Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Dobrý den, již dlouho se zabývám problémem, který se mě jako věřícího člověka velice dotýká. V roce 1994 jsem měla církevní sňatek včetně přijímání, ale s mužem jsme se úředně rozvedli již v roce 1998. Důvody byly vážné. Chtěla bych se nechat církevně rozvést, neboť jsem se v roce 2001 podruhé vdala. Můj současný manžel i já jsme silně věřící, máme tříletého syna, kterého jsme nechali pokřtít, a oba pociťujeme silnou touhu vzít se před Bohem. Napište mi prosím, zda je to možné a za jakých podmínek. Velice Vám děkuji za odpověď.
Odpověď:
Stejně jako Kristus miluje svou církev, má muž milovat svou manželku (srov. Ef 5,25). Smlouva věrnosti mezi Kristem a církví je neporušitelná, je naprosto pevná a jasná. A každé manželství má být obrazem této smlouvy. Absolutně nerozlučitelné je každé platně uzavřené svátostné manželství, tj. manželství mezi dvěma platně pokřtěnými (i nekatolíky!), které bylo po sňatku dokonáno tělesným spojením manželů.
Hodně zjednodušeně řečeno, neexistuje církevní rozvod. Občas se ale bohužel může stát, že při uzavírání manželství nebylo všechno v pořádku, že nebyly splněny všechny podmínky, jak je předepisuje církevní právo. V takové situaci je manželství neplatné. O platnosti nebo neplatnosti ale rozhoduje církevní soud. Je samozřejmé, že většina lidí nezná podmínky platnosti. Proto doporučuji vyhledat nějakého kněze nebo se přímo obrátit na diecézní církevní soud, kde vám rádi poradí, jak postupovat dále, pokud máte pochybnosti o platnosti vašeho prvního manželství. Zjistí-li se, že manželství bylo uzavřeno neplatně, soud prohlásí toto manželství za neplatné od samého začátku, nikoli za rozvedené. Potom tedy může být uzavřen platný, ne druhý, ale vlastně první (byť z hlediska občanského práva druhý) církevní sňatek.
Pokud bylo první manželství uzavřeno s plným vědomím toho, že je uzavíráno na celý život, nemohou ho zneplatnit ani defekty, které se snad v průběhu vyskytly (tělesná či duševní nemoc, nevěra, hrubost aj.). Neplatnost manželství vzniká tam, kde něco z toho existovalo již před svatbou a bylo to třeba schválně zatajeno.
„Problém“ může nastat, když se zjistí, že první manželství je platné. V tom případě je nerozlučitelné a trvá až do smrti jednoho z partnerů. Druhé - civilní - manželství je trvalým poraněním a porušením prvního svazku.
Mnohdy se potom stává, že tito rozvedení, kteří uzavřeli druhé manželství, velmi silně pociťují skutečnost, že nemohou přistupovat ke svátostem. Jakožto pokřtění ale musí mít účast na životě církve! Je určitě velmi smutné, že se jim uzavírají brány některých svátostí, ale neuzavírají se jim brány na cestě ke Kristu! Zkušenost rozvodu jim naopak může ještě pomoci více přilnout k Bohu. Jako křesťané mají věřit Bohu, modlit se k němu, naslouchat jeho slovu, konat skutky pokání a milosrdenství, vést děti k víře. A to všechno má před Bohem velkou cenu. Bolest, kterou jistě každý během rozchodu zažil v míře vrchovaté, se tak může stát zdrojem pochopení pro bolesti druhých, pramenem lásky k lidem, kteří se dostali do nějaké nouze.
Dobrý den, již dlouho se zabývám problémem, který se mě jako věřícího člověka velice dotýká. V roce 1994 jsem měla církevní sňatek včetně přijímání, ale s mužem jsme se úředně rozvedli již v roce 1998. Důvody byly vážné. Chtěla bych se nechat církevně rozvést, neboť jsem se v roce 2001 podruhé vdala. Můj současný manžel i já jsme silně věřící, máme tříletého syna, kterého jsme nechali pokřtít, a oba pociťujeme silnou touhu vzít se před Bohem. Napište mi prosím, zda je to možné a za jakých podmínek. Velice Vám děkuji za odpověď.
Odpověď:
Stejně jako Kristus miluje svou církev, má muž milovat svou manželku (srov. Ef 5,25). Smlouva věrnosti mezi Kristem a církví je neporušitelná, je naprosto pevná a jasná. A každé manželství má být obrazem této smlouvy. Absolutně nerozlučitelné je každé platně uzavřené svátostné manželství, tj. manželství mezi dvěma platně pokřtěnými (i nekatolíky!), které bylo po sňatku dokonáno tělesným spojením manželů.
Hodně zjednodušeně řečeno, neexistuje církevní rozvod. Občas se ale bohužel může stát, že při uzavírání manželství nebylo všechno v pořádku, že nebyly splněny všechny podmínky, jak je předepisuje církevní právo. V takové situaci je manželství neplatné. O platnosti nebo neplatnosti ale rozhoduje církevní soud. Je samozřejmé, že většina lidí nezná podmínky platnosti. Proto doporučuji vyhledat nějakého kněze nebo se přímo obrátit na diecézní církevní soud, kde vám rádi poradí, jak postupovat dále, pokud máte pochybnosti o platnosti vašeho prvního manželství. Zjistí-li se, že manželství bylo uzavřeno neplatně, soud prohlásí toto manželství za neplatné od samého začátku, nikoli za rozvedené. Potom tedy může být uzavřen platný, ne druhý, ale vlastně první (byť z hlediska občanského práva druhý) církevní sňatek.
Pokud bylo první manželství uzavřeno s plným vědomím toho, že je uzavíráno na celý život, nemohou ho zneplatnit ani defekty, které se snad v průběhu vyskytly (tělesná či duševní nemoc, nevěra, hrubost aj.). Neplatnost manželství vzniká tam, kde něco z toho existovalo již před svatbou a bylo to třeba schválně zatajeno.
„Problém“ může nastat, když se zjistí, že první manželství je platné. V tom případě je nerozlučitelné a trvá až do smrti jednoho z partnerů. Druhé - civilní - manželství je trvalým poraněním a porušením prvního svazku.
Mnohdy se potom stává, že tito rozvedení, kteří uzavřeli druhé manželství, velmi silně pociťují skutečnost, že nemohou přistupovat ke svátostem. Jakožto pokřtění ale musí mít účast na životě církve! Je určitě velmi smutné, že se jim uzavírají brány některých svátostí, ale neuzavírají se jim brány na cestě ke Kristu! Zkušenost rozvodu jim naopak může ještě pomoci více přilnout k Bohu. Jako křesťané mají věřit Bohu, modlit se k němu, naslouchat jeho slovu, konat skutky pokání a milosrdenství, vést děti k víře. A to všechno má před Bohem velkou cenu. Bolest, kterou jistě každý během rozchodu zažil v míře vrchovaté, se tak může stát zdrojem pochopení pro bolesti druhých, pramenem lásky k lidem, kteří se dostali do nějaké nouze.
