Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Chvála Kristu ,
rád bych si ujasnil , jak je tomu s pokrývkou hlavy v kostele?
Sv.Pavel píše ve svém I.listu Korintským (1 Ko 11,3-4):" Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh. Každý muž, který se modlí nebo prorocky mluví s pokrytou hlavou , zneuctívá toho, kdo je mu hlavou, a každá žena, která se modlí nebo prorocky mluví s nezahalenou hlavou, zneuctívá toho, kdo je jí hlavou; je to jedno a totéž, jako kdyby byla ostříhaná." Dále píše (1 Ko 11,7) :" Muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy."
1) Proč tedy mají církevní hodnostáři obvykle od biskupů výše při obřadech pokrytou hlavu ( obdoba židovské jarmulky - latinský název neznám )?
2) Proč není povinná pokrývka hlavy (šátek apod.) u žen ?
Děkuji za vysvětlení. P+D H.
Odpověď:
V prvním listu do Korintu, počínaje 2. veršem 11. kapitoly, se Pavel zabývá pravidly pro liturgická shromáždění. Jako obvykle je pro takové instrukce motivován něčím, co se odehrávalo v křesťanských komunitách. Jen velmi málo psal čistě teoreticky, ale ve svých dopisech narážel třeba na určité nešvary, se kterými se setkal. Abychom pochopili, co vlastně chtěl říci, je užitečné „zrekonstruovat“ to, co se tam odehrávalo. Ovšem to se nám asi nikdy bezezbytku nepodaří.
Podle autorů komentářů k tomuto Pavlovu listu je cílem pisatele podtrhnout identitu člověka jako muže a ženy. V řecko-římském prostředí bylo zvykem, že na veřejnosti chodily ženy zahalená, s pokrytou hlavou. Pavlovo poselství o rovnosti člověka v Kristu bylo v Korintu přijato s velkým nadšením, ale nakonec vyústilo do faktu, že se setřely rozdíly mezi mužem a ženou při modlitebních shromážděních: některé ženy se odívali jako muži, někteří muži zase jako ženy. Můžeme si všimnout toho, že v paralelním textu dopisu Galaťanům Pavel píše: „Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši“ (Gal 3, 28n), zatímco v listu do Korintu (1Kor 12, 13) dvojici „muž a žena“ vynechává. Podle několika exegetů v tom lze vidět i narážku na homosexuální chování, které je výslovně zmíněno v listě do Říma. Každopádně se dá říci, že Pavlo jde o to, aby se muži chovali a odívali jako muži, ženy pak jako ženy. V zásadě nejde tak ani o pokrytí či nepokrytí hlavy šátkem či závojem, protože pojem „pokrývka/závoj“, řecky “kalymma“ na tomto místě nenajdeme. Jde spíše o úpravu hlavy: muži jsou ostříhaní, kdežto ženy mají dlouhé vlasy. Pavlovy výrazy „odkrytá hlava x pokrytá hlava“ nenajdeme v Písmu na žádném jiném místě a řecký kořen těchto termínů odkazuje spíš na kosmetiku než na módní doplňky či součásti povinného oděvu.
A teď k oné "jarmulce". Ke vzniku této pokrývky hlavy přispěla potřeba a nutnost chránit se před chladem. Při procesích nebo při chórové modlitbě museli klerici zvláště v chladnějších prostředích a dobách nosit nějakou pokrývku hlavy. Ta se postupně vyvíjela a od 12. století již máme zaznamenán její specifický název - pileus. Tato pokrývka hlavy dostávala různé formy, jednou z nich je biret, takový speciální "kněžský klobouk", který se dodnes používá. Kněží mají biret černý, biskupové fialový, kardinálové červený a papež se honosí bílým. Druhá forma kněžské pokrývky hlavy si zachovala název pileus a dostala od 14. století takovou podobu, aby ji ten, kdo nosí mitru, nemusel snímat. To je právě dnešní pileus, jinak v našich zemích nazývaný solideo (tedy to, co nazýváte "obdobou židovské jarmulky). I tento pileus (solideo) se odlišuje barvami: papež má bílý, kardinál červený, biskup fialový a kněz černý (diecézní kněží jej většinou nenosí, snad spíše řeholníci, a ti jej přizpůsobují barvě řehoního oděvu). Pileus dnes praktický význam nemá, snad jen trochu zaměstnává ceremonáře, zpestřuje liturgii občasným padáním či zajišťuje biskupovi sedes, aby mu jej, než se vrátí od příjímání, někdo neobsadil. :-) Název solideo popisuje fakt, že jej nositel odkládá pouze před Bohem: tedy od začátku eucharistické modlitby (preface) do skončení přijímání.
Liturgický oděv, jak jej známe dnes, se postupně vyvíjel z oděvu civilního, různé „doplňky“ časem pozbyly svůj praktický význam a byla jim vtisknuta nějaká symbolika. Čas od času přijde nějaká reforma, která tu kterou část oděvu zruší nebo alespoň omezí její používání. To by jste se divil, kolik toho bylo napsáno před reformou 2. vatikánského koncilu napsáno třeba o liturgických rukavicích či obuvi. Tak např. zkuste si tipnout, jakým biblickým veršem bylo ve starých příručkách pro liturgii podpořeno užívání speciální vyšívané obuvi.
Chvála Kristu ,
rád bych si ujasnil , jak je tomu s pokrývkou hlavy v kostele?
Sv.Pavel píše ve svém I.listu Korintským (1 Ko 11,3-4):" Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh. Každý muž, který se modlí nebo prorocky mluví s pokrytou hlavou , zneuctívá toho, kdo je mu hlavou, a každá žena, která se modlí nebo prorocky mluví s nezahalenou hlavou, zneuctívá toho, kdo je jí hlavou; je to jedno a totéž, jako kdyby byla ostříhaná." Dále píše (1 Ko 11,7) :" Muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy."
1) Proč tedy mají církevní hodnostáři obvykle od biskupů výše při obřadech pokrytou hlavu ( obdoba židovské jarmulky - latinský název neznám )?
2) Proč není povinná pokrývka hlavy (šátek apod.) u žen ?
Děkuji za vysvětlení. P+D H.
Odpověď:
V prvním listu do Korintu, počínaje 2. veršem 11. kapitoly, se Pavel zabývá pravidly pro liturgická shromáždění. Jako obvykle je pro takové instrukce motivován něčím, co se odehrávalo v křesťanských komunitách. Jen velmi málo psal čistě teoreticky, ale ve svých dopisech narážel třeba na určité nešvary, se kterými se setkal. Abychom pochopili, co vlastně chtěl říci, je užitečné „zrekonstruovat“ to, co se tam odehrávalo. Ovšem to se nám asi nikdy bezezbytku nepodaří.
Podle autorů komentářů k tomuto Pavlovu listu je cílem pisatele podtrhnout identitu člověka jako muže a ženy. V řecko-římském prostředí bylo zvykem, že na veřejnosti chodily ženy zahalená, s pokrytou hlavou. Pavlovo poselství o rovnosti člověka v Kristu bylo v Korintu přijato s velkým nadšením, ale nakonec vyústilo do faktu, že se setřely rozdíly mezi mužem a ženou při modlitebních shromážděních: některé ženy se odívali jako muži, někteří muži zase jako ženy. Můžeme si všimnout toho, že v paralelním textu dopisu Galaťanům Pavel píše: „Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši“ (Gal 3, 28n), zatímco v listu do Korintu (1Kor 12, 13) dvojici „muž a žena“ vynechává. Podle několika exegetů v tom lze vidět i narážku na homosexuální chování, které je výslovně zmíněno v listě do Říma. Každopádně se dá říci, že Pavlo jde o to, aby se muži chovali a odívali jako muži, ženy pak jako ženy. V zásadě nejde tak ani o pokrytí či nepokrytí hlavy šátkem či závojem, protože pojem „pokrývka/závoj“, řecky “kalymma“ na tomto místě nenajdeme. Jde spíše o úpravu hlavy: muži jsou ostříhaní, kdežto ženy mají dlouhé vlasy. Pavlovy výrazy „odkrytá hlava x pokrytá hlava“ nenajdeme v Písmu na žádném jiném místě a řecký kořen těchto termínů odkazuje spíš na kosmetiku než na módní doplňky či součásti povinného oděvu.
A teď k oné "jarmulce". Ke vzniku této pokrývky hlavy přispěla potřeba a nutnost chránit se před chladem. Při procesích nebo při chórové modlitbě museli klerici zvláště v chladnějších prostředích a dobách nosit nějakou pokrývku hlavy. Ta se postupně vyvíjela a od 12. století již máme zaznamenán její specifický název - pileus. Tato pokrývka hlavy dostávala různé formy, jednou z nich je biret, takový speciální "kněžský klobouk", který se dodnes používá. Kněží mají biret černý, biskupové fialový, kardinálové červený a papež se honosí bílým. Druhá forma kněžské pokrývky hlavy si zachovala název pileus a dostala od 14. století takovou podobu, aby ji ten, kdo nosí mitru, nemusel snímat. To je právě dnešní pileus, jinak v našich zemích nazývaný solideo (tedy to, co nazýváte "obdobou židovské jarmulky). I tento pileus (solideo) se odlišuje barvami: papež má bílý, kardinál červený, biskup fialový a kněz černý (diecézní kněží jej většinou nenosí, snad spíše řeholníci, a ti jej přizpůsobují barvě řehoního oděvu). Pileus dnes praktický význam nemá, snad jen trochu zaměstnává ceremonáře, zpestřuje liturgii občasným padáním či zajišťuje biskupovi sedes, aby mu jej, než se vrátí od příjímání, někdo neobsadil. :-) Název solideo popisuje fakt, že jej nositel odkládá pouze před Bohem: tedy od začátku eucharistické modlitby (preface) do skončení přijímání.
Liturgický oděv, jak jej známe dnes, se postupně vyvíjel z oděvu civilního, různé „doplňky“ časem pozbyly svůj praktický význam a byla jim vtisknuta nějaká symbolika. Čas od času přijde nějaká reforma, která tu kterou část oděvu zruší nebo alespoň omezí její používání. To by jste se divil, kolik toho bylo napsáno před reformou 2. vatikánského koncilu napsáno třeba o liturgických rukavicích či obuvi. Tak např. zkuste si tipnout, jakým biblickým veršem bylo ve starých příručkách pro liturgii podpořeno užívání speciální vyšívané obuvi.
