Otázka:
Zajímalo by mne, jaký je Váš názor na to, ke komu směřoval Bůh svou nekonečnou lásku v době, kdy svět ve své, řekněme současné podobě, neexistoval. Bůh jakožto věčný, nestvořený, bez konkrétního počátku a konce musel, měřeno lidským pohledem, trpět pocitem „nenaplněnosti svých vztahových potřeb“, a to vzhledem k poměru doby existence světa s věčností Jeho bytí relativně dosti dlouho… V Písmu svatém o skutečnosti Boha před stvořením světa příliš zmínek není, snad vyjma Geneze.

Odpověď:
Bůh v době, kdy svět neexistoval, pocitem „nenaplněnosti svých vztahových potřeb“ netrpěl. Věříme v Boha trojjediného – Boha Otce, Syna a Ducha Svatého. Bůh je tedy společenství osob Nejsvětější Trojice. A právě v tomto společenství existují vztahy. Otec miluje Syna, Syn miluje Otce. Jejich vzájemná láska je tak intenzivní a k tomu božská, že je sama božskou osobou – Duchem Svatým. Bůh je tedy blažený sám v sobě a k tomu, aby naplnil své potřeby, člověka nepotřebuje.
Navíc před stvořením světa nelze hovořit o čase v tom smyslu, jak jej vnímáme my – čas je neodmyslitelně spjat se stvořeným světem. Tudíž nemá smysl se ptát, „co dělal Bůh předtím, než stvořil svět“.