Otázka:
Chvála Kristu!
Stále nemohu přijít na kloub otázce svátostin. Co všechno řadíme do svátostin. Co řadíme do svěcení, co (koho) světíme. Co řadíme do žehnání, co (koho) žehnáme. Kostel se světí nebo žehná? A svěcená voda se světí nebo žehná? Zkoušel jsem odpověď nalézt i v mnohých knihách, ale většinou jsem našel jen povídání o projevech, původu atd, mnohdy i autoři míchají dohromady pojmy "svátostina", "žehnání" a "svěcení". Lze říci, že svěcením se dnes označuje pouze udělování svátosti svěcení kněžstva, a vše ostatní je žehnání?
Pak mám ještě druhý dotaz z úplně jiného soudku: jak to dopadne s římskokatolickým knězem, který se rozhodne oženit. Je i nadále knězem? Smí udělovat svátosti, sloužit mši, být dále členem řádu?
Děkuji mnohokráte za Vaši ochotu


Odpověď:
Na věky.

Svátostiny jsou, jednoduše řečeno, všechny ostatní duchovní konání vyjma sedmi svátostí (křtu, biřmování, eucharistie, smíření, nemocných, manželství a kněžství). A na přijetí svátostí nás připravují.
Svátostiny představují právě žehnání (osobám, místům a předmětům - lidově nazývané "svěcení") - přesně je tedy voda žehnána, růženec je žehnán...
Zvláštní postavení v této oblasti mají: zasvěcení oltáře a kostela, opata a abatyše, zasvěcení pannen a řeholní sliby, i exorcismy.

Svěcení je svátostí udílenou ke službě společenství, a to v trojím stupni: jáhenském, kněžském a biskupském. Ze svátosti svěcení pak vychází pověření k žehnání / svátostinám (svátost manželství zase zakládá pověření k žehnání v rodině - dětem a sobě navzájem).

Jáhen vázaný celibátem a ostatní klerici mohou být svého slibu Bohu zproštěni jedině papežem. Znamená to, že kdo chce vystoupit z duchovního stavu tzv. laicizací již nemůže žádné svátosti udělovat (kromě rozhřešení umírajícího).