Otázka:
Proč milování dvou milujících se lidí vnímáte pouze jako biologický akt, a ne jako projev jejich lásky???

Odpověď:
My? “Milováním” zřejmě myslíte sexuální spojení, že? Snad to nevyzní příliš jizlivě, ale jak je možné rozčilovat se nad vlastním tvrzením vloženým druhému do úst?
V “Humanae vitae” stojí Pravá povaha a vznešenost manželské lásky se nám ukáže, uvažujeme-li o ní v jejím nejvyšším zdroji, v Bohu, protože Bůh je láska, je to Otec, od něhož mají původ všechny rody na nebi i na zemi.
Manželství tedy není výtvorem ani nevzniklo vývojem slepě působících přírodních sil. Je to moudré a prozřetelné ustanovení Boha Stvořitele k uskutečňování záměrů jeho lásky k lidstvu. Manželé usilují výlučným darováním sebe, které je jim vlastní, o takové osobní společenství, jímž se vzájemně zdokonalují a spolupracují s Bohem na plození a výchově nových životů.
Pro pokřtěné pak manželství na sebe bere i důstojnost svátostného znamení milosti, poněvadž představuje spojení Krista a církve.
V tomto světle jasně vynikají charakteristické známky a potřeby manželské lásky, o nichž je třeba mít přesnou představu.
Především je to láska plně lidská, to jest současně smyslová i duchovní. Není to tedy pouhý výraz pudu nebo citového hnutí, ale též, a hlavně, úkon svobodné vůle. Taková láska se udržuje a roste radostmi a bolestmi každodenního života, takže se manželé stávají jakoby jedním srdcem a jednou duší a dosahují společně své lidské dokonalosti.
Dále je to láska bezvýhradná, to jest zcela zvláštní způsob osobního přátelství, v němž se manželé velkodušně podílejí na všem, bez nepatřičných výhrad nebo sobecké vypočítavosti. Kdo opravdu miluje svého manžela, nemiluje ho jen pro to, co od něho přijímá, ale pro něho samého. A dělá to s radostí, že ho může obohatit tím, že se mu sám dává.
Je to též láska věrná a výlučná až do smrti. Tak to chápou ženich a nevěsta v den, kdy na sebe dobrovolně a úplně vědomě berou úkol manželského svazku. věrnost sice může být někdy těžká, ale nikdo nemůže popřít, že je vždycky možná, vznešená a záslužná. Příklad velmi mnohých manželů během staletí nejen ukazuje, že je ve shodě s povahou manželství, ale že je i zdrojem hlubokého a trvalého štěstí.
Konečně je to láska plodná, neboť není zcela vyčerpána vzájemným vztahem manželů, ale směřuje k pokračování a vzbuzování nových životů. Když si to přečtete ještě jednou a pozorně, zjistíte čím se liší láska (manželů) od sexu (dvou osob).