Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Dobrý den,
chtěl bych se zeptat, jakou máme jistotu, že apoštolská posloupnost, pod kterou rozumím předávání svěcení, nebyla od doby apoštolů až po naše dny nikdy přerušena. Zvláště v dobách pronásledování církve mohlo dojít k popravě všech starších místního sboru. Máme jistotu, že nově zvolení starší byli také řádně vysvěceni, tak jak to chápeme dnes? Máme také jistotu, že v úplných začátcích církve, kdy tato procedura nebyla tak samozřejmá jako dnes, byli noví starší řádně vysvěceni?
Odpověď:
U základů naší jistoty stojí Ježíšovo slovo: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ (Mt 28,20). To je povzbuzení, které Kristus adresoval svým apoštolům, když opouštěl tuto zemi. Nechce je nechat bez pomoci. Ale apoštolové přece zemřeli. Ztratil tak svou platnost i tento Ježíšův příslib? Samozřejmě ne!
Služba apoštolů byla ovšem něco jedinečného. Byli očitými svědky Kristova života. To se nedá nikomu předat. Apoštolství tak skončilo smrtí posledního z apoštolů, ale nikdy neskončilo apoštolské poslání a služba. Tak jako jsou na počátku apoštolové povoláváni Ježíšem, tak jsou další povolávání, prostřednictvím Ducha svatého, svěřena do rukou těch, kteří už tuto službu vykonávají. V těchto následovnících našla apoštolská služba své pokračovatele. Proto dnes v církvi už nemluvíme o apoštolech, ale o jejich nástupcích. Apoštolové předávali svou vlastní moc dalším mužům skrze modlitbu a vzkládání rukou (srov. 1 Tim 4,14; 5,22; 2 Tim 1,6; Tit 1,5). Postupně se těmto mužům začne říkat episkopoi (dohlížitelé), biskupové.
Biskupský úřad se tak stává nositelem návaznosti apoštolské služby a zárukou pokračování apoštolské tradice. Vytváří se historický řetězec, dějinná kontinuita, apoštolská posloupnost – záruka pokračování apoštolského sboru, jak ho vytvořil kolem sebe Kristus.
Apoštolská posloupnost byla pro první křesťany velmi ceněná. Byla garancí ryzosti víry a nauky. Svatý Irenej, autor 2. poloviny 2. století, uvádí seznamy biskupů, kterými chce ukázat, jak od apoštolů až do jeho doby jeden biskup následoval po druhém. Přitom si dává záležet především na posloupnosti římského biskupa.
Dnes samozřejmě narážíme na nedostatek pramenů. Vysledovat přesnou posloupnost je nemožné. Proto také říkáme, že biskup je nástupce apoštolů. Neříkáme, že ten biskup je nástupce Jana, druhý Tomáše. S jedinou výjimkou. Stejně jako kdysi pro Ireneje, tak i pro nás je důležitá posloupnost římského biskupa, nástupce apoštola Petra. Biskupská posloupnost římské církve se stává dokladem, měřítkem a zárukou nepřerušeného předávání apoštolské víry. V dokumentech Druhého vatikánského koncilu čteme: „Jako trvá úřad, který svěřil Pán zvlášť Petrovi, prvnímu z apoštolů, a který má přecházet na jeho nástupce, tak trvá i pastýřský úřad apoštolů, který má stále vykonávat posvátný biskupský stav“ (Lumen Gentium 20).
Apoštolská posloupnost má zajistit věrnost víře a praxi apoštolů. Má zabezpečit historické a duchovní spojení s Kristem. Z tohoto důvodu se jí nikdy nesmíme vzdát.
Papež Benedikt XVI. to nedávno vyjádřil slovy: „Skrze apoštolskou posloupnost sám Kristus dospívá až k nám: On sám k nám mluví slovy apoštolů a jejich nástupců. On sám působí ve svátostech prostřednictvím jejich rukou, v jejich pohledu je jeho pohled, který nás objímá a díky kterému můžeme pocítit, že jsme milováni a že jsme byli přijati do srdce Boha“.
Apoštolská posloupnost není předmětem jistoty jako spíš víry.
Na závěr jen tak pro zajímavost odkazuji na internetové stránky www.catholic-hierarchy.org , kde je u každého biskupa uveřejněna posloupnost svěcení, kam až sahají naše historické prameny (zhruba 16. st.).
Dobrý den,
chtěl bych se zeptat, jakou máme jistotu, že apoštolská posloupnost, pod kterou rozumím předávání svěcení, nebyla od doby apoštolů až po naše dny nikdy přerušena. Zvláště v dobách pronásledování církve mohlo dojít k popravě všech starších místního sboru. Máme jistotu, že nově zvolení starší byli také řádně vysvěceni, tak jak to chápeme dnes? Máme také jistotu, že v úplných začátcích církve, kdy tato procedura nebyla tak samozřejmá jako dnes, byli noví starší řádně vysvěceni?
Odpověď:
U základů naší jistoty stojí Ježíšovo slovo: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ (Mt 28,20). To je povzbuzení, které Kristus adresoval svým apoštolům, když opouštěl tuto zemi. Nechce je nechat bez pomoci. Ale apoštolové přece zemřeli. Ztratil tak svou platnost i tento Ježíšův příslib? Samozřejmě ne!
Služba apoštolů byla ovšem něco jedinečného. Byli očitými svědky Kristova života. To se nedá nikomu předat. Apoštolství tak skončilo smrtí posledního z apoštolů, ale nikdy neskončilo apoštolské poslání a služba. Tak jako jsou na počátku apoštolové povoláváni Ježíšem, tak jsou další povolávání, prostřednictvím Ducha svatého, svěřena do rukou těch, kteří už tuto službu vykonávají. V těchto následovnících našla apoštolská služba své pokračovatele. Proto dnes v církvi už nemluvíme o apoštolech, ale o jejich nástupcích. Apoštolové předávali svou vlastní moc dalším mužům skrze modlitbu a vzkládání rukou (srov. 1 Tim 4,14; 5,22; 2 Tim 1,6; Tit 1,5). Postupně se těmto mužům začne říkat episkopoi (dohlížitelé), biskupové.
Biskupský úřad se tak stává nositelem návaznosti apoštolské služby a zárukou pokračování apoštolské tradice. Vytváří se historický řetězec, dějinná kontinuita, apoštolská posloupnost – záruka pokračování apoštolského sboru, jak ho vytvořil kolem sebe Kristus.
Apoštolská posloupnost byla pro první křesťany velmi ceněná. Byla garancí ryzosti víry a nauky. Svatý Irenej, autor 2. poloviny 2. století, uvádí seznamy biskupů, kterými chce ukázat, jak od apoštolů až do jeho doby jeden biskup následoval po druhém. Přitom si dává záležet především na posloupnosti římského biskupa.
Dnes samozřejmě narážíme na nedostatek pramenů. Vysledovat přesnou posloupnost je nemožné. Proto také říkáme, že biskup je nástupce apoštolů. Neříkáme, že ten biskup je nástupce Jana, druhý Tomáše. S jedinou výjimkou. Stejně jako kdysi pro Ireneje, tak i pro nás je důležitá posloupnost římského biskupa, nástupce apoštola Petra. Biskupská posloupnost římské církve se stává dokladem, měřítkem a zárukou nepřerušeného předávání apoštolské víry. V dokumentech Druhého vatikánského koncilu čteme: „Jako trvá úřad, který svěřil Pán zvlášť Petrovi, prvnímu z apoštolů, a který má přecházet na jeho nástupce, tak trvá i pastýřský úřad apoštolů, který má stále vykonávat posvátný biskupský stav“ (Lumen Gentium 20).
Apoštolská posloupnost má zajistit věrnost víře a praxi apoštolů. Má zabezpečit historické a duchovní spojení s Kristem. Z tohoto důvodu se jí nikdy nesmíme vzdát.
Papež Benedikt XVI. to nedávno vyjádřil slovy: „Skrze apoštolskou posloupnost sám Kristus dospívá až k nám: On sám k nám mluví slovy apoštolů a jejich nástupců. On sám působí ve svátostech prostřednictvím jejich rukou, v jejich pohledu je jeho pohled, který nás objímá a díky kterému můžeme pocítit, že jsme milováni a že jsme byli přijati do srdce Boha“.
Apoštolská posloupnost není předmětem jistoty jako spíš víry.
Na závěr jen tak pro zajímavost odkazuji na internetové stránky www.catholic-hierarchy.org , kde je u každého biskupa uveřejněna posloupnost svěcení, kam až sahají naše historické prameny (zhruba 16. st.).
