Otázka:
Co je to za nesmysl, když se v kancionále v písni 516, 4. sloka zpívá: Duše jen se rozlétni ke svatému kříži, kde na hoře obětní Otcův hněv Syn smíří. Jaký otcův hněv má syn smiřovat! Není to urážka pánaboha.

Odpověď:
To je antropomorfismus – připisování lidských vlastností. Říci o Bohu, že je přísný soudce je naprosto stejně nepřesné a zavádějící jako laskavý kmet.
Každá společnost a kultura popisuje Boha slovníkem své doby, proto přirozeně z despotické monarchie pochází koncept uraženého majestátu, který již neodpovídá tolerantnosti demokracie.

Podle starozákonního požadavku smírné oběti za hřích (Leviticus 4) se Kristova smrt přirovnává k této oběti smíření (Řím 3,25). Písmo často hovoří o tom, že porušení smlouvy hříchem vyvolává Boží hněv; např.: Hospodin se na Šalomouna rozhněval, že se srdcem odklonil od Hospodina, Boha Izraele, jenž se mu dvakrát ukázal. (1 Král 11,9) a Dobrotivá ruka našeho Boha je nade všemi, kdo ho hledají, ale jeho moc a hněv je proti všem, kdo ho opouštějí. (Ez 8,22)
Stejné pojetí přejímá i Zákon nový Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. (Řím 1,18) a Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává. (Jan 3, 36). Bible dokonce několikrát zmiňuje Ježíšův projev citů i hněvu – třeba Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. (Mk 10,14)

Ačkoliv se nám určité obraty nemusejí zamlouvat, mají v podstatě stejnou výpovědní hodnotu. Apoštol vysvětluje tutéž skutečnost jinými slovy: Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: „Proklet je každý, kdo visí na dřevě“. (Gal 3,13) a na jiných místech se ve vztahu k vykoupení užívají další obraty „na svém těle vzal naše hříchy na kříž – svou obětí sňal hřích – přivedl k dokonalosti / posvětil.“ Hříchem, kterým člověk odporuje Bohu, na sebe přivolává trest; jedině Kristova smrt nám jeho poslušností přináší smíření.

Není to lidský hněv spojený s pomstou a nenávistí, ale podobně není u Boha ani lidská lhostejnost – četl jsem v jednom kostele:
Věčný jsem a nehledáte mě,
všemohoucí jsem a nebojíte se mě,
milosrdný jsem a nedůvěřujete mně,
spravedlivý jsem a nectíte mě,
cesta jsem a neznáte mě,
světlo jsem a nevidíte mě,
pravda jsem a nevěříte mně,
moudrý jsem a neposloucháte mě,
život jsem a netoužíte po mně,
učitel jsem a netážete se mě,
bohatý jsem a neprosíte mě,
krásný jsem a nemilujete mě,
šlechetný jsem a nesloužíte mně...