Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Chtěla jsme se zeptat, s jakým povrchem mohou přijít do styku proměněné tělo a krev Páně, tedy z jakého materiálu může být vyroben kalich a patena. Myslela jsem, že jejich vnitřní povrch musí být vždy zlato, ale všimla jsem si, že se požívá například i keramika. Na jednu stranu dovedu pochopit, že první křesťané neměli na zlato a používali třeba onu keramiku, ale na druhé straně i v judaismu přeci platí, že pro Boha jen to nejlepší, tedy zlato.
Moc děkuji za odpověď.
Odpověď:
Argumentace chudými křesťany apoštolských dob nebývá ve všech ohledech správná. Sváteční jídelní soupravy si uchovávali nejen židé, ale i naše praprababičky. Namítnete-li, že někteří neměli ani na to jídlo, nezapomeňte, že slavení Eucharistie bylo záležitostí společenství. Jelikož se křesťané scházeli nejprve po domech, bylo to právě u těch, kteří byli schopni pozvat ostatní. Tím sice netvrdím, že vždy používali zlaté kalichy, ale pro velkou úctu volili lepší materiál než hliněné misky. I dnes je třeba zvolit důstojné „nádobí“, tedy pevné (a neprosakující), vzácné a odlišené. Určitě lze i ze standardních materiálů zhotovit cennější nádoby, než je běžně zlacený plech z mědi; užívá se i olivového dřeva – u kalichů s foukaným zlatým sklem. Stejně možné je užívat glazované keramiky (umělcem a nikoliv plácalem).
Nejnovější pokyny k Římskému misálu stanovují:
Posvátné nádoby ať se zhotovují z ušlechtilého kovu. Jsou-li zhotoveny z kovu, který oxiduje nebo je méně ušlechtilý než zlato, mají se zpravidla uvnitř pozlatit.
Podle uvážení biskupské konference, potvrzeného Apoštolským stolcem, mohou se posvátné nádoby zhotovovat také z jiných pevných materiálů, které jsou podle obecného úsudku v jednotlivých krajinách pokládány za ušlechtilé, např. z ebenu nebo z jiných tvrdých dřev, jen když odpovídají posvátnosti použití. V takovém případě má vždy přednost materiál, který se snadno netříští a nepodléhá zkáze. Platí to pro všechny nádoby určené pro uchovávání hostií, jako jsou paténa, ciborium, téka, monstrance a podobné.
Kalichy a jiné nádoby určené pro Krev Páně ať mají vrchní část zhotovenou z takového materiálu, který nevsakuje tekutinu. Nohu možno zhotovit z jiných pevných a důstojných materiálů.
Je úkolem umělcovým dát posvátným nádobám takový tvar, který by odpovídal zvyklostem jednotlivých zemí; ovšem tak, aby byly vhodné k liturgickému použití, k němuž jsou určeny, a zřetelně se lišily od těch, které jsou určeny k běžnému dennímu užívání. (IGMR 328-332)
Chtěla jsme se zeptat, s jakým povrchem mohou přijít do styku proměněné tělo a krev Páně, tedy z jakého materiálu může být vyroben kalich a patena. Myslela jsem, že jejich vnitřní povrch musí být vždy zlato, ale všimla jsem si, že se požívá například i keramika. Na jednu stranu dovedu pochopit, že první křesťané neměli na zlato a používali třeba onu keramiku, ale na druhé straně i v judaismu přeci platí, že pro Boha jen to nejlepší, tedy zlato.
Moc děkuji za odpověď.
Odpověď:
Argumentace chudými křesťany apoštolských dob nebývá ve všech ohledech správná. Sváteční jídelní soupravy si uchovávali nejen židé, ale i naše praprababičky. Namítnete-li, že někteří neměli ani na to jídlo, nezapomeňte, že slavení Eucharistie bylo záležitostí společenství. Jelikož se křesťané scházeli nejprve po domech, bylo to právě u těch, kteří byli schopni pozvat ostatní. Tím sice netvrdím, že vždy používali zlaté kalichy, ale pro velkou úctu volili lepší materiál než hliněné misky. I dnes je třeba zvolit důstojné „nádobí“, tedy pevné (a neprosakující), vzácné a odlišené. Určitě lze i ze standardních materiálů zhotovit cennější nádoby, než je běžně zlacený plech z mědi; užívá se i olivového dřeva – u kalichů s foukaným zlatým sklem. Stejně možné je užívat glazované keramiky (umělcem a nikoliv plácalem).
Nejnovější pokyny k Římskému misálu stanovují:
Posvátné nádoby ať se zhotovují z ušlechtilého kovu. Jsou-li zhotoveny z kovu, který oxiduje nebo je méně ušlechtilý než zlato, mají se zpravidla uvnitř pozlatit.
Podle uvážení biskupské konference, potvrzeného Apoštolským stolcem, mohou se posvátné nádoby zhotovovat také z jiných pevných materiálů, které jsou podle obecného úsudku v jednotlivých krajinách pokládány za ušlechtilé, např. z ebenu nebo z jiných tvrdých dřev, jen když odpovídají posvátnosti použití. V takovém případě má vždy přednost materiál, který se snadno netříští a nepodléhá zkáze. Platí to pro všechny nádoby určené pro uchovávání hostií, jako jsou paténa, ciborium, téka, monstrance a podobné.
Kalichy a jiné nádoby určené pro Krev Páně ať mají vrchní část zhotovenou z takového materiálu, který nevsakuje tekutinu. Nohu možno zhotovit z jiných pevných a důstojných materiálů.
Je úkolem umělcovým dát posvátným nádobám takový tvar, který by odpovídal zvyklostem jednotlivých zemí; ovšem tak, aby byly vhodné k liturgickému použití, k němuž jsou určeny, a zřetelně se lišily od těch, které jsou určeny k běžnému dennímu užívání. (IGMR 328-332)
