Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Dobrý den,
působím jako učitel na základní škole a zajímaly by mě základní informace o přijímání podobojí v katolické církvi běžnými věřícími.
Děkuji.
Odpověď:
Situace je dnes v katolické církvi taková, že pod obojí způsobou se může přijímat vždycky, když je to vhodné. Doporučuje se to zvláště při některých významnějších slavnostech, třeba Slavnost Těla a Krve Páně, na Zelený čtvrtek, při svatbě atd.
Ty důvody, proč je to nějak přesto složitější, jsou historické, teologické a praktické povahy.
Dnes jsou zde především ty praktické důvody: je někdy opravdu problém při delších bohoslužbách při větším počtu lidí podávat pod obojí způsobou. Taky je tu problém hygieny při přijímání z kalicha. To trochu řeší podávání namáčením. Možná je tu i určitý rys setrvačnosti z minulosti.
A kupodivu se ta praxe zas tak moc neliší od způsobu některých evangelických církvích, kde se přijímá sice pod obojí, ale jejich Večeře Páně je několikrát do roka, nebo jednou za měsíc, což může počtem odpovídat katolické praxi, kde ale je mše svatá prostě častější a není pokaždé přijímání pod obojí. To je podle mých informací, možná by to někteří evangeličtí bratři doplnili.
Dnešní pokoncilní doba poukazuje, že je to teologicky v pořádku - pod jednou způsobou - ale chybí tu symbolická plnost. Proto se doporučuje přijímání pod obojí častěji. Praxe po světě je velmi různá.
Hlavně v době pozdního středověku byly důvody teologické. Řešily se žhavé otázky přítomnosti Krista ve způsobách chleba a vína. Ale to je na celý historicko-teologický "traktát". Jisté je, že světlo do těchto hledání přináší tridentský koncil, tedy že v každé způsobě zvlášť je Kristus zcela přítomen. To ale vytvořilo konfrontační rys celé věci a tak zde byla dodržována různá praxe mezi katolíky a evangelíky. To vše je ale historicky mnohem propletenější.
Pravda o přítomnosti Krista v každé způsobě platí i dnes, ale spor, naštěstí, je už trochu vyhaslý. Jakkoli stále teologicky vnímáme rozdílné chápání eucharistie u katolíků a evangelíků, je to pro nás dost bolestná záležitost a nedá se jednoduše a lacině říct: "Vždyť je to jedno.", přesto jsme dnes v mnohých věcech mnohem blíž než tehdy. Dokladem toho je tzv. ekumenismus - snaha o porozumění a sjednocení křesťanů.
Dobrý den,
působím jako učitel na základní škole a zajímaly by mě základní informace o přijímání podobojí v katolické církvi běžnými věřícími.
Děkuji.
Odpověď:
Situace je dnes v katolické církvi taková, že pod obojí způsobou se může přijímat vždycky, když je to vhodné. Doporučuje se to zvláště při některých významnějších slavnostech, třeba Slavnost Těla a Krve Páně, na Zelený čtvrtek, při svatbě atd.
Ty důvody, proč je to nějak přesto složitější, jsou historické, teologické a praktické povahy.
Dnes jsou zde především ty praktické důvody: je někdy opravdu problém při delších bohoslužbách při větším počtu lidí podávat pod obojí způsobou. Taky je tu problém hygieny při přijímání z kalicha. To trochu řeší podávání namáčením. Možná je tu i určitý rys setrvačnosti z minulosti.
A kupodivu se ta praxe zas tak moc neliší od způsobu některých evangelických církvích, kde se přijímá sice pod obojí, ale jejich Večeře Páně je několikrát do roka, nebo jednou za měsíc, což může počtem odpovídat katolické praxi, kde ale je mše svatá prostě častější a není pokaždé přijímání pod obojí. To je podle mých informací, možná by to někteří evangeličtí bratři doplnili.
Dnešní pokoncilní doba poukazuje, že je to teologicky v pořádku - pod jednou způsobou - ale chybí tu symbolická plnost. Proto se doporučuje přijímání pod obojí častěji. Praxe po světě je velmi různá.
Hlavně v době pozdního středověku byly důvody teologické. Řešily se žhavé otázky přítomnosti Krista ve způsobách chleba a vína. Ale to je na celý historicko-teologický "traktát". Jisté je, že světlo do těchto hledání přináší tridentský koncil, tedy že v každé způsobě zvlášť je Kristus zcela přítomen. To ale vytvořilo konfrontační rys celé věci a tak zde byla dodržována různá praxe mezi katolíky a evangelíky. To vše je ale historicky mnohem propletenější.
Pravda o přítomnosti Krista v každé způsobě platí i dnes, ale spor, naštěstí, je už trochu vyhaslý. Jakkoli stále teologicky vnímáme rozdílné chápání eucharistie u katolíků a evangelíků, je to pro nás dost bolestná záležitost a nedá se jednoduše a lacině říct: "Vždyť je to jedno.", přesto jsme dnes v mnohých věcech mnohem blíž než tehdy. Dokladem toho je tzv. ekumenismus - snaha o porozumění a sjednocení křesťanů.
