Otázka:
Mám dotaz týkající se tzv. "prvních pátků". U nás v kostele bývá v tyto dny mnohem víc lidí na mši sv., o řadách u zpovědnic ani nemluvě. Přitom nám kněží vysvětlují, že spoléhat na to, že si prvními pátky zasloužíme spásu, je blud.
Ráda bych věděla, jaká je historie vzniku a prožívání prvních pátků a jaký smysl mají pro dnešního křesťana.
Za odpověď děkuji.

Odpověď:
Zaslíbení Markétě Alacoque, že z úcty k Nejsvětějšímu srdci nezemře s nekajícím srdcem, kdo "v novéně" devíti prvních pátků přijal svátost smíření a Eucharistii, vyžaduje trvalé úsilí. Není proto "poukazem" do nebe.

Na druhou stranu spása není výsledkem lidské píle, ale přispěním Boží milosti vytrvat až do konce. Proto tato pobožnost není účinná vykonáním, jako získáním značné posily. Zmechanizování je velkým nebezpečím, aby se věřící nezpovídal bez kajícího srdce a nepřijímal Tělo Kristovo bez úcty.

Velkým přínosem vidění francouzské řeholnice bylo podnícení značné eucharistické úcty, která trvá přes dvě století. (Mimochodem, svatořečil ji předchůdce Benedikt XV.) Měli bychom si uchovat podstatu: pravidelné přijímání pokání a počítání s konečností světa. Zdá se však, že před Bohem se sklání spíše starší (co již mají omezené možnosti hřešit) a mladší generace pravidelné zpovědi s následným přijímáním nedoceňují (ač by se na ně právě měli soustředit). Svůj smysl pobožnosti prvních pátků neztratili, jen se může vytrácet vnitřní zápal.