Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Jak se pozná povolání k reholnimu zivotu?
Nekteri tvrdi, ze Buh ke cloveku primo mluvi, jini, ze clovek
to pozna svou svobodnou vuli a svym rozumem. Jak to tedy je?
Dale by mne zajimalo, jestli lide, kteri se rozhodnou pro
manzelstvi, zvazuji, zda pro tento stav maji povolani.
Predem dekuji za odpoved.
Odpověď:
Otázka povolání, ať již k zasvěcenému životu, ke kněžství, či k manželství, je neoddělitelná od intenzivního duchovního života. Z tohoto úhlu pohledu bychom mohli říci, že Bůh k člověku "promlouvá", že jej "povolává" - tedy že člověk, který se v modlitbách ptá na Boží vůli, může poznat rozpoznat své povolání. Nicméně na druhou stranu je třeba říci, že nelze očekávat nějaké jednoznačné a výrazné "zjevení", například nějaký "hlas zhůry", který by jednoznačně člověku určil: "Půjdeš do kláštera !" Každé povolání je velmi osobní a neopakovatelné a u jednotlivého člověka se projevuje různě. Důležité je, aby v člověku vzrůstala jistota, že jde správnou cestou. Po období rozhodování, kdy se člověk vydá za povoláním, většinou následuje doba útěchy, která potvrdí správnost směru. V případě, že jde jinou cestou a přitom poctivě hledá, má Bůh dostatek prostředků, aby jej na správnou cestu dostal.
Poznat pravdivost povolání může být pro jednotlivce dosti obtížné, proto je velmi doporučený rozhovor s duchovním vůdcem nebo knězem. Ten již má zkušenost vlastního povolání a pomůže hledajícímu lépe se orientovat. Některé komunity či hnutí také pořádají duchovní cvičení zaměřené na rozlišování povolání.
Každé povolání má ten první impulz, který člověka nasměruje, ale pak je důležitá doba dozrávání, kdy se člověk se svým povoláním "sžívá". Musí to být totiž spolupráce Božího volání a svobodné lidské odpovědi.
Co se manželství týče, je pravdou, že Bůh k němu dává lidem povolání podobně jako k zasvěcenému životu. Nicméně nešvarem je, že se o něm málo mluví. Vzhledem k tomu, že instituci manželství zná i sekulární společnost, hodnotí se manželství jako jakýsi standard a řada lidí uvažuje způsobem: "Když nebudu mít povolání (tj. ke kněžsví, zasvěcenému životu), ožením/vdám se..." Mohli bychom tedy říci, že lidé by měli zvažovat, zda mají povolání k manželství, ovšem zdali tak činí, to už je druhá věc. V každém případě manželství je specifické povolání, nikoli pouze nedostatek povolání k zasvěcenému životu apod. Spiritualita povolání k manželství je velmi krásně popsána v knihách Daniela Ange: "Tvé tělo je stvořeno pro lásku" a "Tvé tělo je stvořeno pro život". Obě vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Na závěr bych rád dodal, že povolání je třeba hledat "na kolenou", musí být promodlené a vymodlené a je záležitostí dlouhodobého intenzivního života s Bohem.
Jak se pozná povolání k reholnimu zivotu?
Nekteri tvrdi, ze Buh ke cloveku primo mluvi, jini, ze clovek
to pozna svou svobodnou vuli a svym rozumem. Jak to tedy je?
Dale by mne zajimalo, jestli lide, kteri se rozhodnou pro
manzelstvi, zvazuji, zda pro tento stav maji povolani.
Predem dekuji za odpoved.
Odpověď:
Otázka povolání, ať již k zasvěcenému životu, ke kněžství, či k manželství, je neoddělitelná od intenzivního duchovního života. Z tohoto úhlu pohledu bychom mohli říci, že Bůh k člověku "promlouvá", že jej "povolává" - tedy že člověk, který se v modlitbách ptá na Boží vůli, může poznat rozpoznat své povolání. Nicméně na druhou stranu je třeba říci, že nelze očekávat nějaké jednoznačné a výrazné "zjevení", například nějaký "hlas zhůry", který by jednoznačně člověku určil: "Půjdeš do kláštera !" Každé povolání je velmi osobní a neopakovatelné a u jednotlivého člověka se projevuje různě. Důležité je, aby v člověku vzrůstala jistota, že jde správnou cestou. Po období rozhodování, kdy se člověk vydá za povoláním, většinou následuje doba útěchy, která potvrdí správnost směru. V případě, že jde jinou cestou a přitom poctivě hledá, má Bůh dostatek prostředků, aby jej na správnou cestu dostal.
Poznat pravdivost povolání může být pro jednotlivce dosti obtížné, proto je velmi doporučený rozhovor s duchovním vůdcem nebo knězem. Ten již má zkušenost vlastního povolání a pomůže hledajícímu lépe se orientovat. Některé komunity či hnutí také pořádají duchovní cvičení zaměřené na rozlišování povolání.
Každé povolání má ten první impulz, který člověka nasměruje, ale pak je důležitá doba dozrávání, kdy se člověk se svým povoláním "sžívá". Musí to být totiž spolupráce Božího volání a svobodné lidské odpovědi.
Co se manželství týče, je pravdou, že Bůh k němu dává lidem povolání podobně jako k zasvěcenému životu. Nicméně nešvarem je, že se o něm málo mluví. Vzhledem k tomu, že instituci manželství zná i sekulární společnost, hodnotí se manželství jako jakýsi standard a řada lidí uvažuje způsobem: "Když nebudu mít povolání (tj. ke kněžsví, zasvěcenému životu), ožením/vdám se..." Mohli bychom tedy říci, že lidé by měli zvažovat, zda mají povolání k manželství, ovšem zdali tak činí, to už je druhá věc. V každém případě manželství je specifické povolání, nikoli pouze nedostatek povolání k zasvěcenému životu apod. Spiritualita povolání k manželství je velmi krásně popsána v knihách Daniela Ange: "Tvé tělo je stvořeno pro lásku" a "Tvé tělo je stvořeno pro život". Obě vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Na závěr bych rád dodal, že povolání je třeba hledat "na kolenou", musí být promodlené a vymodlené a je záležitostí dlouhodobého intenzivního života s Bohem.
