk ve své plnosti je utvářen duševním intelektem, duchovní a tělesnou složkou – toto bylo v člověka utvořeno bezprostředně (i vložením duše do vhodného živého těla).
Snad se tu nejeví popis stvoření v souladu s archeologií, ale nutno podotknout, že se pokoušíme srovnávat racionální badatelskou rekonstrukci s popisem orientálce obklopeného pohany. Tím se snažím objasnit, že ono „stvoření z prachu země“ pro nás znamená téměř doslovný výrobní proces, kdežto pro inspirovaného pisatele představovalo obrat, že člověk není bohem, ale má od něho svoji důstojnost. Počátek knihy Geneze není určitým druhem scénáře, nýbrž velkolepým hymnem na Boží stvořitelské dílo. A v poezii platí jedině kritérium symbolu a rytmu; souladu.
Příbytek duše, kterým je lidské tělo, může pocházet zprostředkovaně od mezičlánků, ovšem původcem (a navíc bezprostředním, co se týká duše) je Bůh-Stvořitel. Souvisejí s tími otázky ohledně kreacionismu a evoluce. Krom toho jsme nedávno uvedli odkaz na související článek na stránkách Vatikánského rozhlasu.
Ale nebojím se uvést i, ačkoliv mírně teologizující, argument proti evoluci: různé formy života jsou představovány jako stupně vývoje, ale ve svém druhu jsou sami o sobě dokonalé!
Dobry den,
ako si mame z hladiska katolickeho pohladu na stvorenie cloveka vysvetlovat kosterne nalezy vsetkych tych "predchodcov" cloveka,
ktore skor nahravaju evolucnej teorii.
Tie nalezy tu su a aj ked u casti z nich by sa pravost spochybnit dala, vacsina je skutocne autenticka. Ak teda po zemi chodili bytosti ako napr. australopitekovia ci neandertalci kto alebo co to boli?
Dakujem
Odpověď:
Církev se nesnaží, ani nemůže, zpochybnit existenci humanoidních forem života. Jak píšete, v některých případech odborníci mylně vykonstruovali nové druhy, ovšem malebný pravěk s dinosaury a neandrtálci patří k minulosti naší země. Rozvíjet můžeme jen následnou diskusi o správné dataci či o ztotožnění prvního představitele homo sapiens sapies s Adamem. Redukce člověka na dokonalého živočicha vede k nezbytnosti evoluce, ovšem uznání duše vykazuje nutnost Božího zásahu. Skutečnost nám ukazuje jediné: obrovskou propast mezi lidskou bytostí a bestiemi (kterou zůstane i milé štěňátko či malující orangutan) v duševním ohledu. Stanovení přechodu antropoidního živočicha k člověku je záležitostí vědy, která ho může na základě pozdějších poznatků upravit. Náboženství definuje na základě Písma vznik člověka skrze stvoření; a protože člověk ve své plnosti je utvářen duševním intelektem, duchovní a tělesnou složkou – toto bylo v člověka utvořeno bezprostředně (i vložením duše do vhodného živého těla).
Snad se tu nejeví popis stvoření v souladu s archeologií, ale nutno podotknout, že se pokoušíme srovnávat racionální badatelskou rekonstrukci s popisem orientálce obklopeného pohany. Tím se snažím objasnit, že ono „stvoření z prachu země“ pro nás znamená téměř doslovný výrobní proces, kdežto pro inspirovaného pisatele představovalo obrat, že člověk není bohem, ale má od něho svoji důstojnost. Počátek knihy Geneze není určitým druhem scénáře, nýbrž velkolepým hymnem na Boží stvořitelské dílo. A v poezii platí jedině kritérium symbolu a rytmu; souladu.
Příbytek duše, kterým je lidské tělo, může pocházet zprostředkovaně od mezičlánků, ovšem původcem (a navíc bezprostředním, co se týká duše) je Bůh-Stvořitel. Souvisejí s tími otázky ohledně kreacionismu a evoluce. Krom toho jsme nedávno uvedli odkaz na související článek na stránkách Vatikánského rozhlasu.
Ale nebojím se uvést i, ačkoliv mírně teologizující, argument proti evoluci: různé formy života jsou představovány jako stupně vývoje, ale ve svém druhu jsou sami o sobě dokonalé!
