Otázka:
Kolikrát jsem slyšel konstatování, že Bůh miluje lidi bezpodmínečně, dotaženo do důsledku se mi jeví, že ateisté jsou v tomto smyslu upřímní, a křesťané se svými prosbami, činy a rituály jaksi podlézají a vnucují se. Potíž mám se slovem bezpodmínečně, "unconditionally". Smysl mi to dává jedině tehdy, když jde o čiré děkování... Prosím o komentář k tomuto tématu, případně odkazy na další četbu. Děkuji.

Odpověď:
Proč vlastně mluvíme o tom, že nás Bůh miluje bez podmínek? Především z psychologického hlediska, neboť mnoho lidí se trápí velkými pocity viny. Proklamace nezměrné lásky Boha k člověku tak dává jistotu a naději. Zároveň je výzvou ke stejnému projevování dobroty k nám nevyhovujícím lidem.

Ze strany druhé se jedná o postoj skutečného rodiče (či Stvořitele), který miluje bez podmínek, jaké by kladl vychovatel: „Budu tě mít rád, až když ty splníš tyto předpoklady.“ Bůh miluje jako první a „od matčina lůna“; vše, čím se k němu člověk obrací, je až odpověď na tuto lásku. Navíc i modlitba prosebná zahrnuje „anamnetickou“ část připomínající Boží velké činy a vyznání Boží všemohoucnosti. Nejde o přemlouvání ze strany člověka, nýbrž výrazem spolehnutí se a rovněž dotazování na jeho vůli.

Nutno doplnit, že Bůh má rád všechny; ale odměnit může až ty, kteří si to zasluhují. Ačkoliv se v poslední době často hovoří o lásce bez podmínek, neslyšel jsem dosud o spáse bez podmínek. Bůh má skutečně rád každého člověka, neboť ho učinil ke svému obrazu. Ale ten, který jeho podobu ztratil zlem, které páchá – tomu může Bůh dopřát takový nadstandard, jakým je věčný život?

Nejedná se jen o nějakou uklidňující léčbu, nýbrž rozjímání o Božích vlastnostech na teologickém základě. Jak to dokládá list Římanům (5,8), Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.