Otázka:
Mám osobní dotaz ohledně svátosti smíření, respektive lehký a těžký hřích. Kamarádka dostala vynadáno, že jde ke zpovědi pouze s lehkým hříchem, že se má zpovídat pouze z těžkých hříchů.
Mně na větu, že mám pouze ty lehké hříchy, kněz vypěnil. Cituji: Tak ty jsi pouze urazila Boha, jinak se nic neděje. Tak jak to vlastně je, má se člověk vyznávat jen z těžkých hříchů, a pokud ho nemá, má počkat, až ho udělá, anebo to záleží na tom, na koho narazí?

Odpověď:
Předmětem svátostí smíření jsou především těžké hříchy, ale je velmi doporučeno zpovídat se i z lehkých hříchů. Pochopitelně, pokud člověk těžce nezhřešil a je si vědom alespoň jednoho lehkého hříchu, má právo na svátost smíření. (Pokud tedy o ni nežádá 2× denně, pak bych zpovědníkovu podrážděnou reakci trochu chápal. :-)) Nicméně pokud zpovědník kajícníkovi při svátosti smíření vynadá, je to přinejmenším politováníhodné a rozhodně by se to nemělo stávat. Nemohu posoudit to, proč byla reakce kněze právě taková, je však jisté, že některé způsoby vyznání hříchů (např. „já jsem vlastně nic špatnýho neudělal, jen takové ty lehké hříšky, však víte…“) mohou podráždit. Je třeba si uvědomit, že každý hřích má svou závažnost, každého hříchu by měl člověk upřímně litovat a nebrát jej na lehkou váhu.
Konkrétní řešení Vašeho problému je dvojí: buď si o tom s daným knězem promluvíte mimo svátost smíření, abyste oba pochopili postoj či pohled druhého, nebo jednoduše změníte zpovědníka.