Otázka:
Dobry den, cetla jsem jiz jeden clanek ohledne povolani do celibatu. Protoze jsem se take obratila, prosla jsem obdobim "Jezisovych libanek". Behem te doby jsem velmi touzila vstoupit do celibatu. Postupne vsak ze me touha opadala. Nedavno se mi pri cteni evangelii ohledne manzelstvi (..a nekteri nevstupuji do manzelstvi proto, ze k tomu nejsou zpusobili... nebo je nezpusobilymi ucinili lide... ) dotkla slova - Kdo to muze pochopit, pochop ! - V tu chvili jsem citila, jako by to byla vyzva : "Jestli tomu skutecne rozumis, pojd ! Pojd a vejdi !" Znelo to skutecne jako vyzva (ano, slovo "pochop" nas vybízi k pochopeni, ale mam na mysli ono "vejdi","prijd", "pojd"). Chci naplnit sve poslani, ktere mi Pan prichystal, at uz je jakekoli. Od te chvile jiz ubehla nejaka doba a me nadseni je na "normalu". Nevim, zda to Pan myslel vazne, nechci vsak nic zlehcovat. Jsem "pripravena" vstoupit do manzelstvi stejne jako do celibatu. Citim se byt na rozcesti (nikoliv v neg. smyslu). Jak dal ? Nechci Pana pokouset a znovu se modlit a ptat se ho, jake je me povolani, aby si nemyslel, ze zpochybnuji jeho rozhodnuti. TED uz si nejsem jista, zda to, co bylo drive, plati i ted a zda to je vubec spravne tak jak tomu rozumim. Dekuji za odpoved.

Odpověď:
Nadšení pro vstup do celibátu a tak se dát plně do služeb Kristovy církve bývá jedním z důsledků obrácení. Člověk pocítí Boží blízkost a to mu dá tolik energie, že by mohl "obrátil celý svět". Jenže toto emocionální nadšení časem přejde a je zcela normální, že ochladnou i naše předsevzetí. Povolání k duchovnímu stavu a tím i k celibátu není záležitostí jednoho nadšeného souhlasu, ale je to dlouhodobý proces. Právě proto, že se člověk stane indiferentní ať už vůči celibátu či manželství, může s odstupem posoudit, zda ono povolání je od Boha či pouze od člověka. A právě teď se musí začít opravdově modlit, aby poznal své poslání a dokázal ho přijmout.
Pochybnosti přicházejí, ačkoli se už jednou člověk rozhodl. Dokud toto rozhodnutí není oficiálně potvrzeno (řeholními sliby či svěcením), je to stále doba rozhodování. Nelze zavírat oči před tím, že by člověk "mohl jít i jinou cestou"; celý život se nedá žít se zavřenýma očima. Myslím si, že je dobré, když si přizná, že "by skutečně mohl" žít jinak. Důvod, proč se pak rozhodne jít tak či onak, bude pocházet od někoho jiného, než je sám - od Boha.
Domnívám se, že to, co prožíváte, odpovídá zkušenosti prakticky každého člověka, který nastoupil cestu za Božím voláním. Nebojte se znovu a stále prosit v modlitbě za rozpoznání povolání, popřípadě doporučuji své pochybnosti probrat se svým duchovním vůdcem či zpovědníkem.