Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Máme být jako katolíci otevření všem lidem nebo uzavřená komunita sama pro sebe? Když otevřená, tak proč... proč jako věřící se máme stýkat jen s věřícími kamarády? Proč pěvecký sbor našeho města nemůže zpívat v našem kostele, protože nevědí, co zpívají, nejsou věřící. Proč si máme budoucí partnery pro život hledat jen mezi věřícími? Když kolikrát jde o člověka, který žije životem, kterým by mnohé věřící strčil do kapsy? Bojíte se, že by nás svou bezvěrou nakazili? Ale to stejné riziko číhá i na ně. My zase svou vírou můžem "nakazit" je. Ježíš nechodil jen mezi své. Měl ovečky všude. Tak i my bychom naopak měli razit mezi lidi, mezi nevěřící i věřící z jiných církví. Razit, motat se mezi nimi, aby o nás denně zakopávali. My nejsme sůl, co by měla zůstat pěkně v teple solničky a bát se, že když bude smíchána s pokrmem, ztratí svou chuť!
Odpověď:
Církev není ghetto ani do sebe uzavřená skupina. Nevím o žádném zákazu, který by věřícímu zakazoval se stýkat s nevěřícím nebo příkazu hledat si přátele pouze mezi věřícími (pokud to ovšem není novinka z dnešního rána, Osservatore Romano jsem ještě nečetl ;-)). Na druhou stranu si myslím, že doporučení mít věřící přátele není až tak od věci.Pokud člověk nebere víru pouze jako hobby, ale orientaci svého života, pak si snáze rozumí s lidmi, kteří vyznávají stejné hodnoty (samozřejmě se ohradíte, že věřící nemají patent na dokonalost - to je pravda).
Proč pěvecký sbor vašeho města nemůže zpívat v kostele netuším; zodpovědnost za liturgii nese místní farář a bude to pravděpodobně jeho rozhodnutí. Zkuste se jej zeptat na důvody... Pokud bych mohl vyjádřit své mínění o důvodu, zřejmě se bude jednat o religiositu zpěváků. Pokud je jich většina nevěřících a sbor svým zaměřením a repertoárem je světské nikoli chrámové těleso, pak chápu, že při mši zpívat nemůže (jestli bude mít koncert samostatně a bude prezentovat duchovní hudbu, pak by nemělo být proti účinkování námitek).
Samozřejmě, že jsme jako křesťané posláni do světa, ovšem právě bohoslužba není vhodným místem na evangelizaci. Slavit svátosti - především eucharistii - znamená pro křesťana dotýkat se nejintimějšíto tajemství vykoupení. Křesťané je od nejstarších dob přísně střežili, k účasti na bohoslužbě oběti nebyli přizváni dokonce ani katechumeni. Ani Ježíš neslavil eucharistii na nádvoří chrámu, ale s nejbližšími. Musíme proto rozlišovat, kde jde o evangelizaci a kde jde o naše setkání s Bohem. Tak jako v manželství, jsou chvíle "pro ostatní", ale jsou i chvíle "sami pro sebe".
Nakonec ještě k manželství mezi věřícím a nevěřícím: církev má zkušenost 2000 let o tom, jak to funguje a nefunguje. Nedá se popřít, že smíšená manželství bývají skutečně problematická. Jsou případy, kdy věřící obrátí svého partnera, ovšem opačných případů, kdy nevěřící "obrátí" věřícího, je procentuálně mnohem více.
Máme být jako katolíci otevření všem lidem nebo uzavřená komunita sama pro sebe? Když otevřená, tak proč... proč jako věřící se máme stýkat jen s věřícími kamarády? Proč pěvecký sbor našeho města nemůže zpívat v našem kostele, protože nevědí, co zpívají, nejsou věřící. Proč si máme budoucí partnery pro život hledat jen mezi věřícími? Když kolikrát jde o člověka, který žije životem, kterým by mnohé věřící strčil do kapsy? Bojíte se, že by nás svou bezvěrou nakazili? Ale to stejné riziko číhá i na ně. My zase svou vírou můžem "nakazit" je. Ježíš nechodil jen mezi své. Měl ovečky všude. Tak i my bychom naopak měli razit mezi lidi, mezi nevěřící i věřící z jiných církví. Razit, motat se mezi nimi, aby o nás denně zakopávali. My nejsme sůl, co by měla zůstat pěkně v teple solničky a bát se, že když bude smíchána s pokrmem, ztratí svou chuť!
Odpověď:
Církev není ghetto ani do sebe uzavřená skupina. Nevím o žádném zákazu, který by věřícímu zakazoval se stýkat s nevěřícím nebo příkazu hledat si přátele pouze mezi věřícími (pokud to ovšem není novinka z dnešního rána, Osservatore Romano jsem ještě nečetl ;-)). Na druhou stranu si myslím, že doporučení mít věřící přátele není až tak od věci.Pokud člověk nebere víru pouze jako hobby, ale orientaci svého života, pak si snáze rozumí s lidmi, kteří vyznávají stejné hodnoty (samozřejmě se ohradíte, že věřící nemají patent na dokonalost - to je pravda).
Proč pěvecký sbor vašeho města nemůže zpívat v kostele netuším; zodpovědnost za liturgii nese místní farář a bude to pravděpodobně jeho rozhodnutí. Zkuste se jej zeptat na důvody... Pokud bych mohl vyjádřit své mínění o důvodu, zřejmě se bude jednat o religiositu zpěváků. Pokud je jich většina nevěřících a sbor svým zaměřením a repertoárem je světské nikoli chrámové těleso, pak chápu, že při mši zpívat nemůže (jestli bude mít koncert samostatně a bude prezentovat duchovní hudbu, pak by nemělo být proti účinkování námitek).
Samozřejmě, že jsme jako křesťané posláni do světa, ovšem právě bohoslužba není vhodným místem na evangelizaci. Slavit svátosti - především eucharistii - znamená pro křesťana dotýkat se nejintimějšíto tajemství vykoupení. Křesťané je od nejstarších dob přísně střežili, k účasti na bohoslužbě oběti nebyli přizváni dokonce ani katechumeni. Ani Ježíš neslavil eucharistii na nádvoří chrámu, ale s nejbližšími. Musíme proto rozlišovat, kde jde o evangelizaci a kde jde o naše setkání s Bohem. Tak jako v manželství, jsou chvíle "pro ostatní", ale jsou i chvíle "sami pro sebe".
Nakonec ještě k manželství mezi věřícím a nevěřícím: církev má zkušenost 2000 let o tom, jak to funguje a nefunguje. Nedá se popřít, že smíšená manželství bývají skutečně problematická. Jsou případy, kdy věřící obrátí svého partnera, ovšem opačných případů, kdy nevěřící "obrátí" věřícího, je procentuálně mnohem více.
