Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Srdečně zdravím, chtěl jsem se zeptat na otázku, když opustí kněz církev, tj. např ( možná jeden z nejčastějších ):zamiluje se a shledá že nemůže v církvi působit nadále jako kněz. Zajímaly by mě dopady tohoto činu. Je zřejmé, že takový člověk se již nemůže oženit ( církevní sňatek ), takže v případě nějakého trvalého svazku se ženou , popřípadě manželství ( na úřadě ) se jedná o konkubinát? Takže z osoby plně zasvěcené se stane člověk, který v podstatě nemůže přistupovat ke svátostem? Jak na tento "hřích" pohlíží církev? Dá se na tomto místě vůbec mluvit o hříchu, když se jedná o lásku mezi mužem a ženou. Je jasné, že tento muž dal již své srdce Bohu prostřednictvím slibů a přijetím svěcení. Dá se mluvit o nějaké špatnosti, když tito dva třeba pak dobře vychovaj své děti a mají harmonickou rodinu? Dá se od církve získat nějaký dispenz, který by tomuto člověku umožňoval přistoupit ke svátostem. A může např. žena požádat o dodatečný církevní sňatek, jak se to dělá, např když jeden z manželů je nevěřící a ani si nepřeje svatbu v kostele, tak druhý si požádá o církevní splatnění tohoto manželství, takže může přistupovat ke svátostem. Je to možné i v tomto případě, nebo dotyčná žena je svým způsobem také vyloučena a nese se svým mužem ( knězem ) kříž? Na závěr taková možná zvláštní otázka, možná těžko zodpověditelná, možná ne. Ale dá se říct, že by se dotyčný člověk mohl kvůli tomuto výše popsanému činu "bát o spásu své duše"?
Předem mockrát děkuji za odpověď. Nechci aby můj dotaz vyzněl špatně. Za Vaší pomoci bych rád odpověděl nejen sobě, ale i těm, se kterými jsem nad touto otázkou uvažoval.
Odpověď:
Kněz, který by jakýmkoliv způsobem porušil své závazky, vlastně zrazuje Krista, jemuž se slibem zavázal k duchovnímu dobru. Jediná možná cesta nevykonávat službu vyplývající ze svěcení je tzv. laicizace, při jíž papež slibu zprošťuje („co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi“). Většinou jde o problém ženatých jáhnů, kteří po svěcení, ani když ovdoví, nemohou uzavřít nové manželství. Je to situace nezvyklá, ale jednotlivé příklady ukazují, že mohou zachovat dobrý život bez opuštění i víry.
Kněz, který „uteče“ dělá něco podobného jako nevěrný muž, když si namlouvá, že milenku miluje více a tedy je to správnější – není. Odpad kněze je ďáblovým úspěchem, ránou pro biskupa a pohoršením věřících („i on“). Je to nejhorší druh hříchu proti čistotě, protože ti, co se smilstva dopustili, ho měli zakázáno – ale on to pozitivně slíbil.
Srdečně zdravím, chtěl jsem se zeptat na otázku, když opustí kněz církev, tj. např ( možná jeden z nejčastějších ):zamiluje se a shledá že nemůže v církvi působit nadále jako kněz. Zajímaly by mě dopady tohoto činu. Je zřejmé, že takový člověk se již nemůže oženit ( církevní sňatek ), takže v případě nějakého trvalého svazku se ženou , popřípadě manželství ( na úřadě ) se jedná o konkubinát? Takže z osoby plně zasvěcené se stane člověk, který v podstatě nemůže přistupovat ke svátostem? Jak na tento "hřích" pohlíží církev? Dá se na tomto místě vůbec mluvit o hříchu, když se jedná o lásku mezi mužem a ženou. Je jasné, že tento muž dal již své srdce Bohu prostřednictvím slibů a přijetím svěcení. Dá se mluvit o nějaké špatnosti, když tito dva třeba pak dobře vychovaj své děti a mají harmonickou rodinu? Dá se od církve získat nějaký dispenz, který by tomuto člověku umožňoval přistoupit ke svátostem. A může např. žena požádat o dodatečný církevní sňatek, jak se to dělá, např když jeden z manželů je nevěřící a ani si nepřeje svatbu v kostele, tak druhý si požádá o církevní splatnění tohoto manželství, takže může přistupovat ke svátostem. Je to možné i v tomto případě, nebo dotyčná žena je svým způsobem také vyloučena a nese se svým mužem ( knězem ) kříž? Na závěr taková možná zvláštní otázka, možná těžko zodpověditelná, možná ne. Ale dá se říct, že by se dotyčný člověk mohl kvůli tomuto výše popsanému činu "bát o spásu své duše"?
Předem mockrát děkuji za odpověď. Nechci aby můj dotaz vyzněl špatně. Za Vaší pomoci bych rád odpověděl nejen sobě, ale i těm, se kterými jsem nad touto otázkou uvažoval.
Odpověď:
Kněz, který by jakýmkoliv způsobem porušil své závazky, vlastně zrazuje Krista, jemuž se slibem zavázal k duchovnímu dobru. Jediná možná cesta nevykonávat službu vyplývající ze svěcení je tzv. laicizace, při jíž papež slibu zprošťuje („co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi“). Většinou jde o problém ženatých jáhnů, kteří po svěcení, ani když ovdoví, nemohou uzavřít nové manželství. Je to situace nezvyklá, ale jednotlivé příklady ukazují, že mohou zachovat dobrý život bez opuštění i víry.
Kněz, který „uteče“ dělá něco podobného jako nevěrný muž, když si namlouvá, že milenku miluje více a tedy je to správnější – není. Odpad kněze je ďáblovým úspěchem, ránou pro biskupa a pohoršením věřících („i on“). Je to nejhorší druh hříchu proti čistotě, protože ti, co se smilstva dopustili, ho měli zakázáno – ale on to pozitivně slíbil.
