Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
V jakém stavu hříšnosti, (dá-li se to tak říci) je podle katolické církve katolík, případně jaké církevní tresty mu hrozí když:
1) Chodí k přijímání téměř u všech církví v republice a zůčastňuje se aktivně i bohoslužeb nekřesťanských?
2) Povinnost nedělní účasti realizuje podle toho jak potřebuje
3) Neuznává katolické učení o antikoncepci a potažmo sexuální morálce
4) Neuznává papežskou neomylnost a že papež má být nejvyšší hlavou církve.
5) Neuznává, že jen katolická církev je tou nejpravější církví Kristovou (ve smyslu Dominus Iesus)
6) Nechodí ke svátosti smíření, ale k přijímání ano.
7) Výroky církevního magisteria prostuduje, ale vždy se zařídí dle svého svědomí a nečiní mu to problém a výčitky (myslí si své).
8) Připouští preexistenci a reinkarnaci v rozporu s učením církve.
9) Kromě toho, že je již 20 let katolíkem konvertitou, praktikuje zen, taoistická a jógová cvičení, kabalu, astrologii, spirituální alchymii a studuje bílou magii rovněž bez pocitu konfliktu s učením církve.
Odpověď:
Asi bych tak nepátral po stupni hříšnosti, ale spíše bych si kladl otázku po stavu jeho víry (popřípadě duševního zdraví). Podle toho, co popisujete, se nejedná o věřícího člověka, ale "lovce autogramů". Pokud by daná osoba skutečně žila alespoň jeden z daných bodů, nemůže zároveň realizovat ostatní. Nejde především o učení církve, ale o vztah k Bohu. Náboženství není výtvor lidí, neřídí se stanoviskem jednotlivce ani většiny, ale Božími zákony. A ty jsou jasně dané v Písmu. Kdykoli se Izraelité pustili svou vlastní cestou, tak to s nimi špatně dopadlo. Ani Nový zákon není v tomto směru jiný. Ježíš klade důraz ne na formální a odtažité dodržování zákonů, ale na pochopení jejich smyslu a splynutí s nimi.
Proto bych v daném případě nehrozil ani tresty církevními, ani zatracením, ale spíše bych apeloval na promýšlení vztahu k Bohu, kladení otázky: "Kdo je vlastně pro mě Bůh?", čtení Písma, modlitbu... Soudit ho bude jednou Bůh!
V jakém stavu hříšnosti, (dá-li se to tak říci) je podle katolické církve katolík, případně jaké církevní tresty mu hrozí když:
1) Chodí k přijímání téměř u všech církví v republice a zůčastňuje se aktivně i bohoslužeb nekřesťanských?
2) Povinnost nedělní účasti realizuje podle toho jak potřebuje
3) Neuznává katolické učení o antikoncepci a potažmo sexuální morálce
4) Neuznává papežskou neomylnost a že papež má být nejvyšší hlavou církve.
5) Neuznává, že jen katolická církev je tou nejpravější církví Kristovou (ve smyslu Dominus Iesus)
6) Nechodí ke svátosti smíření, ale k přijímání ano.
7) Výroky církevního magisteria prostuduje, ale vždy se zařídí dle svého svědomí a nečiní mu to problém a výčitky (myslí si své).
8) Připouští preexistenci a reinkarnaci v rozporu s učením církve.
9) Kromě toho, že je již 20 let katolíkem konvertitou, praktikuje zen, taoistická a jógová cvičení, kabalu, astrologii, spirituální alchymii a studuje bílou magii rovněž bez pocitu konfliktu s učením církve.
Odpověď:
Asi bych tak nepátral po stupni hříšnosti, ale spíše bych si kladl otázku po stavu jeho víry (popřípadě duševního zdraví). Podle toho, co popisujete, se nejedná o věřícího člověka, ale "lovce autogramů". Pokud by daná osoba skutečně žila alespoň jeden z daných bodů, nemůže zároveň realizovat ostatní. Nejde především o učení církve, ale o vztah k Bohu. Náboženství není výtvor lidí, neřídí se stanoviskem jednotlivce ani většiny, ale Božími zákony. A ty jsou jasně dané v Písmu. Kdykoli se Izraelité pustili svou vlastní cestou, tak to s nimi špatně dopadlo. Ani Nový zákon není v tomto směru jiný. Ježíš klade důraz ne na formální a odtažité dodržování zákonů, ale na pochopení jejich smyslu a splynutí s nimi.
Proto bych v daném případě nehrozil ani tresty církevními, ani zatracením, ale spíše bych apeloval na promýšlení vztahu k Bohu, kladení otázky: "Kdo je vlastně pro mě Bůh?", čtení Písma, modlitbu... Soudit ho bude jednou Bůh!
