Otázka:
Ráda bych svůj život zasvětila Bohu, ale nevím jak postupovat. Už od dětství jsem toužila být jeptiškou, ale rodiče mi to nedovolili. Jsou ateisté a pro jistotu mě ani nepokřtili, prý až budu dospělá, ať si mohu svobodně vybrat, čemu chci věřit. Tak teď jsem už dospělá, už jsem si vybrala, že chci být katolička a chodím na doučování ke křtu. Rodiče se mi smějí a považují mě za blázna. S panem farářem jsem ještě o tom, že chci být jeptiška, nemluvila, nenašla jsem odvahu. Potřebovala bych poradit co a jak, protože jsem slyšela, že než je člověk do nějakého řádu přijatý, že to trvá i několik let. Nedalo by se to nějak urychlit? A pak bych chtěla vědět, co musím ještě všechno absolvovat, abych se mohla stát jeptiškou, a kde bych sehnala nějaké další informace. Za odpověď předem děkuji.

Odpověď:
Je krásné, že jste našla cestičku k Bohu a že máte velké nadšení pro Boží věci. I řeholní stav je jako manželství nebo kněžství především povolání. Jako si Vás Bůh našel, ať už při tom užil jakékoli prostředky, tak také, bude-li to jeho vůle, si Vás přitáhne do řehole. Ale člověk se musí chránit toho, aby tato rozhodnutí dělal za něj. Řeholníkem, ať už řeholním bratrem nebo sestrou (jeptiška je spíše hanlivý výraz), se daný člověk nemůže stát bez toho, že by cítil, že jej k tomuto způsobu života volá Bůh. Je to totiž rozhodnutí pro celý život a člověk, který by k řeholi Boží povolání neměl a přesto se k tomu z nějakého důvodu (třeba i chvályhodného) rozhodl, by se necítil šťastný.
Vzhledem k tomu, že se připravujete na křest, je celkem pochopitelné i Vaše nadšení. Je to dobře. Ale právě v nadšení není člověk schopen dost dobře rozlišovat, co je Boží volání a co je vlastní představa. Aby se to vytříbilo, je zapotřebí čas. Žádná řádová představená Vás nepřijme ani jako kandidátku za kratší dobu než tři roky po křtu. Teprve pak třeba nastoupíte do dvouletého noviciátu, kde teprve na vlastní lůži pocítíte, co to řehole je. A pokud i tehdy budete vnitřně přesvědčena o povolání k tomuto způsobu života, pak to zřejmě bude Vaše cesta.
Pro tuto chvíli Vám mohu poradit jen jedno: modlete se o to, abyste správně poznala, kde Vás Bůh chce mít, abyste jednou byla šťastná. A pokud Vás myšlenka na řád bude stále "držet", promluvte si o tom za nějaký čas s knězem. Třeba Vás během té doby osloví i způsobe života nějakého konkrétního řeholního společenství. Boží cesty jsou nevyzpytatelné a člověk z nich může kvůli přílišnému spěchu sejít...
Určitě Vás nechci od ničeho odrazovat, ale snad trošku brzdit. :-)) Když počkáte nějaký ten rok, určitě nic neztratíte, naopak si budete jistější o správnosti svého rozhodnutí.