Otázka:

Píšu v takové zvláštní náladě. Včera měl taťka oslavu 50 let a už několik týdnů před tím bylo doma dusno. Jsem vystaven stresu každodenně, i když to na sobě nedávám znát, protože jsem flegmatik. Ale doma mi říkají, že jsem cholerik, protože se pořád rozčiluji a neumím se ovládat. Třeba teď mě chtěli doslova dotáhnout na onu oslavu, zrovna jsem pomáhal hledat nějaké knihy a když se chtěl bránit, vyletěly mi papíry s rukou. Při pohledu na zkrčené listy jsem se vzpamatoval jako první a utelkl jsem do pokoje, kde
jsem zamkl a začal jsem se bít...

Jsem neochotný, lenivý, drzý, hubatý, tvdohlavý, urážlivý atd... Když mi řeknou, abych něco něco udělal, tak to vždycky nějak okomentuji - většinou to je podle mě zbytečné nebo nevím, jak to mám udělat nebo mám jednoduše jenom jiné úkoly. Ale vysvětli to někomu! Už opravdu nevím, co mám dělat. A jsem beznadějný i v tom, že to neumím nikomu vysvětlit. Tak jak jsem doma nejchytřejší, který všechno ví, tak nikde jinde neumím ani říct svůj názor...

Připomínám si slova papeže: Kdybyste věděli, co vím já, také byste nespali a modlili se...

Mohu to vůbec vyznat knězi? Je to moje povaha, takže stejně to udělám znovu a znovu. Existuje nějaký způsob, jak bojovat s tím, jací jsme?

Odpověď:
Jak by Vám řekl každý lékař, pro úspěšnou léčbu nějaké nemoci nestačí znát její projevy a důsledky, ale je nutné hledat její příčinu. Totéž platí na rovině psychické, ale i duchovní. Navíc jsou tyto tři roviny – tělesnost-psychika-spiritualita – vzájemně propojeny, takže jedna druhou ovlivňují. Z Vaší otázky je patrné, že jste to vzal za správný konec. Uvědomujete si, že mnohé z „hříšných projevů“ souvisejí s Vašim temperamentem, zároveň se však nechcete s daným faktem smířit a hledáte způsob, jak s ním bojovat. To je velmi chvályhodné a zároveň tím děláte první krok ke změně.
Asi moc nepomůže jednoduše naordinovat „dvakrát otčenáš a zdrávas“, ale je třeba vidět psychický charakter Vašeho problému. Já nejsem psycholog a nehodlám ani nemohu suplovat odborníky z této oblasti, rozhovor s profesionálním psychologem by byl zcela jistě mnohem konkrétnější v tom, jak problém řešit a na co se zaměřit. Proto bych Vám takovou konzultaci doporučil. Typologie, se kterou psychologové často pracují, pomůže odhalit základní projevy chování a předvídat reakce apod. To je velmi užitečná věc, protože právě na základě sebepoznání je možné se sebou začít pracovat. Ignác z Loyoly, který byl bezesporu dobrým znalcem lidské psýché, doporučoval metodu agere contra, tedy vědomě a cíleně působit proti negativním charakterovým vlastnostem: např. flegmatik se musí vědomě povzbuzovat k aktivitě, komunikaci atd., naopak cholerik musí své reakce účinně a vědomě „brzdit“. Každopádně se to neobejde bez kontinuálního úsilí, popřípadě znovuzačínání. Na druhou stranu bude tato námaha odměněna vědomím uspokojení ve chvílích, kdy se Vám podaří vyhrát sám nad sebou, a rozhodně pozitivní reakcí vašeho okolí, které bude s povděkem přijímat Vaše úsilí.
Vyznávat hříchy ano či ne? Jednoznačně ano, jednak je to moment uvědomění si, kde je ještě slabé místo, jednak svátost míření uzdravuje zranění, jež jsme si způsobili sami či nějak ublížili svých hříšným chováním i druhým. Nakonec i vědomí, že po svátosti smíření můžeme začít znovu a již se nemusíme vracet k minulým prohrám, bude něco, co Vás podrží a povzbudí.