Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Chvála Kristu!
Měla bych jeden dotaz. Je možné, že už tu asi podobné dotazy byly, ale ptám teď kvůli sobě... Asi 4 roky jsem cítila povolání do kláštera, asi rok a půl jsem byla aspirantkou. Ale pak jsem nastoupila do školy - na Vš a tam jsem poznala jednoho kluka, se kterým teď chodím. No ale je to takové chození nechození. Myslelas jsem, že mi tím Pán ukázal cestu, ale nevím... Když jsem u sester v klášteře cítím takový jakýsi klid a vnitřní štěstí, kdežto s tím klukem se necítím tak dobře. Ale nevím, k čemu mě Bůh volá? Proč by mě jinak posílal do školy a toho kluka do cesty? Jak poznám,kam mám jít, kde mě Pán chce mít???
Děkuji,Tereza
Odpověď:
Jak vidíte, cesta za povoláním a jeho rozpoznáním je docela klikatá… :-) Ale nebojte se, to co popisujete se stává docela běžně, skoro bych řekl, že to do cesty poznávání povolání patří. Základní otázka, kterou si člověk ve Vaší situaci musí zodpovědět, zní: řeholní život nebo manželství? Volá mě Bůh k manželství nebo k zasvěcenému životu? Otázka tedy není: volá mě Bůh k řeholi, nebo se mám vdát za toho kluka, který mě teď fascinoval. Praktický postup je následující: jestliže jste víceméně nastoupila cestu k řeholnímu životu, pokračujte po ní dál. Pouze jestliže zjistíte, že to není Vaše cesta, můžete odejít. Poznávacím znamením, že jste v řeholi špatně, ale není to, když se do někoho „zakoukáte“. Spíš by člověk v klášteře musel cítit vnitřní neklid, řeholní život by se mu stal protivným, nebyl by schopen plnit své povinnosti, atd. Představa, že bude po celý život žít v zasvěcení, by se stala „noční můrou“. Toto by bylo znamením, že tento způsob života není pro vás. Jestliže v klášteře cítíte klid a vnitřní štěstí, tak s odchodem nespěchejte. Zamilovanost do někoho během cesty za povoláním k zasvěcení je dosti častá, o tom by mohlo vyprávět mnoho kněží, řeholníků i řeholnic. Ale není to znamení odchodu, možná si při tom člověk víc uvědomí hodnoty druhého způsobu života a to mu pomůže, aby jeho rozhodnutí pro řeholní život bylo opravdu svobodné a vědomé ANO to tomu, co ho čeká, i k tomu, čeho se vzdává. A tady skončím, protože by se o tom dalo ještě mnoho napsat, rozdělit různé etapy a podetapy, zkoumat jednotlivé pohnutky atd. Ale to raději udělejte se svým zpovědníkem nebo se sestrou, která má Vaši formaci na starosti.
Chvála Kristu!
Měla bych jeden dotaz. Je možné, že už tu asi podobné dotazy byly, ale ptám teď kvůli sobě... Asi 4 roky jsem cítila povolání do kláštera, asi rok a půl jsem byla aspirantkou. Ale pak jsem nastoupila do školy - na Vš a tam jsem poznala jednoho kluka, se kterým teď chodím. No ale je to takové chození nechození. Myslelas jsem, že mi tím Pán ukázal cestu, ale nevím... Když jsem u sester v klášteře cítím takový jakýsi klid a vnitřní štěstí, kdežto s tím klukem se necítím tak dobře. Ale nevím, k čemu mě Bůh volá? Proč by mě jinak posílal do školy a toho kluka do cesty? Jak poznám,kam mám jít, kde mě Pán chce mít???
Děkuji,Tereza
Odpověď:
Jak vidíte, cesta za povoláním a jeho rozpoznáním je docela klikatá… :-) Ale nebojte se, to co popisujete se stává docela běžně, skoro bych řekl, že to do cesty poznávání povolání patří. Základní otázka, kterou si člověk ve Vaší situaci musí zodpovědět, zní: řeholní život nebo manželství? Volá mě Bůh k manželství nebo k zasvěcenému životu? Otázka tedy není: volá mě Bůh k řeholi, nebo se mám vdát za toho kluka, který mě teď fascinoval. Praktický postup je následující: jestliže jste víceméně nastoupila cestu k řeholnímu životu, pokračujte po ní dál. Pouze jestliže zjistíte, že to není Vaše cesta, můžete odejít. Poznávacím znamením, že jste v řeholi špatně, ale není to, když se do někoho „zakoukáte“. Spíš by člověk v klášteře musel cítit vnitřní neklid, řeholní život by se mu stal protivným, nebyl by schopen plnit své povinnosti, atd. Představa, že bude po celý život žít v zasvěcení, by se stala „noční můrou“. Toto by bylo znamením, že tento způsob života není pro vás. Jestliže v klášteře cítíte klid a vnitřní štěstí, tak s odchodem nespěchejte. Zamilovanost do někoho během cesty za povoláním k zasvěcení je dosti častá, o tom by mohlo vyprávět mnoho kněží, řeholníků i řeholnic. Ale není to znamení odchodu, možná si při tom člověk víc uvědomí hodnoty druhého způsobu života a to mu pomůže, aby jeho rozhodnutí pro řeholní život bylo opravdu svobodné a vědomé ANO to tomu, co ho čeká, i k tomu, čeho se vzdává. A tady skončím, protože by se o tom dalo ještě mnoho napsat, rozdělit různé etapy a podetapy, zkoumat jednotlivé pohnutky atd. Ale to raději udělejte se svým zpovědníkem nebo se sestrou, která má Vaši formaci na starosti.
