Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Říká se, ze Boha lze najít jen v tichu a klidu. Je tomu opravdu tak?
Odpověď:
Správně v otázce odhadujete, že Bohu nemůžeme dávat podmínky, jak se s námi má setkávat, a zároveň i On je plně svobodný, jestli se s námi potká v tichu a míru, nebo v hluku a neklidu. Ale přesto je možné z dlouhé zkušenosti i z logiky věci tvrdit, že je ticho a klid určitým exkluzivním prostorem, kdy můžeme Bohu naslouchat. Potvrzuje to například hodně známý biblický text, který popisuje setkání Eliáše na Chorebu:
Hospodin řekl: „Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem.“ A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl.
Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný.
Jakmile jej Eliáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: „Co tu chceš, Eliáši?“
Odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“ (1Kr 19,11–14)
Tedy Hospodin v hlasu tichého vánku. Podobně vidíme i Ježíše, jak časně ráno odchází na opuštěné místo, aby hovořil se svým Otcem:
Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil. (Mk 1,35)
Toto vědomí setkávání se s Bohem v tichu se opakuje během celých dějin církve: je zde tradice pouštních otců, tradice mnišství, školy meditace a kontemplace, tichá adorace atd. Pokud je člověk v tichu a vnitřním klidu, asi mnohem snadněji zaslechne Boží hlas, je to privilegované místo a postoj pro modlitbu.
Přesto není Hospodin tímto svázaný a může k člověku promluvit i v prostředí, kdy skoro není slyšet vlastního slova :-). Nedávno jsem v zahraničí byl na jedné modlitbě, která se odehrávala v rámci hudebního divadla, a ke společné zpívané modlitbě chval hrála kvalitní rocková kapela. Reprosystémy pracovaly na stovky watů, prostě pěkný hukot. Přesto jsem to vnímal jako skvělý prostor společné modlitby. Podobně tomu může být na společné modlitbě charismatické konference, na diecézním setkání mládeže, na poutním místě, na černošské bohoslužbě, na bohoslužbě nebo setkání s lidmi s mentálním handicapem atd. Ale klidně i v hluku a neklidu velkoměsta mohu zaslechnout Boží sdělení a zažít Boží přítomnost, jde o postoj, schopnost vnímavosti a o Boží milost.
Pokud bych ale takovému setkání s Bohem trochu „chtěl jít naproti“, většinou bych šel do toho ticha a snažil se v sobě uchovat vnitřní klid.
Říká se, ze Boha lze najít jen v tichu a klidu. Je tomu opravdu tak?
Odpověď:
Správně v otázce odhadujete, že Bohu nemůžeme dávat podmínky, jak se s námi má setkávat, a zároveň i On je plně svobodný, jestli se s námi potká v tichu a míru, nebo v hluku a neklidu. Ale přesto je možné z dlouhé zkušenosti i z logiky věci tvrdit, že je ticho a klid určitým exkluzivním prostorem, kdy můžeme Bohu naslouchat. Potvrzuje to například hodně známý biblický text, který popisuje setkání Eliáše na Chorebu:
Hospodin řekl: „Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem.“ A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl.
Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný.
Jakmile jej Eliáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně. Tu mu hlas pravil: „Co tu chceš, Eliáši?“
Odpověděl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“ (1Kr 19,11–14)
Tedy Hospodin v hlasu tichého vánku. Podobně vidíme i Ježíše, jak časně ráno odchází na opuštěné místo, aby hovořil se svým Otcem:
Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil. (Mk 1,35)
Toto vědomí setkávání se s Bohem v tichu se opakuje během celých dějin církve: je zde tradice pouštních otců, tradice mnišství, školy meditace a kontemplace, tichá adorace atd. Pokud je člověk v tichu a vnitřním klidu, asi mnohem snadněji zaslechne Boží hlas, je to privilegované místo a postoj pro modlitbu.
Přesto není Hospodin tímto svázaný a může k člověku promluvit i v prostředí, kdy skoro není slyšet vlastního slova :-). Nedávno jsem v zahraničí byl na jedné modlitbě, která se odehrávala v rámci hudebního divadla, a ke společné zpívané modlitbě chval hrála kvalitní rocková kapela. Reprosystémy pracovaly na stovky watů, prostě pěkný hukot. Přesto jsem to vnímal jako skvělý prostor společné modlitby. Podobně tomu může být na společné modlitbě charismatické konference, na diecézním setkání mládeže, na poutním místě, na černošské bohoslužbě, na bohoslužbě nebo setkání s lidmi s mentálním handicapem atd. Ale klidně i v hluku a neklidu velkoměsta mohu zaslechnout Boží sdělení a zažít Boží přítomnost, jde o postoj, schopnost vnímavosti a o Boží milost.
Pokud bych ale takovému setkání s Bohem trochu „chtěl jít naproti“, většinou bych šel do toho ticha a snažil se v sobě uchovat vnitřní klid.
