Otázka:
Dobrý den,
mám otázku ohledně hříchů. Ty se dělí, jak známo na lehké a na těžké. Já ale dodnes nevím, které jsou ty těžké a které ty lehké. A u kterých není nutná zpovědˇ, ale stačí upřímná lítost. Můžete mi, prosím, poradit? Děkuji

Odpověď:
Podobným tématem jsme se už zabývali v otázce číslo 2994 . Jen bych chtěl doplnit, co se týká zpovědi.
Ve svátosti smíření musíme vyznat všechny těžké smrtelné hříchy, jak se o tom zmiňuje katechismus (KKC 1456-7). Podle církevního práva je každý věřící povinen alespoň jednou za rok upřímně vyznat své těžké hříchy (Kodex, kán. 989). Ale rozhodně nám neuškodí vyznat i lehké všední hříchy. Vždyť pravidelná zpověď všedních hříchů nám pomáhá vychovávat svědomí, bojovat proti všem našim náchylnostech ke hříchu a vůbec postupovat v duchovní životě. Za příklad si můžeme vzít světce, kteří se při tzv. zpovědi ze zbožnosti vyznávali i z lehkých hříchů. Stále znovu tak můžeme získat milost pro intenzivnější život s Kristem. Pro toho, kdo to chce vzít vážně, můžeme doporučit zpověď jednou za čtrnáct dní.

Všední hříchy se nám odpouštějí též při každém vzbuzení dokonalé lítosti, lítosti z lásky, třeba na úvod mše svaté při úkonu kajícnosti. Contritio, jak se jinak říká dokonalé lítosti, dosáhne také odpuštění smrtelných hříchů, zahrnuje-li pevné předsevzetí jít ke svátostné zpovědi, jakmile to bude možné.

Když to shrnu, tak ideální je snažit se v životě o dokonalou lítost, nelitovat pouze ze strachu z trestu, a toto své snažení podpořit pravidelnou zpovědí s vyznáním všech (těžkých i všedních) hříchů.