Otázka:
Po třech letech jsem zase navštívil Medžugorje. Místo vypadá jako regulérně schválené zjevení. Více než milion poutníků ročně, stovky kněží, sem tam nějaký biskup, vizionáři pravidelně promlouvající k poutníkům a P. Maria jako by se zjevovala na jejich zavolání. Místní biskup ale zjevení prohlašuje za falešná, zakázal vizionářům veřejně vystupovat ; a ti, podporovaní kněžími, jej ignorují, námitky má i polský klerus, neboť čím více Poláků jezdí do Medžugorje, tím méně jich jezdí do Čenstochové. Námitky má i ČBK. Přesto kněží, místní i přijíždějící, suverénně mluví o pravosti zjevení. Vatikánské kruhy oficiálně zachovávají důstojné mlčení, mezi poutníky se ale šíří šeptanda, že papež se zjevením souhlasí a tajně (soukromě) k poutím vybízí.
Chápu, že když zjevení trvá krátce, že je těžké posoudit, zda je pravé či ne. Zde ale trvá již 23 let, denně se opakuje, je tedy dostatek prostoru k jeho zkoumání a rozhodnutí. Chápu ovšem také, že je zde problém. Na rozdíl od zjevení v Lurdech či Fatimě vizionáři stále žijí a nejen to, nezmizeli za zdmi klášterů, ale vesele si užívají života. Nikdo např. neví, čím se vlastně živí a nikdo to nechce říci. Jak řekl Ivan, P. Maria jim řekla, že řeholní či kněžský život po nich nepožaduje, že se mohou oženit a vdát.
Takže jen dr. Mráček je expertem na zjevení, posuzuje, která jsou pravá a která ne a které bytosti - duchovně nižší či vyšší - je způsobují a odhaduje, kdy, kde a jaký zázrak P. Maria udělá. Občas to vypadá, jako by ji úkoloval.
Je nezporné, že situace v Medžugorii je již tak "rozjetá", že zastavit ji by byl veliký problém. Mnoho místních lidí je na poutnících ekonomicky závislých, je tam již vybudován veliký poutnický areál který je stále vylepšován, prostě už tam bylo investováno tolik, že P. Maria i Církev ta zjevení prostě schválit musí. Jen kdyby ti vizionáři neustálým mluvením "nezlobili". Myslíte, že se Církev může včas a jednoznačně vyjádřit a určit, co je pravdivé a co ne?

Odpověď:
Chápu, že situace kolem zjevení je nejasná, a "šeptandy" jsou různé. Nicméně postoj církve k těmto otázkám je poměrně jednoduchý. Předně kromě Bible neexistuje žádné církví schválené zjevení a také o žádném zjevení kromě biblického není řečeno, že je pravé. Ani o Fatimě, ani o Lurdech či La Salettě církev neříká, že se jednalo o skutečné zjevení Panny Marie. Pouze potvrzuje, že obsah zjevení, tedy to, co bylo řečeno v jednotlivých poselstvích, neodporuje Písmu a víře církve. Nic víc. Církev tedy nezkoumá, zda-li jsou fenomény zjevení skutečné a pravdivé, ale zkoumá obsah poselství. A to je možné udělat, až zjevení definitivně skončí. Dokud budou zjevení v Medžugorje pokračovat, žádné oficiální stanovisko k jejich obsahu nezazní. Proto prohlašovat medžugorská zjevení za pravá je nejen nepřesné, ale i nelegitimní a zavádějící. V tzv. zjeveních může být mnoho lidského, jakýsi hon po senzaci, výjmečnosti. Je pravda, že mohou přispět k prohloubení náboženského života, ale bohužel se dá z takových věcí udělat i výhodný obchod. Takže je třeba mít stále na paměti, že centrem naší víry je Bible, že tento typ zjevení není součástí Vyznání víry, ale spadá do oblasti soukromé zbožnosti. Nikdo k němu nemůže být nucen. Záleží na každém jednotlivém člověku, jaký postoj k němu zaujme.