Otázka:
Chtela bych se zeptat, zda-li clovek musi vyznat pri svatosti smireni i neco, co sice povazuje za hrich, ale nechce o tom s nikym mluvit(nebo to je hodne tezke pro neho)? Nebo nestacilo by treba rici, lituji jedne veci, co se stala v mem zivote? Vzdyt prece Jezis vidi do srdce cloveka a vi, co se stalo i to, ze toho ten clovek lituje.

Odpověď:
Ve svátosti smíření jsme povinni vyznat všechny těžké hříchy, nakolik jsme schopni i jejich počet a okolnosti (lehké hříchy de facto povinni vyznat nejsme, ale jejich vyznání má velký vliv na duchovní růst, protože za "malými chybami" se mohou skrývat hlubší problémy). Toto vyznání v sobě obsahuje i určitou míru "pokoření" a je výrazem opravdové lítosti nad hříchy. Nestačí tedy jen obecně říci: "lituji určité věci", ale je i z výchovného hlediska užitečné "onu věc" dokázat pojmenovat. Samozřejmě zde může hrát svou roli určitý strach nebo stud, jsou lidé, kteří o svých problémech dokážou mluvit zcela otevřeně, jiní jsou zase spíše uzavření a je to pro ně velmi obtížné. Svůj význam bude jistě hrát i důvěra ke zpovědníkovi. Někomu je snažší rozhovor tváří v tvář, jinému zase anonymita zpovědnice. Zde je určitě svoboda, kterou kněží budou respektovat.
Myslím, že se nemáte skutečně čeho bát, protože zpovědní tajemtví je velmi vážný závazek, který kněží přijímají. Zároveň oni sami mají zkušenost vlastní hříšnosti, proto mohou kajícníkovi rozumět.